Článek
Historie závodu
V Železnorudské kotlině, která je Mekkou šumavských lyžařů, jsou dva strategické vrcholy. Pancíř a Svaroh. Jsou součástí Královského hvozdu, který má podkovitý tvar a vede od Ostrého až k Prenetu. Po hřebenu tohoto malebného geomorfologického celku naši předci společně s Bavory vybudovali v 19. století turistické stezky s pěti horskými chatami, které do roku 1948 sloužili lyžařům jako útulny nebo rozhledny.
Obyvatelé alpských zemí na konci 19. století zjistili, že člověk má bytostnou potřebu vylézt na vrcholy hor a spočinout okem do krajiny, případně sjet na ski do údolí. Pudí je k tomu vnitřní pohnutky od výzvy překonat překážku nebo naopak spočinout v klidu. Bylo to tak odjakživa. Mojžíš z touhy poznat Nejvyššího vylezl na horu Sinaj, nebo pověstný praotec Čech na Říp. Tuto touhu si zachovala dodnes převážná část lidí. Výstup na hory bez pomoci lanovek a sněžných skútrů nabízí totiž očistný proces jak na těle, tak na duši. Natož jízda na dvou divokých prkýnkách střemhlav dolů.
Ale civilizace se dál vyvíjí a co bylo ctností je dnes zbytečností. Stačí lanovky. Ty vás dovezou i dolů, tak jako ta na Pancíř. Z pěti chat na hřebenové partii Královského hvozdu zbyly dvě. Chata na Ostrém a na Pancíři. Chata na Můstku (Klatovská chata) vyhořela, Chata pod Prenetem byla privatizovaná a Juránkovu chatu, kde se pořádalyzávody ve slalomu, okupuje Národní park Šumava včetně přístupových turistických tras Dámská a Lávková.
Zůstala jen hrstka potomků Juránkovců, kteří se snaží připomenout ty hodnoty vnitřní obnovy člověka v prostředí domovského lesa, který přijal výzvu zdolat vrcholy Královského hvozdu pěšky. Každoročně pořádají setkání na Svarohu s německými přáteli a závod šusem z Pancíře na Weisově louce konaný vždy 30. prosince se startem v pravé poledne. A také horská služba pořádá v době vánočních svátků závod na skialpech Železný pašerák. Oba závody v letošním roce ovlivnily dopady klimatické změny. Odborníci se domnívají, že se vzhledem k neřešené kůrovcové kalamitě změnilo mikroklima Královského hvozdu. Letos byly dokonce zrušeny závody NKZ na hoře Špičák…
Proč jezdit dnes na historických lyžích ze dřeva a bez hran
Tento typ sjezdových závodů nostalgi ski se jezdí dnes ve všech alpských zemích, včetně předhůří alp, které zasahuje až k Čechám. V roce 2024 byli z Královského hvozdu vysláni na mezinárodní mistrovství Evropy do Selanze dva zástupci s trenérem a závod dojeli (viz článek v Železnorudském zpravodaji). Podobně v Jizerských a Orlických horách nebo Krkonoších pořádají každoročně tyto závody. A lyžníci v Beskydech se věnují už dvacet tři let renesanci lyžování na jasankách. Ale zakladatelem našeho i světového lyžování je Čech, respektive Moravan Otec sjezdařů Matouš Žďárský. A na počest prvního závodu ve slalomu, který Matouš sám uspořádal a vyhrál konaného dne 19.3. 1905, se od roku 1985 jezdí závod na dřevěných lyžích v dobovém oblečení a jedné holi v rakouském Lilienfenldu na hoře Muckenkogel.
