Hlavní obsah
Rodina a děti

Proč mám chtít děti, když na ně v jednom kuse nadáváte?

Foto: Václav Matouš

Zamyšlení nad tím, jakou děláme svým dětem vlastně reklamu.

Článek

..no a ve čtvrtek jsme museli k doktoru zase, tentokrát s tou nejstarší, tu zas chytlo ucho, tak jsme jeli na ORL a hned to doktorka píchala.. to už mi tekly nervy ušima.“ - rozvíjel jsem odpověď na otázku mé bezdětné kolegyně, proč jsem minulý týden nebyl vůbec v kanclu a vybral tolik volna.

„Ty, Vašku, pověz mi,“ zeptala se mě, když jsem svoji litanii dokončil, „Proč vlastně mít děti? Ty máš tři, jeden by si tak pomyslel, že to musí být skvělý, když jste do toho šli tolikrát. Ale v podstatě každá story, kterou o dětech v poslední době poslouchám, je podobného ražení. Že jsou s nimi jen starosti, jak neposlouchají, sem problém, tam problém, že se lidi kvůli nim musí jenom omezovat.. Co si o tom mám myslet?“

Inu.. ani to není tak složitá odpověď.

Nadáváme, nadáváme, nadáváme.. a pak zase nadáváme. Na všechno.

Odpověď, kterou jsem jí poskytl a o kterou se tímto chci podělit, je pouze mojí domněnkou, nemám ji podloženou… vlastně ničím. Netvrdím proto, že je nutně správná (a už vůbec ne jediná správná).

Moje odpověď zněla tak, že je to v nátuře lidí. Neustále máme sklony si spíše stěžovat a málo, velmi málo chválit.

Foto: Pixabay

Povídáme.. a stěžujeme si

Pak jsem jí uvedl na příkladu: „Ty ses nedávno vrátila z dovolené. Věc, kterou jsi nám vylíčila nejpodrobněji, byla, že tys chytla cizokrajnou horečku a tvůj přítel o týden později střevní moribundus. Kvůli tomu se vám posunuly plány, uletělo letadlo a nestihli jste kdeco.. Ale jinak že to bylo super. Znamená to, že bych tedy vůbec neměl jet na dovolenou?“ Zamyslela se, jak je to podobné promluvám o dětech - do detailu problémy a to dobré se odbyde slovy „ale jinak super.“

„Podívej se,“ pokračoval jsem, „posloucháš někdy zadané lidi, jak mluví o svých protějšcích? Já ano a vypadá to většinou podobně, jako když se mluví o dětech. Na každou zprávu dobrou, deset špatných. Znamená to tedy, že na partnerství převažují negativa, že by člověk měl raději zůstat single? Jistě ne - prostě se o pozitivech tolik nemluví.“

Ono totiž, když se stane 10 dobrých věcí a 10 špatných, mluvit potřebujeme o těch špatných. Nějak to zpracovat, případně získat jiný názor, radu apod.. Z té desítky dobrých se dostane tak na jednu, dvě.

Děti jsou náročné na… na všechno

Což ovšem neznamená, že by rodičovství byla nějaká procházka růžovou zahradou. Stejně jako partnerství, i rodičovství s sebou nese velké výzvy.

Foto: Pixabay

Děti za to umí vzít..

  • „Na koncert s vámi, kluci, nemůžu, mám doma malý a žena je z něj už vyřízená, tohle jí neudělám...“
  • „Malej rozlil džus, nateklo to do konzole, ta vyzkratovala. Ten se nám vyplatil.“
  • „Včera jsem myslela, že je roztrhnu, normálně jsem utekla do koupelny a tam 10 minut brečela.“
  • „Teď se počůrala a já bez náhradního oblečení... Museli jsme hned domů, aby nenastydla - a to jsem se tak těšil(a), že si konečně s někým popovídám.“

To jsou jen namátkou vybrané věci, které člověk občas slyší. Hotová reklama na kočárek. Bezdětný posluchač (bez vlastních zkušeností) pak skutečně musí dojít k názoru, že mít dítě se rovná odsouzení sama sebe k permanentnímu utrpení, sebeomezování, sebezanedbávání.. a já nevím co ještě. Je ale mít děti fakt takový záhul?

Foto: Pixabay

Náročné je to často

Vlastně ano. Záhul to skutečně je. Je v tom (pokud to chcete dělat dobře) velký kus sebeobětování a všeho, co jsem vypsal, to si nenalhávejme.

Jenže… „jinak je to super!“

O protihodnotě se mluví - jak jinak - málo. Ale kde je záhul, tam je odměna.

Málokdo vám na potlachu v kuchyňce řekne, jaké to je, když se vaše dítě naučí jezdit na kole a má z toho radost. Málokdo vám poví o pýše, kterou cítíte, když dítě vyřeší nějaký složitý problém. Když vám řekne, že vás má moc rádo a dá vám „pusinku na pusinku, tátooo!!“ A tisíce jiných drobných, každodenních maličkostí a blbnutí, kterého vaše vnitřní dítě najednou může mít, kolik jen chce.

Foto: Václav Matouš

Být tátou je to nejlepší, co může chlap být.

A i když o tom třeba zkouším mluvit, nikdy nedovedu vystihnout, proč je zrovna večerní čtení pohádky (kdy se ke mně z každé strany přitulí jedna moje holčička) moje nejoblíbenější chvíle dne. Když mi pak na prsou usnou, jsem pravidelně ten nejspokojenější chlap na světě. Toto se skrývá za „Jinak to je super“ u rodičovství. A stojí to za všechny počmárané zdi a naházené role toaletních papírů v záchodě..

Nechci se obětovat

Na rovinu - nechtít obětovat svoje pohodlí je racionální přístup. Ale kolikrát už jsme to museli v životě udělat, něco přetrpět, abychom něco získali? Abychom třeba vyzráli?

Jak vypadaly životní cíle v 16-18? Dokopat se časem k matuře, pařit a zkrátka.. užívat si vrchem všechna potěšení mladého věku? Cíl na ten věk (dejme tomu) legitimní.

Co ve 22-26? Dodělat školu (případně mít nějaký dobrý flek), co nejvíc cestovat, poznat svět, třeba i potkat nějakou zajímavý protějšek, se kterým už by se dalo zůstat? Bylo by zvláštní mít stejné cíle, jako v 18..

Co si tedy připravíme na 32-36? Co pak ve čtyřiceti, v padesáti? Pořád to stejné?

Závěrem

Na závěr se ještě vrátím k mému přirovnání k partnerství.

Všude jsou nějaká negativa, nějaká omezení. Když s někým začneme chodit, musíme se přizpůsobit jemu - jeho potřebám a vrtochům. Tomu, že už nejsme single. Omezíme se a na oplátku máme někoho, kdo s námi sdílí život a miluje nás.

U dětí je to velmi podobné - už nejste bezdětní a máte celou řadu z toho plynoucích omezení a povinností. Na oplátku máte najednou v životě další lidi, kteří vás bezmezně milují.

Já třeba mám pravidelně nafouklou hlavu z toho, jaký je u nás bordel, neposlouchání, křik, málo volného času, moc starostí, když onemocní, atd, atd.. Ale neměnil bych. Ono je to totiž jinak super.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz