Článek
Zklamání nebo naděje v nadcházejícím roce 2025 mohou být osobní i společenské a mají pro homo sapiens různý význam a různě ovlivní životní úděly, ale i perspektivy lidských generací na planetě. Promítnou se i do života a občanské společnosti ve středoevropské české a demokratické republice. Promítnou se do českého politického spektra a do normálních lidských strastí i lidského štěstí.
Promítnou se do české občanské společnosti, rozdělené na různý náhled na životní úroveň a sociální jistoty současnosti i perspektivu. Vánoční svátky nepřinesly nějaká smířlivá slova a hledání v pohodových dnech smířlivé dialogy mezi vládní koalicí a opozicí. Naopak zahájení předvolební kampaně a demagogickým poukázáním na nosiče strachu se skrytým poukázáním na opoziční stranictví. Kontroverzní, až pro normální občany chvástání neskutečnou vládní úspěšností při poklesu životní úrovně a sociálních jistot. Slovní průjmy, které asi příliš nevylepší a nezastaví současný pokles neoblíbenosti vládní koalice a preferencí v občanské společnosti.
Nelze však upřít, že česká občanská společnost v planetárním měřítku získala mimořádnou výši životní úrovně, nesrovnatelné s řadou zemí s různým demokratickými i nedemokratickými politickými systémy. V české středoevropské republice nevzniká sociální a ekonomická krize z nedostatku základních životních potřeb. Vzniká krize z nadbytku až blahobytu. Krize morálních hodnot a přebujelé státní správy a samosprávy. Česká občanská společnost nežije nějak nad nebo pod životní úrovní, ale vytvořila nabobtnalý a těžce fungující byrokratickou státnost. Státnost, zahlcenou vlastní existencí a funící a vyplivující nadbytek předpisů a omezení. Lze i říci po vzoru ještě více byrokratického kolosu Evropské unie. Česká společnost vstřebala jako samozřejmost naše evropské ukotvení v demokratické a občanské státnosti. Nevstřebala však celou řadu negativních jevů, které se odráží a negativně působí v české veřejnosti, a které jsou spojené s vládnoucí politickou elitou. Elitou upřednostňující své ekonomické a politické zájmy na úkor větší části obyvatelstva. Blbá nálada současné občanské společnosti se dostala do stavu nespokojenosti. Nespokojenosti s vládní koalicí Spolu a jejím ekonomickým a politickým zákulisím.
Je nutno si uvědomit, že jestliže mají existovat v občanské a ústavní demokracii nějací prodavači strachu, tak je to zřejmě vládní a koaliční elita, která nadměrně straší svou demokratickou opozicí. Elita, která vyjadřuje vlastní a pudový strach o své vládní pozice, a to v nastávajícím volebním roce do poslanecké sněmovny.
Je nutno si uvědomit, že česká společnost vyžaduje změnu. Změnu koncepčního, programového a organizačního charakteru. Pro začátek výměnu jedné politické garnitury za jinou a také demokratickou.
Vzpomínka
Stručná vzpomínka na přechodová léta od komunismu k budování novodobé demokratické státnosti. Je vzpomínkou, jak se období komunistické konsolidace a normalizace měnilo ve spotřební socialismus a jak ten vyústil k nové revizi pod označením perestrojky a glasnosti v samotném Sovětském svazu. Na období, kdy marx leninismus dostával trhliny v celém socialistickém bloku. Na období, kdy ani přítomnosti sovětských armád nemohla zabránit vnitřní korozi uvnitř socialistického bloku. Na období, kdy politická a ekonomická stabilita demokratických států s tržním kapitalistickým zřízením přispěla k vnitřnímu rozkladu v samotném Sovětském svazu.
Na vzpomínku, jak došlo ke změně mocenského uspořádání v evropském prostoru a mírovému odsunu sovětských vojsk ze zemí tak zvaného socialistického bloku. Do tohoto kontextu je možno, ale i nutno zasadit dění nejen v socialistickém bloku, ale i ve federativní a socialistické a československé státnosti. Státnosti, rozviklané již západním kulturním prostředím a vnitřním kulturním a společenským prostředím. Státem, ve kterém vládla komunistická nomenklatura opřená o silové složky bezpečnostních a vojenských orgánů a Národní frontou se satelitním stranictvím. Stranictvím uznávajícím vedoucí úlohu KSC, ale i okupaci sovětskými vojsky. Je to období, kdy zastupitelské, vládní, a především komunistické orgány, ale i společenská a ekonomická sféra, byla prostoupena bezpečnostními orgány státu. Je to i období, kdy narůstal vnitřní kulturní a náboženský odpor. V tomto prostředí vznikla na sklonku normalizace i Charta 77 a nesmělá kritika komunistického společenského systému. V období vznikající československé glasnosti po sovětském vzoru začaly vznikat zvláště náboženské demonstrace i kritika z hlediska dodržování lidských práv. Uvnitř samotného československého komunistického hnutí postupně začala diferenciace mezi normalizačními komunisty, hlasateli glasnosti a perestrojky po sovětském vzoru. V postupně v uvolněných poměrech vznikla komunistická Obroda, tvořená z bývalých komunistů z roku 1968, deroucí se k nové reformní glasnosti.
