Článek
Svůj název spojili s posledním písmenem abecedy, protože „po něm už taky nic nenásleduje“. Los Zetas neboli Zetka byli svého času považováni za nejnebezpečnější z mexických kartelů. K jejich praktikám patřily gladiátorské zápasy mezi oběťmi, stínání hlav, upalování zaživa i pojídání lidského masa.
Není pochyb o tom, že se mexické drogové kartely neštítí těch nejohavnějších činů a jsou pověstné svými násilnostmi. Když se ale zeptáte, který z nich je tím nejbrutálnějším, většina se shodne na Los Zetas. Kartel, jehož vrcholné období přišlo kolem roku 2009, kdy byl také americkými úřady označen za nejnebezpečnější z mexických drogových organizací. Později si kvůli brutálnímu zacházení s lidskými oběťmi a zároveň své militarizaci vysloužil i srovnání s teroristickou organizací Islámský stát.
Způsob týrání a zabíjení jejich rivalů, ale i nevinných civilistů, byl skutečně extrémní a Los Zetas je navíc nezřídka zaznamenávali na video a šířili kvůli zastrašování na internetu. Jeden z jejich nejbrutálnějších lídrů Miguel Ángel Treviño Morales alias Z-40 byl známý tím, že z těl svých nepřátel zaživa vyřezával srdce a jedl je. Od jeho zadržení 15. července 2013 uplynulo v těchto dnech deset let. Tou dobou byl kartel ze státu Veracruz na severovýchodě Mexika považovaný za jeden z nejrozšířenějších a nejmocnějších v Mexiku.
Vděčil tomu mimo jiné své poloze u hranic s Texasem a zároveň při pobřeží Mexického zálivu, klíčovému faktoru pro obchod s drogami. Jeden z nejstarších kartelů, Cartel de Golfo, jenž tuto oblast po desetiletí ovládal, o ni musel v 90. letech bojovat s konkurenčním kartelem Sinaloa ze západu země. A tehdy do svých řad rekrutovali elitní vojáky přímo z mexických speciálních sil, kteří byli paradoxně v USA speciálně vycvičeni pro boj s narkotrafikanty. Jenže mocný kartel armádu snadno přeplatil a vytvořil si z těchto žoldáků své ozbrojené rameno. Jejich vojenský kód zněl Z, ve španělštině „zeta“. Odtud vzešel název Los Zetas.
Vliv této paramilitantní skupiny v nultých letech vzrůstal, až postupně přerostl svůj mateřský Cartel de Golfo, načež se od něj v roce 2010 odtrhla a stala se svébytným kartelem. Který v jednu dobu ovládal dokonce větší území než mocný konkurenční kartel Sinaloa pod vedením El Chapo Guzmána. Jejich kriminální činnost nezahrnovala jen obchod s drogami, ale prakticky vše možné od krádeže ropy, únosů migrantů a obchodu s bílým masem až po prodej pirátských DVD. Na rozdíl od tradičních narcos si však tito nezískávali vliv korupcí, nýbrž rozséváním strachu.
Místo korupce rozsévání strachu
Jelikož se jednalo o relativně nové uskupení, které se dralo o moc, přiklonili se v boji o teritorium místo obvyklého „skupování“ spojenců a postupné budování loajální sítě k užití brutální síly, podpořené armádními zkušenosti svých někdejších vojenských specialistů. Jen ztěží lze pochopit a představit si zvěrstva, která tento klan provozoval na denním pořádku. Používali extrémní násilí jako formu psychologické války. Nebyla to jen další pouliční gangsterská bojůvka, což začalo definovat zcela nové trendy v mexických drogových válkách.
„Tradiční kartely si koupí politiky, vytvoří pašerácké trasy a vydělávají peníze. Pak přišli Zetas, bez jakýchkoli zkušeností v oblasti narkotik, a začali stínat lidem hlavy,“ zhodnotil v roce 2013 pro server PBS dnes již zesnulý George Grayson, specialista na Los Zetas a profesor státní správy na College of William & Mary.
