Článek
V současnosti mocenský a politický tábor vládních koaličních stran a menšinový tábor nesourodého politického stranictví za sympatií prezidenta republiky a senátu, kde disponuje opozice většinou.
Velice nejasná za tohoto stavu je úloha a poslání Ústavního soudu, který občas má tendenci vměšovat se do politických sporů, když ústavní součinnost mezi některými vázne. Ústavní soud občas nemá vnitřního sebezapření, aby až aktivisticky se nemísil do politického dění, patřící do kompetence zákonodárné a vládní moci - a odmítal snahy z politického prostředí, aby rozhodoval v politických záležitostech.
Ústavnímu soudu činí značné potíže odmítat různé politické podněty a rozhodovat na pokraji výkladu českého ústavního pořádku a řádu. Tak se začínají objevovat komplikované společenské a politické záležitosti v české občanské společnosti.
Společenská, politická a stranická nevraživost a netolerance začíná přesahovat únosnost pro již tak společensky a politicky rozdělenou českou veřejnost a české obyvatelstvo.
Je asi nutno si připomenout, že nejvyšším ústavním orgánem v české občanské společnosti je zákonodárný sbor poslanecké sněmovny s doplňkovým senátem, od kterých se odvíjí podle ústavního pořádku a řádu pravomoc a kompetence dalších ústavních orgánů. Je nutno si uvědomit, že prezidentské kompetence a ani Ústavního soudu a i jiných ústavních orgánů nepřesahují úlohu a poslání zákonodárné moci.
Lze odvodit z českého ústavního pořádku a řádu kompetenčnost zákonodárného sboru, ale i nutnou součinnost všech mocenských orgánů státu pro společné hájení českých národních a státních zájmů.
Je občanskou, mocenskou a politickou daností politická reprezentace, zvolená do zákonodárného sněmovního sboru ve své většinové podobě realizovat své společenské a politické programy, a to zvláště, když si prozatím nepřetržitě zachovává podporu většiny české veřejnosti.
V české občanské společnosti jsou veškeré militantní snahy ve společenském a politickém prostředí postavené mimo demokratické zákonodárství. Jakékoliv výsledky demokratické volební soutěže je nutno nenásilně a případně dohodově nebo tolerančně respektovat politickou menšinou. Menšinou, představovanou opozicí, a to včetně prezidenta republiky. Jen pak ústava vymezuje okolnosti pro případné potřebné změny za mimořádných a nepředvídatelných událostí.
Je možno připomenout, že česká ústavnost má svůj fundamentální základ v demokratické součinnosti a toleranci mezi ústavními, společenskými a politickými orgány. Je snad možno i připomenou, že v zájmu české veřejnosti je nutno odložit aktivismus osobního, stranického i politického zájmu mezi ústavními činiteli a ústavními orgány.
Prezident, vláda, parlament i Ústavní soud by si měli uvědomit, že není v zájmu české veřejnosti uvrhnout se do vnitropolitické a zahraničně politické turbulence. Naopak, že všem občanům se jedná o stabilizaci životní úrovně a sociálních jistot. V současnosti volební důvěru české veřejnosti získala vládní koalice, pokud zklame tak přichází na řadu opozice, pokud získá většinovou důvěru v české občanské společnosti.
To je přímá a nepřímá občanská demokracie, než emociální výkřiky ve smyslu: my jsme demokraté a vy jste ne demokraté a izoláti!!!
