Článek
Životní prostředí na této planetě Slunce letící kamsi Vesmírem je něco, co převyšuje člověka. Dříve toto neznámo bylo pro lidstvo posvátné a vzbuzovalo oprávněnou bázeň. Dnes i po neblahé zkušenosti politického rozhodnutí Sovětského svazu z roku 1948: „Poručíme větru, dešti“ je posvátnost u pozemšťanů v Čechách těžko hledat. Přitom je zvláštní, že psané právo v naší české kotlině s tímto respektem k živlům a dědictví po předcích počítá, a to v principu předběžné opatrnosti.
Naše Země jako jediná oživená planeta Slunce a možná celého Vesmíru se pohybuje v matematicky přesném režimu stvořeném jakousi vyšší inteligencí, kterému se snažíme porozumět. Nikdo u toho z lidí nebyl, když tato Moc vypočítávala přesné dráhy pohybu Země, která je jediná planeta z kamene a pevninou pokrytou půdou. Ale to nebrání řadě světovým mudrcům a vzdělancům, a dokonce i laickým aktivistům zveřejňovat soudy o tom, jak všechny tyto děje probíhaly a probíhají. Některým z vědců je vše jasné. Dokonce ví, co a proč způsobuje oteplování atmosféry Zemně a jak tento kolosální problém vyřešit. Radím sám sobě: „Podívej se doma na glóbus, než začneš uvažovat o vesmírných věcech a podnebí“. Českou republiku jen tak nenajdeš. Je příliš titěrná, a krčí se někde v předhůří Alp. Na druhé straně věc udržitelnosti životních podmínek je otázkou nejen vědců a politiků, ale každého člověka na této planetě. Přitom ale záleží nejen na kultuře národa nebo soustátí ale i na citlivosti jedince k přírodě a životnímu prostředí.
A tak se snažím utřídit posbírané informace, abych byl připraven, kdyby na toto téma přišla řeč. Jsem pamětník a důchodce a po sedmi letech jsem se adaptoval na režim podzimu života. Občas přednáším dětem na škole, nebo poválečné generaci mých vrstevníků, nebo se sám zúčastňuji celoživotního vzdělávání pro seniory. Mám konečně čas se zastavit a zamyslet. Někteří mladí se zajímají s obavami o budoucnost kvality života na této Zemi a snaží se pochopit co se to děje. Na školách a univerzitách se environmentální pojetí světa moc nevyučuje. Učitelů je sice dnes dost, ale moudrost ve věcech veřejných a životním prostředí se nedostává. Naopak starší generace o současných problémech nechce slyšet. Chápu, je to složité, mají osobních problémů dost, a ještě podlehnout environmentálnímu žalu, tísni a smutku na sklonku života. A jak vlastně rozpoznat co je dnes pravda a co desinformace? Je alarmující, když rychle prohlubující se krize dopadá na mladou generaci, která odmítá mít děti vzhledem k existenční nejistotě. Jiní na jiném místě Země si naopak s plozením dětí a oteplováním planety nedělají starosti.
Zákon o ochraně půdy a bioplynové elektrárny
Také se zabývám znaleckou činností v oboru zemědělství, půdoznalství, ochrana půdy a krajinné ekologie. Tuhle jsem byl na čtyřhodinovém výslechu jako znalec u krajského soudu, kde jsem musel obhajovat vlastníky zemědělské půdy, kteří žalovali nájemce provozujícího bioplynovou elektrárnu, pohánějící kukuřicí z jejich polí. Moderní elektrárna produkuje nejen elektřinu vyrobenou na poli, ale i hory odpadu, který se nazývá digestát. Chápu-li to dobře, při zrodu úmyslu o zelenou elektřinu se muselo vymyslet, jak celý cyklus výroby elektřiny z obnovitelného zdroje uzavřít a vědci přišli na to, že digestát je vlastně výborné hnojivo. Snad lepší než hnůj po kravičkách, které se do cyklu bioelektrárny vůbec nedostaly. Jsou s nimi jen starosti. A tak se začal digestát vyvážet těžkými mechanizmy na pole v podobě kaše.
