Krutá pravda pro Evropskou unii

Krutá pravda pro Evropskou unii

Krutá pravda pro Evropskou unii spočívá v tom, že zanedbala svou mocenskou ostražitost a péči o evropskou bezpečnost a ochranu péče o životní úroveň a sociální jistoty Evropanů.

V 21. století se nestala supervelmocí, ale nějakým jen mocenským tělesem mezi třemi světovými supervelmocemi. Současná Evropská unie postrádá mocenskou sílu obhajovat část svého východoevropského území proti velmocenskému agresorovi. Agresorovi s jiným nedemokratickým systémem.

EU je postavena před volbu čelit sama agresorovi, který má značnou převahu ve zbraních hromadného ničení, nebo přijmout ztrátu své důstojnosti a smířit se s dočasnou ztrátou částí území suverénního evropského státu. Státu, který léta krvácí pro evropské zájmy, a nakonec se ocitá před ztrátou části svého území.

Všichni a různorodí evropští demokraté se však v současnosti mohou jen ukřičet. Mocenská realita situace na ukrajinských bojištích se vyvíjí proti ukrajinským a evropským zájmům, ale i uvnitř nešťastné země.

Evropské balíčky pomoci nepomohly, ale ani finanční a vojenská pomoc Evropské unie. Evropská unie má sice možnost přímého vojenského střetu s jadernou supervelmocí, ale s rizikem třetí světové války.

Je jistě až surové od americké supervelmoci současný postoj k EU a k napadenému státu. Upřímně řečeno, do této šlamastiky se dostala Evropská unie sama. Globalizační mocenské poměry jsou jiné a Evropská unie je na jiné než velmocenské koleji.

Jaké jsou současné možnosti Evropské unie?

Ve spolupráci s americkou supervelmocí jen usilovat o optimálně přijatelné podmínky pro zachování suverenity napadeného státu a jeho existenci za dočasných územních ztrát. Z vývoje lidské civilizace lze si vyvodit, že územní národní a státní ztráty mohou mít dočasný charakter. Lze si uvědomit, kolika státních a územních proměn vždy probíhalo a probíhá, a ještě bude probíhat v Evropě.

V lidské civilizaci jsou prohry a výhry vždy dočasným společenským a mocenským jevem. Současná vítězství agresorů mohou být dočasná.

Snad závěrem verš národního básníka:

Věc poražená není ztracená, zůstává národ, kde se mění mapa

Může být křivda zítra zvrácená.

…Pohroma mráčkem, jež se rozplyne, květ ledový se mění v květy jara.

Vše vrací se…jen mrtví nikdy ne.

Buď, jakkoliv v nich život nezahárá

Válečná tetralogie, Viktor Dyk, báseň Buď jakkoli

Je nutno si uvědomit přednosti demokracie před autoritativní a totalitní státností v občanské společnosti. Tato demokratická síla je a bude se vyvíjet i v zemi současného agresora. Ukrajinskému lidu a jeho státnosti lze jen vzkázat: skuteční demokraté vás nikdy neopustí.