Článek
Že se člověk v Mexiku večer vrátí v pořádku domů, nikdy nebyla sázka na jistotu. Podle čísel z loňského roku ve 130milionové zemi „zmizí“ jeden člověk každých 40 minut. Aktuálně se podle oficiálních údajů pohřešuje 115 tisíc lidí. Jedná se ale jenom o ty, které jejich blízcí nahlásili úřadům. V zemi s tak zkorumpovanou policií často není radno se o něco takového pokoušet.
Stačí se projít po jakémkoli městě v Mexiku a na sloupech, výlohách, ve vozech hromadné dopravy, na památkách uvidíte letáky s podobiznami lidí, kteří se pohřešují. Běžní občané, obvykle z řad pozůstalých, vytvářejí specializované skupiny, jež se samy vzdělávají ve forenzních vědách a ve volných chvílích vyrážejí do terénu a s krumpáči a lopatami vykopávají tajné hroby a doufají, že v nich objeví své pohřešované. Ukončit svoje trápení a vědět alespoň, jak jejich blízcí skončili, moci je řádně pochovat, je pro ně většinou lepší než mučivá nejistota.
Tak mi to alespoň popsali hledači a hledačky, s kterými jsem měl možnost v posledních několika letech na toto téma mluvit.
Zbylo jen 200 párů bot
Jeden z nejhorších podobných nálezů posledních let se udál před pár dny ve státu Jalisco na jihozápadě země. Ten je považovaný za stát s vůbec nejvyšším počtem zmizelých lidí. Taky je to domovský stát jednoho z nejbrutálnějších místních kartelů, Cartel Jalisco Nueva Generción, jehož ozbrojené složky si nezadají s armádou a který je znám i pro brutální iniciační rituály zahrnující údajně pojídání lidského masa.
Skupina „hledačů“ dostala tip na jeden ranč v municipalitě Teuchitlán nedaleko hlavního města Guadalajary. To, co objevili, vyrazilo dech i jinak otrlé mexické společnosti. Na ranči identifikovali výcvikový tábor, kde se nacházely také tři kremační pece. Kolem nich pak hromady kusů oblečení a kosterní pozůstatky. Nechyběl ani oltář Santy Muerte, patronky narkotrafikantů.
Novinář Jose Longoria z blogu Pie de nota, specializovaného právě na zločin a svět narcos v Mexiku uvádí, že si kartely nyní dávají více záležet s likvidací těl svých obětí. „Kde není tělo, není zločin,“ citoval představitelku jedné z hledačských skupin.
Hovoří také o fenoménu zvaném Ranč hrůzy. Jedná se o strategii, kdy jsou v různých „náborových centrech“ přijímáni lidé s příslibem práce. Ve skutečnosti jsou ale následně (často násilně) odvlečeni do odlehlých domů – jako v případě zmíněného ranče – a tam nuceni k práci pro drogový kartel. Musejí pro ně plnit různé úkoly, třeba i zabíjet. Jeden z přeživších popsal, že musel spálit a pohřbít tělo svého kamaráda, kterého zabili před jeho očima.
Předpokládá se, že právě podobným lidem patřily dvě stovky bot a další náležitosti, které se našly na zmíněném ranči kolem třech utajených kremačních pecí.
„To není stát, ale masový hrob“
V Mexiku bohužel smutná realita všedního dne. Měl jsem možnost s mnoha pozůstalými po unesených lidech hovořit. Do jednoho si stěžují, že jim stát nepomáhá, spíš hází klacky pod nohy. Ostatně i u posledního velkého nálezu v Jaliscu se vyšetřují podezřelé vazby na místní politiky a to, že něco takového tamním složkám unikalo. Ačkoli ranč byl v jejich hledáčku, dokonce tam ozbrojené složky podnikly loni razii.
Nový kabinet první ženy-prezidentky v historii Mexika se mezitím honosí tím, že se podařilo snížit cifry zavražděných lidí, ale to může být způsobené právě i tím – naznačuje Longoria – že po některých se prostě slehne zem. Víc než dříve.
Pokud jedete do Mexika jako turisti, nejsou zásadní obavy na místě. Málokdy se dostanete do míst, kde by lidem ze západních zemí hrozilo to, co se děje v odlehlejších oblastech například imigrantům z Latinské Ameriky nebo Mexičanům z chudého venkova. V populárních destinacích se setkáte nejčastěji s krádežemi, možná ozbrojeným přepadením, ale obvykle stačí dodržovat základní turistická pravidla ohledně bezpečnosti, tj. pohybovat se po turistických místech, nepoutat na sebe zbytečně pozornost, neprovokovat okázalým majetkem, nechodit v noci po pochybných místech atd. Organizované zločinecké skupiny pamatují na to, že odliv turistů kvůli obavám by mohl zasáhnout jejich byznys, navíc v případě útoku na cizince z bohatého zahraničí riskují diplomatické pletky.
Mexiko je úžasná země, bohužel někdy se zdá, že jsou její krásy a bohatá kultura vykoupené právě utrpením, které se běžným obyvatelům děje na denním pořádku.
Asi nejlépe to shrnul mrazivý výrok při víkendových protestech hledačských skupin po celé zemi: „Tohle není stát, to je masový hrob,“ znělo jedno z hesel demonstrantů.
Na počest stovek patrně umučených lidí na ranči v Jaliscu, ale i jinde, občané ve velkých městech na pamětních místech v sobotu večer zanechávali svoje boty jako připomínku hrůzného nálezu.