Na první pohled jako by se konečně naplnilo heslo „Poručíme větru, dešti!“. Dokonce v tomto případě poručíme i půdě. Ale má to jeden háček a pár otazníků. Půda snese hodně, ale jen do času. Ti z vědců, co se zabývali digestátem jako hnojivem, zdůrazňují, že aby mohla probíhat předpokládaná aktivace organických látek v digestátu, je nutné přidat do půdy kompost, nebo hnůj (Badalíková, B., Novotná, J. 2018). Ale kde ho sehnat, když chovem dobytka se zrovna podnikatelé s bioplynovými elektrárnami nezdržují. Jde o zisk a dotace na zelenou energii.
A tak v případě mé obhajoby vlastníků pozemků, kteří jen plnili povinnost uloženou jim zákonem o půdě (č.334/1992 Sb.), jsem šetřením zjistil, že struktura půdy, která byla v šedesátých létech průzkumem klasifikovaná jako drobtovitá, se pojížděním těžkých mechanizmů a zapravováním kašovitého digestátu zhroutila a biologické oživení zmizelo. Zároveň zrnitost této půdy, jak jsem se dočetl v recenzovaných článcích, není vhodná pro aplikaci digestátu právě z důvodu nebezpečí ztráty struktury a utužení. Chápu. Kdo by se při podnikatelském záměru bioelektrárny zabýval vhodností druhu a struktury půdy k zapravování digestátu. A proč se zabývat nebezpečím utužení půdy pojížděním těžkých mechanizmů s digestátem?
Jenže to je to neprozíravé chování s touhou po okamžitém zisku. Kukuřici můžeme vyrobit ale půdu, která vznikala milióny let obnovit půjde jen ztěžka. Je vyčerpaná a odumírá. Funguje už řadu desetiletí jen za cenu vysokých dávek umělých hnojiv a jedovatých látek hubících plevel. Říká se tomu nové technologie v zemědělství, které sice v 19. století zachránily lidstvo od hladomoru, ale způsobily, že z živěny se stal umělý substrát.
Poznámka: Utužení způsobené intenzivním hospodařením tvoří 70 %. U zemědělských půd byla vyhodnocena vysoká potenciální zranitelnost spodních vrstev utužením u 16,1 % rozlohy zemědělské půdy (Zpráva o životním prostředí ČR 2024 zpracovaná na základě zák. č. 224/2023 Sb.)
Současná absence bázně
Po jedné přednášce s názvem Člověk zemědělec jsem v diskusi dostal otázku od kolegyně z řad posluchačů: Proč se lidstvo tak macešsky chová k půdě a Zemi, která je naším domovem? Je to kulturou rozdílných civilizací, vzdělaností nebo lhostejností, zapomněním nebo bezohledností? Byl jsem zaskočen. Vždyť každý z nás na tom neseme svůj díl viny. Odpověděl jsem, bezprostředně, že je to nedostatkem bázně…
Ale když jsem přišel domů, uvědomil jsem si, že pojen bázeň má různé definice a souvislosti. Kromě toho slovo už nikdo nepoužívá. Literárně znamená pocit stísněnostiz vlastní nedostatečnosti, slabosti ve vztahu k něčemu neznámému, silnému. Například bouře vzbuzuje v normálním člověku bázeň. Ale v tomto negativním slova smyslu vyvolávající přirozený strach jsem to v souvislosti s ničemným chováním nás lidí nemyslel. Tím archaickým slovem bázeň, které ze mě spontánně vypadlo, jsem chtěl charakterizovat postoj dnešní civilizace k tomu, co nás převyšuje a mělo by v nás vzbuzovat posvátnou úctu. To, co dříve měly některé university jako své motto: „Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem“. Latinsky Initium sapientiae timor Domini. Je to schopnost vnímat tajemství, nebo vědomí, že stojíme před něčím, co je mnohem větší než my sami. Co nemůžeme mít ve své moci. S touto dovedností se nerodíme, ale postupně jí buduje ten, který je ochoten se nechat poučit a někdy i přiznat vlastní chybu.
