Hlavní obsah
Lidé a společnost

Mexičané zase ukázali, že smrt lze připomínat zvesela a s láskou

Foto: Václav Lang

Velkolepá výzdoba na hlavním náměstí Zócalo v Ciudad de México

Mexické dušičky jsou po světě známé jako pestrá a bujará oslava. Nikoli přímo smrti. Ale hlavně života. Letos byly oslavy v hlavním městě velkolepější než jindy.

Článek

Není pochyb, že nikde jinde na světě nemají dušičkové oslavy tak silnou tradici jako v Mexiku. Vychází už z předkolumbovských dob, kdy tamní obyvatelé věřili v posmrtný život v mytickém Mictlánu.

A tak se nebylo čeho bát a smrt představovala pro tamní kultury jen jakýsi tranziční rituál. Velmi důležitý, jenž měl zastoupení i v podobě lidských či zvířecích obětin pro jejich bohy.

Foto: Václav Lang

Výzdoba v ulicích Ciudad de México letos předčila i předešlé ročníky

Do určité míry se torza tohohle myšlení dochovala doteď. Jak říká slavný mexický režisér Guillermo Del Toro: Všichni na téhle planetě jsme nastoupili do vlaku s konečnou stanicí Smrt. A v tom vlaku se budeme bavit.

I to se velmi odráží v životě Mexičanů. Pokaždé je znát, že se snaží život si užívat plnými doušky. I s tím zlým, co přináší. A že je toho hodně – jak jsem zde psal včera, zrovna o dušičkové noci zavraždili v násilí obestřeném státu Michoacán starostu, který se rozhodl jít čelem proti zločincům, a zaplatil za to životem.

Shodou okolností jsem se s ním měl zrovna v těchto dnech setkat a přivézt do Česka rozhovor s ním.

Ale i přes tohle všechno, nebo právě proto, jako by se v Mexiku žilo absolutně živelně. Ne, tady se nenaříká na nespravedlnost osudu. Stejně jako se tu většinou nežije s myšlenkou na to, co bude za dvacet, třicet, čtyřicet let. Tady se řeší teď a tady. Protože už zítra může být pozdě.

Foto: Václav Lang

Výjev na hlavním náměstí vyobrazuje návrat zemřelých do světa živých.

Ve dnech, kterým v Česku říkáme dušičky, se v Mexiku věří, že se z Mictlánu vracejí zemřelí pozdravit se s námi do světa živých.

Abychom je přilákali, stavějí se v domech i na veřejných prostranstvích jakési oltáře, ofrendas. Na ně se ukládají předměty, které měl nebožtík rád. Nezřídka nechybí ani štamprle alkoholu nebo cigarety. Důležitá je také sůl, která má značit cestu do světa živých. A pak nesmějí chybět květiny cempasúchil, jež tuhle cestu osvětlují.

A pak – místo aby se truchlilo a bědovalo – se oslavuje. Oslavuje se zesnulý, jeho život a i ten život, který byl dán nám. Protože dokud je, je potřeba se jím bavit.

Foto: Václav Lang

Výzdoba v ulicích Ciudad de México

Zdroje:

https://arqueologiamexicana.mx/mexico-antiguo/los-mexicas-y-la-muerte

https://www.gaceta.unam.mx/la-leyenda-del-mictlan-dio-vida-al-dia-de-muertos/

https://verne.elpais.com/verne/2018/01/09/mexico/1515455630_825016.html

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz