V Mexiku zavraždili loni 17 novinářů. Odsoudila to celá Evropa, až na Davida z SPD

Do žurnalistů se strefuje podsvětí i prezident, a tak zastání našli vně své země – přimluvila se za ně Evropská unie, která vydala rezoluci odsuzující násilí proti tisku v Mexiku. Proti textu, který mimo jiné vyjadřuje soustrast rodinám zemřelým, ostudně hlasovali dva europoslanci, jedním z nich Ivan David z Okamurovy SPD.

I když se Mexiko nenachází v otevřeném válečném konfliktu s cizí zemí, novinářů tam běžně umírá za rok více než ve státech zmítaných válkou. I loni tam umírali nejvíce na světě. 17 zavražděných žurnalistů je více, než jich bylo loni zabito na Ukrajině nebo v Sýrii. Z toho 12 jich bylo zabito přímo v souvislosti s výkonem jejich profese, uvedla organizace Artículo 19, která bezpečí novinářů monitoruje.

Že se bude i letošní rok ubírat pro novináře tragickým směrem, naznačily už první dny loňského roku. Během dvou lednových týdnů zavraždili tři zástupce tisku, což samo o sobě bylo extrémem vzhledem k tomu, že za celý předešlý rok to bylo sedm novinářů.

Jednou ze zabitých byla Lourdes Maldonado, která tři roky předtím přímo na tiskové konferenci prezidenta Lopéze Obradora vyjádřila své obavy z likvidace a žádala ho o pomoc. Prezident po její smrti informoval, že byla součástí programu na ochranu novinářů v jejím státě Baja California, nikoli ale ve federálním programu ministerstva obrany.

Teprve před pár týdny, v polovině prosince o vlásek unikl smrti známý hlasatel Ciro Gómez Leyva, kterému život zachránil pancíř jeho auta, když na něj v hlavním městě začali pálit z motorky. V reakci na tento poslední útok v loňském roce se na 200 žurnalistů z předních mexických médií podepsalo pod otevřený dopis prezidentu země, za jehož zatím tříleté éry zemřelo již celkem 42 novinářů. V dopise jej vyzývají, aby mírnil své výpady proti tisku, jinak je zažene do ještě krvavější epochy.

Likvidace novinářů v Mexiku je dlouhodobý problém. V zemi platí, že více než 90 procent zločinů zůstane neobjasněných, což je jedním z důvodů, proč už několik let za sebou evidují ročně přes třicet tisíc vražd mezi obyvateli. Dalších asi 110 tisíc lidí se počátkem letošního roku pohřešovalo. A to se bavíme jen o nahlášených případech.

Přestože nelze ve většině případů ukázat na vraha, a tudíž prokázat motiv, obvykle zavražděné novináře spojuje to, že se věnovali – často na lokální úrovni - tématům jako korupce, kriminalita a napojení organizovaného zločinu na politiku.

Události vyburcovaly i evropské politiky, kteří se vražděním novinářů v Mexiku zabývali na plénu Evropského parlamentu loni v březnu. Na sedm set poslanců z celé Evropy téměř jednohlasně přijalo rezoluci, která mimo jiné vyjadřuje soustrast rodinám obětí, odsuzuje zabíjení novinářů a obránců lidských práv v Mexiku, volá po nezávislém vyšetřování v souladu s protokolem pro vyšetřování zločinů proti svobodě projevu a vyzývá k ochraně svobody projevu.

Mezi předkladateli textu najdeme i české zástupce, jako je Jiří Pospíšil nebo Luděk Niedermayer, a k jejímu přijetí vyzývala přímo v debatě na plénu eurokomisařka Věra Jourová. Pro hlasovalo 607 přítomných poslanců, 73 se hlasování zdrželo a pouzí dva poslanci se postavili proti tomuto dokumentu. Byli jimi Nizozemec Marcel de Graaff za Forum voor Democratie a Čech Ivan David za Svobodu a přímou demokracii.

Všimli si toho i na Twitteru a o mezinárodní ostudu je zase postaráno:

Marcela de Graaffa chtěla nedávno skupina 50 poslanců nechat formálně odsoudit za údajně rasistické výroky, jichž se měl dopustit na jaře 2018, když v rozpravě obvinil muslimy, že „vracejí Evropu zpět do středověku“. Je to tedy totožný narativ, jakým se prezentuje česká Okamurova SPD, za kterou v Evropě „kope“ právě Ivan David. Někdejší ministr zdravotnictví za ČSSD a bývalý šéf psychiatrické léčebny v Bohnicích na sebe v poslední době poutá pozornost zejména šířením proruských dezinformací a anti-ukrajinské propagandy.

Ivana Davida jsem kontaktoval už loni krátce po přijetí rezoluce, zda by mohl vysvětlit, proč hlasuje proti odsouzení násilí a proti vyjádření soustrasti rodinám zabitých novinářů. E-mail zaslaný na oficiální e-mailovou adresu poslance Evropského parlamentu ale zůstal bez odpovědi. Stejně tak nyní, když jsem jej po tři čtvrtě roku znovu žádal o vyjádření. Hlasování nekomentoval ani na svém webu europoslance, kde jinak velkou část svých rozhodnutí odůvodňuje. A na dotazy nereagovala ani centrála Okamurovy SPD.

„Pan David a jeho kolegové v EP často hlasují proti usnesením na podporu lidských práv, protože svět bohužel vidí jinak, a já se domnívám, že pro ně podpora novinářů či ochránců lidských práv není důležitá. Usuzuji to i z toho, jaké režimy ve světě naopak veřejně podporují,“ napsal mi alespoň europoslanec Jiří Pospíšil.

Pokud jde o samotnou rezoluci, říká Jiří Pospíšil, že podobná usnesení mají na reálnou situaci dvojí dopad: „Zaprvé jsou gestem podpory, které pomáhá obětem pronásledování, vyhrožování či omezování práv. Už několikrát se mi po schválení podobné rezoluce v Evropském parlamentu ozvali lidé z dotyčné země, jak je to pro ně důležité, že na ně někdo myslí a veřejně jim vyjádřil podporu. Za druhé platí, že se většina vlád nad podobnou kritikou ze strany EU přec jenom zamyslí. Navíc třeba konkrétně Mexiko není diktaturou, kde by se nějaký šílený diktátor nad podobným usnesením jen zasmál. Tady věřím, že se vláda bude snažit situaci zlepšit, protože je pro ni EU důležitým partnerem.“

Dobrou zprávou je, že v letošním roce se zatím tragické události směrem k tisku neevidují. Země se však jen těžko vzpamatovává z ran uplynulých 12 měsíců.