Mám takové přirovnání a osobní zkušenost. Když letím letadlem mám pocit, že překračuji určitou mez respektu k té vyšší inteligenci, nebo osobě, co drží ve vlastních rukách všechno to, co nás jako pozemské červíčky převyšuje. Mám pocit ohroženosti. A ty známé utěšující řeči převážné části lidí o nízkém stupni pravděpodobnosti havárie, nebo bezstarostný smích žen, když se třese a zmítá celé letadlo v turbulencích, mi nepomáhá. Ale možná je to jen můj osobní obyčejný strach.
Mám ale také zkušenost s bázní, kterou jsem jako suchozemec zažil při největší povodni v české kotlině v roce 2002. Tehdy byly okresní úřady na úrovni hejtmanství a já byl shodou okolností předsedou krizového štábu. Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení byl přijat teprve v roce 2000 a nebyly s ním zkušenosti. Tento právní předpis byl vytvořen v reakci na ničivé povodně v roku 1997, které odhalily absenci právní úpravy pro řešení krizových situací. Měl jsem takovou bázeň, že jsem vyhlásil krizový stav dříve než předseda vlády pan Špidla a povolal do postižených míst vojsko. Ostatní čekali až voda doteče do Plzně a pak do Prahy a tehdejší primátor do televizních zpráv, tvrdil, že je vše zabezpečeno…
Dostal jsem za tuto bázeňčestné uznání. Bylo poučné pozorovat, jak se různí lidé v této katastrofě, při které umírali lidé, chovali. Možná mi pomohlo, že jsem se jel podívat v roce 1997 do Troubek abych viděl na vlastní oči co dovede napáchat s vesnicí a jejími obyvateli, povodňová vlna ve 3 hodiny v noci, když přiteče z druhé strany, než teče řeka. Také bylo poučné sledovat, co se dělo později při opakovaných povodních na stejných postižených místech. Psychologové tvrdí, že po třech měsících lidé postižení povodní neví o ničem a žijí zase ve starých kolejích a tvrdošíjně postaví nový dům na stejném místě v aktivní povodňové zóně, která je od roku 2002 závaznou částí všech územních plánů obcí. Jako vloni po povodni v Krnově znovu obnovovaly domy smetené povodní v roce 2024 aniž by byly vybudovány 17 let vyprojektované protipovodňové stavby poldrů a nádrží v horní části povodí. Mimochodem jak je možné, že tyto bezpečnostní stavby chránící životy lidí mohou bojkotovat soudními žalobami zelení aktivisté z Hnutí Duha z.s. a prosazovat „přírodě blízká opatření“, která jsou pro tak extrémní průtoky neúčinná?
Princip předběžné opatrnosti na příkladu národních parků
Naše legislativa, která vychází z mezinárodních dokumentů, zná podobný pojem jako je bázeňs rozumovým chápáním pozemského tvora. Je to princip předběžné opatrnosti v angličtině „better safe than sorry“. Toto anglické lidové úsloví, má český ekvivalent: „pozdě honit bycha“. Uplatňuje se především v právu a zákonech týkajících se životního prostředí člověka (zákon č. 17/1992 Sb., a zákon č. 100/2001 Sb.).