V Československu se nevytvářel politický nebo nějaký revoluční odpor a nejvíce nebyly příliš slyšitelné hlasy zastánců lidských práv, ale naopak stálé protesty MOHUTNĚJŠÍ PO NÁBOŽENSKÉ SVOBODĚ A KULTURNÍM A SPOLEČENSKÉM UVOLNĚNÍ AUTORITATRIVNÍCH POMĚRŮ. Je nutno však poznamenat, že do čela socialistických změn ve stylu glasnosti se postavila část vládní garnitury, prostoupená bezpečnostními složkami i v části aparátu KSC. Jednalo se o bezpečnostní složky, prolínající vládní orgány a satelitní socialistické stranictví a koketující se zárodky více kulturního než politicky vznikajících občanských seskupení. V takovém prostředí a za již napjaté situace se začala formovat občanská platforma, žádající více občanských a společenských svobod a respektování lidských práv. Do vznikající již napjaté a mimořádné situace se zásadně promítl vznikající občanský a politický chaos a demonstrativní občanská vystoupení. Zásadním rozuzlením se stala neochota sovětské moci vložit se nebo podpořit dosud vládnoucí marx leninskou komunistickou elitu. Základem se stala neochota sovětského vedení k nějakému vojenskému zásahu a stagnace a rozpornost uvnitř vládních a bezpečnostních složek. Pod taktovkou spíše vládních a bezpečnostních složek a zesilující občanské platformy a vniklého Občanského fóra a na Slovensku VPN, začalo se formovat nové politické a společenské řešení.
Tentokrát již nešlo a nějakou socialistickou reformu, ale o demontáž socialismu a komunismu, a nastoupení demokratizačního procesu. Demokratického procesu v pozadí se rýsujícím jiným kapitalistickým demokratickým a ekonomickým systémem a sociálními proměnami. V nastalém společenském a politickém zmatku dochází k zákulisní dohodě o spoluvládnutí občanské veřejnosti s komunisty, o zrušení Národní fronty a vedoucí úlohy marx leninské KSČ. O vzniku a renovaci československého komunismu v již vznikajících demokratických poměrech. Vznikla situace, kdy reformní a nereformní proudy v KSČ a každý proud z jiných příčin se nepřály nástup do čela státu komunistického reformisty A. Dubčeka, kdy současní komunisté dali přednost vybranému chartistovi V. Havlovi po rezignaci dlouhodobě nemocného komunistického normalizátora G. Husáka. Nový, již občanský prezident, byl zvolen prezidentem převážně komunistickými hlasy. Do nově vznikajícího mocenského prostředí byla katapultována i část politicky nezralých občanů v čele s občánkem V. Havlem a spolu s překabátěnými komunisty a do popředí bylo vytaženo federální soužití a vznik nové státnosti, a to České a Slovenské republiky.
Sametová revoluce nikdy neexistovala, jen sametové předání moci a nové demokraticky posvěcené komunistické a satelitní stranictví. Do vlasti se nevrátila emigrace vzniklá za třetí republiky, která se nedožila, ale jen část ekonomické emigrace vzniklé za komunistické totality.
Socialistická a následná demokratická státnost
Podívejme se z jednoho úhlu pohledu na dějinný vývoj malého středoevropského státu v určité dějinné fázi svého vývoje. Lidově demokratická státnost vzniklá po druhé světové válce již měla jiný než demokratický nádech první republiky. Dochází k radikalizaci českého obyvatelstva a vytvoření nových mocenských, politických a ekonomických poměrů. Poměrů, kdy evoluční vývoj byl přerušen násilným převzetím moci Komunistickou stranou Československa. Nastala etapa třídního boje za přeměny vlastnických a ekonomických vztahů a věznění i internování skutečných i domnělých odpůrců nastalého komunistického režimu a jeho nomenklatury. Nomenklatury, která v podstatě rozdělila obyvatelstvo na politicky angažované pro režim a politicky neangažované, na komunistické a satelitní jinostraníky, uznávající vedoucí úlohu Komunistické strany ve společnosti.
Nastalo období násilného sociálního přerodu na základě nově vzniklých sociálních vztahů v československé společnosti. Toto období doznělo vy hlášením Československé socialistické státnosti v roce 1960, kdy byla oficiálně zahájena výstavba socialismu, za vedoucí úlohy Komunistické strany. Vzniklo nové sociální rozvětvení obyvatelstva na dělnickou třídu, zemědělce a pracující inteligenci. Zanikla tak zvaná buržoazní společnost a postupně vznikala nová společnost na idejích marx leninismu, sekularizace a odmítání náboženství a způsobu a stylu kapitalistické společnosti.
