Česko vyměnilo lidské životy za podlézání válečnému štváči Netanjahuovi. Máme se za co stydět

Už jsem se smířil s tím, že čeští politici veřejně nazývají Palestince opicemi a volají po vystoupení z OSN. Koneckonců volíme si to, co sami jsme. Zvykl jsem si, že běžným občanům je izraelsko-palestinský konflikt v lepším případě ukradený, v tom horším přejímají proizraelskou propagandu rozmetávanou mainstreamovými médii a politiky jako hnůj po poli.

Ale kdo by si pomyslel, že svou nekonečnou slepotu a bezbřehé podlézání Izraeli dotáhneme až k takovému ignorantství a lhostejnosti vůči lidským životům, že na půdě OSN naši zástupci budou jako jedni z mála hlasovat proti rezoluci, která (nezávazně!) říká jenom to, že je potřeba zachovat se humánně. A to na obou stranách konfliktu.

Přijatá (sic!) rezoluce vyzývá k „okamžitému humanitárnímu příměří v Pásmu Gazy a okamžitému a nepodmíněnému propuštění všech rukojmích“. Česko se ale i tak rozhodlo svůj podpis nepřipojit. Po boku dalších devíti zemí, například Paraguaye nebo Libérie. A samozřejmě dlouholetého zbrojaře Izraele USA. Pro přijetí rezoluce hlasovalo 153 států, 23 se jich zdrželo.

Agentura Reuters napsala 9. prosince: „Izraelské síly zahájily leteckou a pozemní palbu proti Hamásu v Gaze po nepřátelském útoku vládnoucí islamistické skupiny v této enklávě 7. října. Od té doby bylo podle údajů ministerstva zdravotnictví v Gaze zabito nejméně 17 487 Palestinců, zatímco podle izraelských údajů bylo při vpádu Hamásu do Izraele zabito 1 200 lidí.

Humanitární organizace varují, že humanitární katastrofa v Gaze se každou hodinou zhoršuje, protože většina z 2,3 milionu obyvatel je bez domova a uvězněna v malé, bojující pobřežní enklávě, kde je málo potravin, vody, lékařské péče, paliva a bezpečného přístřeší.“

Všichni, kdo nepodporujeme bezbřehé násilí ANI JEDNÉ (!) z válčících stran, musíme běžně na tomhle místě zdůraznit, že odsuzujeme teroristický útok Hamásu. Nuže tak činím, aby mě někdo neoznačoval za antisemitu. Nejsem. Ale to mi nebrání v tom, abych přehlížel zvěrstva, která na to konto páchá Izrael a který tak činí po létech apartheidního chování vůči okupovaným Palestincům, jež izraelské síly už před tímto konfliktem na denní bázi šikanovaly a terorizovaly. Psal jsem tady o tom nedávno:

Nelze zavírat oči ani nad tím, že současná vláda Izraele je nanejvýš pochybná, šéfuje jí muž obviněný z korupce. Zatímco naši přední politici se honosí bratříčkováním s ním, ve vlastní zemi se vůči němu bouří obyvatelé a pro sestavení vlády sehnal podporu jen u krajně pravicových osobností, jež vyčnívají svým protipalestinským rasismem.

Většina světa, třebaže k současnému činění Izraele zaujímá i smířlivější postoj, pochopila, že to, čeho se IDF dopouští na úkor brutálního říjnového teroristického útoku Hamásu, je přes čáru a mělo by to přestat. I ti zpřátelení Američané v pátek jménem Joe Bidena vyzvali, aby izraelské síly mířily svůj hněv přesněji na cíle skutečně reprezentující Hamás, nikoli na civilisty s výmluvou, že mezi nimi určitě jsou bojovníci Hamásu. Při této logice patrně bombarduje civilní cíle proto, že se v nich budou rodit a vzdělávat budoucí rekruti.

Podle dat palestinského ministerstva zdravotnictví, prezentovaných agenturou Reuters, v Gaze po útocích Izraele umírá nejvíce lidí ve věku do 15 let. Tudíž děti, kterým - doufám - ani ti největší demagogové z nás nepřisuzují terorismus. Děti, které patrně nevolily Hamás do vládních funkcí. A i kdybychom přistoupili na tezi kritiků, že Palestinci = Hamás, neboť to byli oni, kdo si radikální hnutí zvolili do vlády, tak ani to neospravedlňuje masové zabíjení civilistů. Snaha o vyhubení nejen celé jedné enklávy, ale vůbec palestinského poselství a celé existence Palestiny, jak to předvádí izraelská armáda na přání vlády Benjamina Netanjahua a za hlasitého přikyvování politických reprezentací, jako je ta naše, je zkrátka neospravedlnitelné. Ať se na ně člověk dívá z jakéhokoli úhlu. Tedy pokud se na něj nedívá z úhlu většinové České republiky. Snaha o obhajobu ze strany některých našich představitelů je absolutně neopodstatněná.

Jako Čech žijící v zahraničí rád vyzdvihuji úspěchy naší země, kdykoli jsou nějaké k mání. A nemám na mysli jen ty sportovní. Spíš se pyšním tím, když zaujmeme správný postoj na geopolitické půdě. Když se čeští europoslanci vysloví proti vraždění novinářů a lidskoprávních aktivistů u nás v Mexiku, když jsme se od prvního dne války postavili za Ukrajinu…. Ale současné nekritické podlézání Izraeli, klanění se našich nejvyšších ústavních činitelů izraelským protějškům, kteří mají na rukou krev, a naposledy hlasování proti mírové rezoluci OSN, mě naplňují pocitem studu. Zatímco ve světě se i samotní židé, ale i masy jiných lidí, pracujících i intelektuálů, vyslovují proti krveprolití, proti válečným zločinům, protože tak je to zkrátka správné, u nás se nadále jásá, když umírá Palestina. A přední politici udávají zběsilému potlesku divoký rytmus.

Je to ostuda pro Českou republiku na mezinárodní scéně. Až se jednoho dne historie zeptá, na čí straně jsme stáli, budeme se mít z čeho zpovídat. A logikou Palestina = Hamás, budeme muset za naše představitele a jejich ostudné činy přijmout odpovědnost všichni.