Typický příklad nedostatku bázněje současná situace v lesním hospodářství České republiky. Už v 17. století Marie Terezie po zkušenostech z nadužívání půdy a lesa, který byl klučen, vypásán dobytkem a přeměňován na louky a pole, vydala první lesní zákon, který chránil les před člověkem, škůdci a vichřicemi. V Českých zemích a Rakousku Uhersku hrozil zánik lesů. Marie Terezie si nechala poradit od lesních hospodářů a ekonomů a její zákon o lesích platí v principiálně stejné podobě dodnes ve všech státech bývalého Rakouska Uherska. Kůrovec je podle tohoto zákona škůdce a nikoli přírodní děj, který bychom měli pasivně pozorovat a spoléhat se na Matku přírodu, že vše vyřeší za nás.
V České republice neplatí lesní zákon v národních parcích, a zvláště chráněných územích. Tak se to uzákonilo po 26 letech celonárodní diskuse o Národním parku Šumava. A lesy od roku 1991, po opakovaných vichřicích a navazujících kůrovcových kalamitách, hynou. Místo toho se můžeme, společně s těmi, co milují mrtvý les, kochat přírodními ději a výsledky bezzásahovosti, kterou dokázali poslanci ovlivnění Hnutím Duha z.s. prosadit do zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. v roce 2017. Dokonce v rozporu s vlastními zákony „o životním prostředí“. Ochrana přírody tak působí kontraproduktivně nejen v záchraně vzrostlých lesů, ale i následně v boji s klimatickou změnou. Holiny, mrtvý les a mýtiny po vichřicích a kůrovci se zbytky lesů podléhají suchu, vodní erozi a invazním druhům. Mění se tak i regionální koloběh vody v krajině. Zároveň dramaticky klesá biodiverzita, o kterou jde na prvním místě nejen samotným ochráncům přírody, ale celé společnosti, a to z hlediska ekologické a hospodářské udržitelnosti. A princip předběžné opatrnosti je odstrčen stranou, přičemž se nebezpečně posouváme k principu pozdě honit bycha.
Vzpomněl jsem si v této souvislosti na našeho prvního prezidenta T.G.M., a jeho výrok po období industrializace a pustošení lesa: „Někteří měřili kulturu dle vyhubení lesů a divé zvěře žijící v lesích; zajisté jsme všichni četli, jak například šiřitelé civilizace mýtili lesy. Avšak vyhubeno více, než se slušelo, a proto brzy kultura měřiti se bude opětným zalesněním. T. G. Masaryk (1890) Vypadá to, že se s tím optimistickým vhledem do budoucnosti pan prezident mýlil.
Obnova lesů se ani v české kotlině, ani v Amazonii, kde zbyla jen polovina lesů, nekoná. V § 13 zákona č. 17/1992 Sb., „o životním prostředí“ ukotvuje princip předběžné opatrnosti následovně: Pokud hrozí závažné nebo nevratné poškození životního prostředí, nesmí být absence úplné vědecké jistoty důvodem pro odklad preventivních opatření. Tento princip umožňuje jednat i na základě důvodného podezření k ochraně přírodních složek. Ano, chápu. Jedná se o dlouhodobé procesy, někdy po staletí a jejich předvídání je vždycky nejisté. Vyžaduje to celostní pojetí vědy a poučení od historie. A tak je pohodlnější problém odložit. Vždyť příroda si pomůže sama, jak tvrdí ochránci přírody a zelení aktivisté. Ale za sto let, což je věk dospělého vzrostlého lesa, až tu nebudeme. Možná někdo zjistí, že jsme se mýlili, tak jako T.G. Masaryk. Ale když je tak těžké přiznat vlastní chybu…
Teorie klimatické změny kulhá na jednu nohu a Green Deal EU
Předběžná opatrnost je právní, etický i politický princip z oblasti řízení rizikv celé EU. Proto ty mezinárodní úmluvy. A protože globální jevy přesahují hranice států a světadílů, zavázaly se k dokumentům o životním prostředí skoro všechny státy EU, a i mezinárodní organizace. Například k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu, 2005, Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší , 1979, Vídeňské úmluva o ochraně ozonové vrstvy, 1985, Pařížské dohodě a dalším. Je to velmi ambiciózní plán, ale nereálný. Ale co s tím? Zamyslel se někdo z politiků a jejich vědeckých poradců proč upřednostňovat větrnou a solární energii tam kde slunce nesvítí celý rok a vítr fouká pár dní v měsíci? A co s těmi bateriemi z elektromotorů, které nakupujeme v Číně? A proč se s emisními povolenkami dá obchodovat? Soubor těchto opatření transformuje energetiku, průmysl a dopravu do roku 2030 o 55 %.