Zmíněný šéf Miguel Ángel Treviño Morales alias Z-40 Miguel Ángel Treviño Morales alias Z-40 podle novináře Alfredo Corchada verboval kartelové zabijáky tak, že je nutil zastřelit náhodnou osobu. „Dával zájemcům do ruky nabitou zbraň a nařizoval jim, aby mířili na někoho před sebou. Treviño pak položil ruku sicariovi na srdce, aby změřil, jak rychle bije, a přitom křičel: ‚Oddělej ho!‘ Kdyby zaváhal, střelil by ho do hlavy,“ napsal ve své knize Půlnoc v Mexiku.
Treviñovým oblíbeným vynálezem byl mučící nástroj „guiso“ - naložení obětí do sudu s vařicím olejem, ve kterém se osoba zaživa uškvařila. Los Zetas však zavedli také módu stínání hlav motorovou pilou, čtvrcení těl a zavěšování ostatků z mostů či jejich vystavování v ulicích.
Pod vedením Z-40 spáchali Los Zetas první a druhý masakr v městečku San Fernando na severu země. Při prvním bylo v roce 2010 zmasakrováno 72 migrantů ze Střední a Jižní Ameriky. V následujícím roce federální úřady oznámily nález 193 těl pohřbených v San Fernandu, z nichž většina patřila migrantům uneseným z autobusů a zabitým Los Zetas.
Jeden ze spolupracovníků kartelu pak v roce 2011 popsal pro deník Houston Chronicle, že zabijáci mezi migranty rekrutovali své potenciální nové posily v jakýchsi obnovených gladiátorských zápasech: Staré lidi rovnou zabili, mladé ženy znásilnili a zdatní muži dostali kladiva, mačety a klacky a byli nuceni bojovat na život a na smrt, popsal deník na základě jeho svědectví. Z úspěšných bojovníků pak dělali vlastní žoldáky.
Stupňování násilí po celém Mexiku
I ostatní organizace v reakci na praktiky Zetas stupňovaly násilnosti. Dá se říct, že právě Los Zetas a jejich brutální praktiky vedly k alarmující eskalaci krveprolití v posledních letech. „Sadismus byla jejich poznávací značka. Už i kartel Sinaloa začal lidem stínat hlavy. Museli držet krok. Mezi kartely je potřeba krédo - být tou nejstrašnější a nejbrutálnější organizací v Amerikách,“ poznamenal zmíněný profesor Grayson na konto tzv. „zetalizace“ na kriminální scéně kolem roku 2010.
Jak mi sdělila mexická kriminoložka Saskia Niño de Rivera v dřívějším rozhovoru o únosech, karteloví zabijáci postupně otupují svou citlivost vůči krutostem. „Normalizují si násilí a zamilují se do pocitu převahy, adrenalinu a síly. Sicario ti řekne, že zabít první oběť je velmi obtížné, zabít druhou je obtížné, třetí napůl obtížné, a pak čtvrtou, pátou, šestou… Jeho tělo už žije z adrenalinu z toho, že vezme něčí život,“ uvedla. Odborníci na Los Zetas dodávají, že členové této organizace se ve svých brutalitách zcela vymykali lidskému druhu.
Miguel Ángel Treviño Morales byl zatčen v červenci 2013, což byl také počátek úpadku Los Zetas. Vedení organizace po něm převzal jeho bratr Omar, kterého ruka zákona dostihla o dva roky později. Podobně i další jejich lídry v následujících letech. Dnes jsou „Zetka“ sice stále obávaným jménem, ale už ne tak mocným kartelem jako o deset patnáct let dříve. Rozpadl se do fragmentovaných lokálních skupin bez silného vedení.
Neznamená to však konec brutálních metod mexických kartelů, existují takové, které se právě u Los Zetas inspirovali a pokračují v páchání těch nejohavnějších praktikách k zastrašení nepřátel či ukojení vlastních sadistických choutek. Jen za loňský rok evidují mexické úřady přes třicet tisíc násilných zabití. Celkově se odhaduje, že od roku 2006, kdy vypukla tzv. válka proti drogám, v zemi zahynulo kolem 300 tisíc lidí. Přes sto tisíc ser jich k dnešnímu dni pohřešuje.
