Ze života novináře v Mexiku: Kurážného starostu zavraždili 4 dny před naším plánovaným rozhovorem

„Nemůžu uvěřit, že zavraždili Carlose Manza,“ zaslechl jsem říkat jednu dívku za mnou, když jsem se v sobotu v noci přemisťoval z jednoho baru v Ciudad de México.

Ta zpráva se šířila rychle. Ještě před hodinou jsem si v hlavě sumíroval, na co se ho budu ptát a jak bude probíhat výprava, kterou s ním mám podniknout.

Carlos Manzo totiž pravidelně vyrážel na patroly po „svém“ městě Uruapan, které statistiky řadí mezi nejrizikovější v Mexiku. Oblékal se do neprůstřelné vesty a vyrážel do jeho nejobávanějších zákoutí.

Už ve středu jsme se měli setkat. Událost, která se domlouvala dlouho dopředu. Oné sobotní noci ale najednou přišla zpráva: starostu zavraždili během dušičkových oslav v Uruapanu.

Uruapan je druhým největším městem jihomexického státu Michoacán. Je to úrodná část země, ve které se pěstuje většina produkce avokáda a limetek. Taky tudy vedou mnohé pašerácké stezky. A tak je už dlouho sužovaný boji drogových kartelů.

V roce 2006 tam tehdejší prezident Felipe Calderón odstartoval tzv. válku proti narkotrafikantům, která si od té doby vyžádala statisíce životů a také eskalaci konfliktu mezi kartely, které v čase různě zanikaly a zase vznikaly. (O jejich extrémních násilnostech jsem psal blíže tady.)

Až s nástupem prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora a jeho strany Morena v roce 2018 přišel stát s novou politikou: místo přímé konfrontace se snažit zacílit jádro problému – prevenci. Alespoň tak zní narativ strany, která si získala miliony Mexičanů štědrými dávkami nejchudším, ale násilnosti nezastavila, spíš naopak.

Michoacán tak nadále platí za stát, jehož některé oblasti jsou de facto ve válečném stavu. A jedním z nejpostiženějších měst je právě Uruapán.

Carlos Manzo, který mu začal starostovat loni, zvolil odvážnou taktiku: popřel státní strategii, řekl, že se zločinem se musí bojovat, a sám šel do přední linie. Pravidelně se vydával na noční patroly, kdy si oblékal neprůstřelnou vestu a bojoval s místními zločinci.

Ještě v sobotu jsem strávil hodiny rešeršováním pro svou reportáž. Přiznávám, že jsem se poprvé začal skutečně těšit. Do té doby jsem měl trochu obavy.

Večer jsem ještě zašel jsem do baru a pak přišla zpráva: Carlos Manzo je mrtvý. Kdosi ho zastřelil během dušičkových oslav v Uruapanu.

Jen pár minut předtím na sociálních sítích publikoval video, na kterém s dítětem v náručí přeje lidem poklidné strávení Día de muertos.

Pak přišla střelba. Politika se snažili na místě oživit, naložili ho do sanitky, ale boj o život prohrál.

Následujícího dne vyšli manifestanti do ulic. Hněv se obrátil proti vládní straně Morena, po které Manzo opakovaně žádal intervenci v Michoacánu. Ale marně.

Když na tradiční smuteční obřad dorazil guvernér státu, dostal od jedné z žen pohlavek. Další po něm křičeli, že je vrah. Prezidentka země vraždu Manza odsoudila, ale i na její lhostejnost se snesla kritika.

A já? Cesta se odkládá, některé věci nestojí za to uspěchat.