Je nepříjemné pro každého že se mýlil a měl by přiznat pochybení. Především pro politiky. Ti to mají přímo zakázané v popisu práce. Ale jak chtějí sloužit lidu? Hrdost a pýcha je opakem bázně, a principu předběžné opatrnosti. A tak všem je dnes jasné, že zelený úděl dopadá především na EU. Podívejme se do nedávné minulosti, kdy se rozhodovalo o tom, jak se bude měřit a předpovídat podnebí v EU a ve světě.
Ještě v roce 1979 uváděla první zpráva biometeorologů faktor přeměny zemského povrchu planety tedy mýcení a úhyn lesů, rozorání trvalých travních porostů a stepy, erozi půdy nebo velkoplošné odvodňování půdy včetně jejích záborů pro stavby. Když se ale rozhodovalo, jak vliv krajinného pokryvu a půdy promítnout do matematických modelů klimatu, byl tento komplikovaný faktor z matematických modelů vypuštěn. Ano, čím více faktorů v matematickém vzorci, tím nejjednoznačnější výsledek. Bylo rozhodnuto, že faktor povrchu pevniny nebude do vzorce zahrnut. Hlavním indikátorem změny podnebí Země se stal CO2. Dosáhnout stavu před průmyslovou revolucí v 19. století je cíl ušlechtilý, ale nereálný. Vždyť přeci známe ten princip nebo lidové rčení, že cesta zpět neexistuje. Těžko říci, zda to byla chyba, ale v tomto okamžiku ten velký příběh Země, začal pokulhávat na jednu stranu. Máme sice klima natěsnané do počítačů, ale to je spíše naše virtuální realita a simulace na obrazovce (Millán M. 1979, Lewise R. 2024). Koncepce udržitelnosti a environmentální péče prohrává s dogmatem hospodářského růstu bohatých obchodníků. Jediné, co je v našich rukách a myslích je zmírnit a částečně napravit své počínání na povrchu Země a v mořích. A přizpůsobit se. To se učíme už desítky tisíc let.
Přeji vše dobré pro ty, kteří dokázali dočíst moje zamyšlení až sem.
Informační zdroje:
Badalíková B., Novotná, J. 2018.; Změny fyzikálních vlastností půdy po aplikaci digestátu,
Zemědělský výzkum, spol. s r. o. Troubsko
Lewise R., 2024. Země není spící člověk ani jeho klima.
Seják J., Pokorný J., Mazín V.A. 2025. Velkoplošná bezzásahovost prohlubuje klimatické extrémy a poškozuje udržení dalších generací lidí. Neviditelný pes.
Hillel D., 1980 Out of the Earth: Civilization and the Life of the Soil, 1980
Pokorný J. 2025. Klimatický motor Amazónie umírá. Proč je posedlost uhlíkem na konferenci COP30 slepou uličkou Pozemkové úpravy 4/2025
Pokorný J., Hesslerová, P., 2024. Aktivní úloha vzrostlého lesa klimatickém oběhu vody. Pozemkové úpravy 3/2024
Mazín V.A., 2024. Našli Češi recept, jak se připravit na klimatickou změnu? Pozemkové úpravy 2/2023
Vopravil J., 2018.Stále je naděje, že se nám naši půdu a krajinu podaří zachránit. Ekolisty cz.
Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu č.334/1992 Sb.
zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.
zákon č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivu na životní prostředí
Zpráva o životním prostředí ČR (zák. č. 224/2023 Sb.)
