ŘÁD A POŘÁDEK VE 21. STOLETÍ

Období ideologických, náboženských, ale i různých jiných -ismů mizí do propadliště dějin. Na planetě pomalu nastává etapa nových globálních a geopolitických mocenských změn, a to za existence klimatických a ekologických podmínek pro život na planetě. Lidská civilizace v časoprostorových jednotkách dospěla do stádia globalizace a multikultury, kdy umělá inteligence a robotizace a pronikání do okolního vesmírného prostředí vyžadují i zásadní změny mocenského, ekonomického i sociálního charakteru na celé planetě. Do popředí vystupují již celoplanetární zdroje životních potřeb a zdroje různých energií životně důležitých pro život lidstva na planetě. Vznik nového geopolitického řádu a posun lidské civilizace k novým perspektivám (v kladném i záporném smyslu) se jeví jako nevyhnutelný. Nový řád a pořádek může mít množinu různých vyústění i různé časoprostorové jednotky, kdy lidský civilizační vývoj přinese nějaké nové sdružovací a sjednocovací pohyby lidství na planetě. Jedno se zdá být jisté – že bez regulačních opatření a nového sociálního rozvrstvení obyvatelstva na planetě se lidstvo neobejde. Již dnes jsme svědky rozkladného procesu v současné struktuře skomírajícího mezinárodního lidskoprávního uspořádání na planetě, ale i negativních prvků jak v demokratických, tak v autoritativních a totalitních režimech na planetě. Ukazuje se, že v současné lidské civilizaci jsou postupně překonávány jevy jako rasismus, nerovnost žen ve společnosti, fašismus, nacismus. V lidském společenství se v současnosti projevují procesy postupného rozkladu forem kapitalismu, komunismu a socialismu a hledání občanských forem sociální státnosti. Hledání nových východisek, a to zvláště v oblastech, kde autoritativní a totalitní formy a systémy po střetu s kapitalismem se začaly proměňovat ve smíšené systémy na základě tržní ekonomiky a navyšování životní úrovně obyvatelstva a všeobecné vzdělanosti, včetně nového technického a technologického rozvoje. Je to právě středoevropská oblast, která prošla komunistickou a socialistickou totalitou, kde vznikla nová smíšená forma občanské a demokratické společnosti a společenská katarze, která má zřejmě nejblíže k hledání a obohacení celé Evropy o přiblížení se k nové sociální státnosti a k novému řádu a pořádku, tak důležitému pro stabilizaci a perspektivu lidství na planetě. Ve středoevropském prostředí v podstatě vznikají nová občanská a demokratická společenství, kde postupně mizí rozdílnosti mezi politickým stranictvím a do popředí vystupuje nepolitická občanská organizovanost, kde hlavním cílem se stává životní úroveň, sociální a zdravotní jistoty a mírové prožití lidského údělu na planetě. Křesťanské základy a kulturní evropské dědictví, ale i morálně hodnotové systémy mohou renovovat sdružující a sjednocující evropskou státnost a být příkladem i v celoplanetárním měřítku.

Česko ve svém postkomunistickém období dospělo k občanské liberálně demokratické současnosti, která je plná mocenských, ekonomických a sociálních rozporností. Česko v současnosti postihuje mezinárodní a evropská krize nejen politická a mocenská, ale i evropská a vnitropolitická. Krize hledání morálních hodnot, ale i nových východisek nejen pro udržení životní úrovně obyvatelstva, ale i politickou a ekonomickou stabilizaci a výhled do budoucnosti. Katarze české postkomunistické společnosti je asi nutným východiskem nového společenského předělu. Předělu, ve kterém se projevuje nejen generační proměna, ale i nový životní styl a náhled na prožití lidského života. S neoliberalismem pronikl do českého prostředí nový druh dekadence. Zároveň se však mění občanské postoje a smazávají se rozdíly mezi politickým stranictvím, kdy občané se sjednocují na jiných než ideologických hodnotách a vytvářejí nové formy politické a společenské angažovanosti. Do materialistického (liberálního) stylu života vstoupily a prolnuly jej životní postoje duchovního zaměření, které obohacuje životní prožitky ve společenství s jinými souputníky. Do lidských intimních prostor vniká více osobní víra než nějaká církevní angažovanost. Postupně se smazává rozdíl mezi nábožensky věřícími a nevěřícími a vzniká shoda na principech vzájemného respektu a tolerance, ve jménu lidských a občanských práv – zaštítěných mezilidskou solidaritou a humanitou.