Ten důvod, proč jezdit na historických lyžích dnes je v oblasti vjemů a jejich pozitivním dopadům na celou bytost lyžaře, a to jak při výstupu na vrchol pomocí tuleních pásů, tak sjezdu do údolí. Aspoň v odstínu zažít to, co prožívali průkopníci lyžování koncem 19. století, kdy vojsko začalo používat tulení pásy a lyžníci tento vynález převzaly. A dolů se jezdilo telemarkovými oblouky připomínajícími vznešený let ptáků. Prožitky z takové jízdy jsou nesrovnatelně hlubší nežli při průmyslovém lyžování na lanovkách a umělém sněhu. Nezbytné soustředění na sebemenší pohyb končetin, hlavy a trupu se přenáší do mozku a lyžník je pohlcen kulturou pohybu telemarského švihu. Krajina takového lyžaře pak není jen kulisou, nebo tělocvičnou, ale povznášejícím zážitkem v kombinaci s adrenalinem. Rozdíl oproti současné výstroji je v tom, že pokud se dopustíte sebemenší chyby v technice jízdy, okamžitě se svalíte. Je to prožitek, kdy aspoň chvíli, cítíte intenzivně svou existenci, protože jste odkázáni sami na sebe.
Propozice závodu
Závod byl vyhlášen jako veřejný, startovné dobrovolné s možností naturální podoby a jeho výše bez souvislosti s umístněním. Kritéria diskvalifikace byla stanovena jednoznačně. Jednak zákaz brždění holemi nebo zbytečné plužení a zákaz dopingu způsobující opakované pády. Jízda s jednou holí, tak jako mistr Žďárský povolena. Podávání protestů tak jako v propozicích Ski klubu Plzeň z roku 1911 z prvního Sjezdu šusem z hřbetu Pancíře je v nádražní budově Špičák u přednosty stanice do 30 min po dojezdu posledního závodníka. Závod byl vyhlášen v kategoriích A. Královská – dřevěné lyže bez hran, B – Kandahár, C – Moderna lyže s hranami a umělou skluznicí.
Závodní výbor složený z předsedy spolku Otevřená Šumava Pavla Maříka, jeho místopředsedy Petra Keplera a Václava Mazína s kvalifikací rozhodčích, trenérů a cvičitelů alpských disciplín II. - III. třídy. Vstupní kontrolou výzbroje a výstroje byl pověřen akreditovaný komisař a bývalý závodník Sokola Špičák Vladimír Mašek. Funkcí ředitele závodu se ujal Robert Varga předseda Svazu lyžování Plzeňské župy.
Závod měl mezinárodní rozměr, kdy na pořadatelství se podílela nejen Otevřená Šumava z.s., ale také kulturní sdružení Über d'Grenz (Přes hranici z.s.) Zwiesel. Projekt byl dotován v rámci programu INTERREG s cílem konkrétně podpořit a posílit přeshraniční spolupráci s Bavorskem. Zároveň se letošního ročníku zúčastnil jako závodník a pozorovatel člen nově vzniklého oddílu RSC Čerchov sdružující lyžce z Šumavy a Böhmerwaldu pan hoteliér Jaroslav Tolar z pensionu Hůrka, který dosáhl pěkného umístnění.
Průběh závodu
Presentace proběhla v 9–10 hodin v bývalé chatě Hrnčíř na Weissově louce pod záštitou Roberta Vargy, který měl k dispozici dvě osoby s cílem pohoštění přítomných (specialisté na catering manželé Meicharovi taktéž členové spolku). Hlavní změna proposic závodu, která byla způsobena absencí sněhové pokrývky na Pancíři a jeho hřbetu, byla z pochopitelných důvodů závodníkům ohlášena až po presentaci a občerstvení, a především zaplacení dobrovolného startovného. Pro některé závodníky a závodnice byla informace zdrcující, byť byla v souvislosti s klimatickou změnou propozicemi avizovaná. Místo a trať závodu byly operativně změněny z Pancíře na horu Velký Špičák. Důvod byl zřejmý. Ředitel závodu byl postaven před následující rozhodnutí: buď v souladu s propozicemi závodu využít práva změnit disciplínu na adhezní sjezd, nebo přeložit trať na jinou sjezdovku, kde je sice sníh, ale bohužel umělý. Zákaz použití lanovky platil dále.
Ale byly v sázce i historické souvislosti. Protože máme jako Šumaváci za hlavního zakladatele sjezdového lyžování a arbitra závodu Karla Paletczka ze Zvonkové pod Smrčinou, který jako první sjel z hory Smrčina (1330 mn. m) rovnou dolů, protože neuměl zatáčet, ale hlavně proto, že v roce 1890 vyrobil první sjezdové lyže norského typu v Čechách, které testoval. To jsou historická fakta, která vyvracejí prvenství vyrobených sportovních lyží v Čechách přisuzované neoprávněně koláři Soukupovi z Horní Branné u Jilemnice. A právě start našeho závodu je přímo na vrcholu Pancíře u sochy Paletczka, kterou jsme na jeho počest a vzpomínku nechali vyrobit. Motto závodu: Přijďte uctít památku průkopníků lyžování na Šumavě se bohužel v roce 2025 nenaplnilo a Paletczek zůstal na původním místě startu osamocen.
Vlastní závod
Po presentaci a výkladu tratě organizátoři vytvořili ze závodníků semknutý útvar a došlo k přesunu po Waissově louce a dále lesem pod zbouraným hotelem Rixi Ministerstva obrany ČR, který byl postaven a využíván před rokem 1938 německých lyžaři na nejprudší sjezdovku v Čechách – Šance. Zde se již závod na historických lyžích s vázáním s volnou patou bez hran jel, a to v roce 1982. Ale bez přírodního i umělého sněhu. Důvodem nebyla klimatická změna ani tetřev nebo kůrovec, ale scénář filmu, který určil natáčení na pozdní léto. Závod tehdy pořádal lyžařský oddíl Sokol Špičák a z této doby se do dějin lyžování a kinematografie zapsal pojem adhezní lyžování společností KoMa (Koperník, Mazín). O závodu byl natočen krátký filmový dokument a historky z natáčení jsou popsány v knize A stopy pokračují, která je k dostání v Informačním turistickém centru Železná Ruda.
Během přesunu závodníků byl postaven autorem trati Pavlem Maříkem obří slalom. Úkolu startéra se ujal Petr Kepler a časomírou Láďa Mašek se zapisovatelem a rozhodčím Václavem Mazínem. V závodu bylo registrováno celkem 41 startujících z různých míst Pošumaví a Plzeňského kraje, převážně v kategorii Královská, tedy s lyžemi bez hran a volnou patou známé pod názvem vynálezce Huitfelda. Závodníci startovali po minutových intervalech s pevným časem.
Vyhlášení výsledků závodu a protesty
Slavnostní vyhlášení výsledků s předáním diplomů a sošek lyžaře proběhlo v restauraci U lanovky ve sportovním areálu, kam se všichni účastníci závodu odebrali. Vítězové jednotlivých kategorií obou dvou pohlaví se rekrutovali převážně z oddílů Skol Hůrkapod Hůreckým vrchem a Sokol Špičák pod Hofmankami. Došlo k podání jednoho protestu, ale vše se vysvětlilo tím, že dotyčný pohostil přítomné štamprlí hruškovice a nemuseli jsme ani do kanceláře výpravčího na nádraží. Stejně už tam žádný není. A jak jsme se tomu všemu nasmáli.
Následovala všeobecná vřava, při které hrála místní kapela lyžařů Ski blues Špičáksložená z bývalých závodníků TJ Slavoj Plzeň a Sokola Špičák.
Tak za rok na umělém sněhu neshledanou. „At´ to frčí“.
P.S. Ze závodu je natočen velmi zdařilýdokument klatovskou FilmPro. Podrobněji o lyžování na Špičáku na platformě médium.cz: Tetřev jako rukojmí Národního parku Šumava a vyhoštění Juránkovců z Čech.
Zaznamenal V.A. Mazín