Česká filozofie od 19. století spojovala národnostní a sociální parametry při hodnocení národního a státního středoevropského vývoje. V začátcích novodobé české státnosti se značně projevila mytologická návaznost, která zřejmě souvisela s obranou proti agresivnímu němectví v českých historických zemích. S tím souvisí až vypjaté slovanství a vidění carského, pak i sovětského Ruska jako záštity slovanství. Spor o filozofický smysl českých dějin vyvrcholil za první republiky, kdy se v podstatě střetával ideový a sociální úhel pohledu T. G. Masaryka s jinou filozofickou a historizující koncepcí Josefa Pekaře, vycházející z empiricky pacifistického hodnocení české minulosti a současnosti. Spor se rozšířil na množinu názorových rozdílností na smysl českých dějin ve středoevropském a v evropském prostředí v celém tehdejším kulturním a humanistickém prostředí. Útlum nastal v období obhajování české existence v těžkých chvílích národního ohrožení ve dvacátém století. Je to období navrácení se k národním a křesťanským kořenům české státnosti a českým národním tradicím v období nacistické a komunistické nadvlády. Nacistického útlaku likvidujícího českou státnost a český národ ve středoevropském prostředí. Komunistické totality přeměňující národní a státní cítění na internacionální a sekularizovaný komunistický světonázor. Návrat do demokratické a pluralitní státnosti se jeví jako nutnost a je též třeba nastolit nové hledání české dějinné filozofie, ale i dalších národních a státních perspektiv. Perspektiv nejen ve středoevropském prostoru, ale v celoevropském, nýbrž i našeho podílu na renovaci evropského hodnotového systému a další výstavbě federace evropské státnosti a jejího podílu na globálním celosvětovém řádu a pořádku.

V lidství na planetě existuje množina hlubin v lidských životech a společnosti. V lidství na planetě existuje dobro a zlo, ale také naděje. Naděje, že existuje hvězdné nebe nad lidskou bytostí a mravní zákon v lidské bytosti a v lidském společenství. Něco, co opravňuje prožívat úděl ve společenství druhých. Věčná touha po prožití životů v prostředí mírové koexistence lidského společenství a v mezilidské solidaritě a humanitě. Naše lidské a společenské osudy se odehrávají v civilizačním procesu evolučních i revolučních změn, které provázejí lidské společenství na planetě. V životech a společnosti se promítá hmotná realita s duchovnem v množině v různých časoprostorových jednotkách na planetě. Proces vývoje lidství na planetě dospěl až do stádia globalizace a multikultury. Lidské bytosti jsou vybavené svobodnou vůlí, kdy mohou rozhodovat v omezeném interním a společenském prostředí.

Pod hlubinou demokracie již začíná vřít láva v tavícím kotli přeměny současnosti v nové perspektivy lidství. Kvas i tavící procesy v současné demokracii nelze zastavit. Lidství znamená stálý pohyb v časoprostorových jednotkách, vždy k nové realitě. Je tomu tak také na začátku 21. století. Civilizační změny a nový vývoj, řády a nové pořádky jsou spjaty s lidskými bytostmi na planetě. Lidské představy o budoucnosti budou vždy různé, rovněž tak vize a lidská prognostika. Lidstvo, které dospělo do globalizačního a multikulturního procesu na planetě, si pozvolna uvědomuje, že životní zdroje a zdroje surovin a energií na planetě nejsou nekonečné. Neustále stoupající životní úroveň lidství na planetě vyžaduje a vyúsťuje ve změny mocenské a správní struktury lidství na planetě. Přirozená nerovnost v lidském společenství se odráží ve vlastnických vztazích a v ekonomické a sociální nerovnosti v lidské civilizaci. Víra a touha po spravedlivém lidském společenství – za životního údělu – se pak odráží v hledání nadpřirozené spravedlnosti mimo společenství na planetě. V lidské přirozenosti je zřejmě zakódovaná odpovědnost a povinnost nejen pro zachování lidské bytosti a lidského společenství, ale i hledání nové formy a struktury uspořádání lidství na planetě ve stále se rozvíjejícím poznávacím procesu.

RYNEŠ, Václav. Z hlubin české demokracie: politologická studie českého politického stranictví a postkomunismu. Praha: Epocha, 2024. str:169-173. ISBN 978-80-278-0164-0.