Začala se rodit nová socialistická společnost a nová již socialistická a komunistická inteligence a upevňovaly se i nové sociální vztahy v zemědělském i dělnickém prostředí a začala se měnit i životní úroveň většiny obyvatelstva. V nově budované socialistické společnosti se však začaly projevovat ve vzniklé socialistické vrstvě inteligence snahy o reformaci a větší volnost ve zašněrovaném státě komunistickými nomenklaturními pořádky a státními bezpečnostními a vojenskými orgány.
Tyto snahy se začaly postupně projevovat i ve vedoucí složce společnosti, Komunistické straně, vedle vznikajících autonomních tendencí části slovenských komunistů. Reformní komunistické snahy se odrazily v přijetí Akčního programu Komunistické strany v roce 1968. Snaha o větší politickou otevřenost v rámci socialistické společnosti se však přelila do dosud politicky neangažované části obyvatelstva, až v kritické postoje, žádající více společenské a náboženské svobody i větší podíl dosud politicky neangažované veřejnosti na reformní výstavbě společnosti.
Tento proces byl násilně ukončen vstupem vojsk Varšavské smlouvy a trvalou okupací sovětskými vojsky. Již v ustálených socialistických a sociálních poměrech konsolidační a normalizační proces řádně promíchal sociální složení obyvatelstva. ZVÝŠIL SE POČET NESTRANÍKU A SNÍŽIL SE POČET STRANÍKŮ A DO POPŘEDÍ VYSTOUPILY NOVĚ ZKONSOLIDOVANÉ BEZPEČNOSTNÍ A VOJENSKÉ SLOŽKY POD NOVYM VEDENÍM KOMUNISTICKÝCH NORMALIZÁTORŮ. Nastalo období apatie a nezájmu o politickou činnost a navýšení zájmu o nepolitickou činnost všeho druhu a hledání osobního a skupinového prospěchu.Ve státě administrativně nabubřelé komunistické administrativě nastalo období společenské a politické stagnace.
Nastalo období tak zvaného spotřebního socialismu a k všeobecnému nectění k státnímu majetku a pod dozorem bezpečnostních státních orgánů k žádostem o dodržování lidských práv a náboženské svobody, kdy socialistické soudnictví zasahovalo. Se změnou v mezinárodní politice a vznikem reformních snah v samotném Sovětském svazu se promenovala a měnila atmosféra v československé socialistické společnosti ve státě již spotřebního socialismu. Začaly vznikat různé nepokoje společenské kulturní, náboženského a lidského právního charakteru. Začaly také vznikat nové reformní snahy v rozkolísané komunistické elitě, kdy navrch se prodraly bezpečnostní složky, a někteří představitelé z komunistické ekonomiky.
Vznikla naprosto jiná situace a atmosféra než v letech 1967 a 1969. Sovětské impérium zesláblo a nemělo již sil k vojenským zákrokům ve svém socialistickém bloku. Výsledkem se stalo, že se samo od sebe se začalo komunistický systém bortit za nečinnosti sovětských vojsk. V československých podmínkách pod tlakem veřejnosti se rozklížilo již nejednotné komunistické vedení. Vedení, ve které v poslední stranické agonii převládly komunistické vládní a bezpečnostní složky. Dochází k dohodě o nenásilném předání moci a k rozpuštění marx leninské Komunistické strany. Nastala beztrestnost nomenklaturních komunistických kádrů a zachování Komunistické strany v nějaké demokratické podobě.
Zásadní záležitostí se stalo, že již tentokrát se n e r e f o r m o v a l a socialistická státnost, ale byla o d s t r a n ě n a. Dochází k demontáži socialismu a nastoupení cesty k demokratizaci a odchodu sovětských vojsk. S politickou demontáží se spojila i změna vlastnických vztahů, vznik ekonomické destruktualizace a transformace. Vše provázené zánikem čechoslovakismu a vnikem dvou národních států které nakročily do již existujících evropských struktur do Evropské unie a obranného společenství NATO.
Nastala nová etapa vzniku občanské a demokratické společnosti s novým politickým a tržním hospodářským systémem a postupného zrodu nového politického stranictví. Vznikla etapa postkomunismu i nových mezinárodních vztahů a vnitropolitických poměrů. Přestala existovat politicky neangažovaná většina nebo politicky angažovaná menšina. Vznikla nová občanská společnost, do které vplynuli nekomunisté i komunisté a vznik nových vlastnických vztahů a nové sociální rozvrstvení obyvatelstva. Počáteční euforii brzy vystřídala blbá nálada v občanské společnosti a vznik nové a nových společenských nerovností. Místo jedné vládnoucí strany začaly vznikat různorodé koalice a do popředí se dostal politický p r a g m a t i s m u s , zastiňující jakékoliv krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé programové cíle. Do popředí se stále více začala promítat politická nedohoda a nalezení nějaké racionální shody mezi vládnoucím stranictvím a opozicí. Po více než třiceti letech se blbá společenská nálada středně blahobytné občanské společnosti začala obracet proti vzniku přebujelé různorodé koaliční a politicky ekonomické elitě a jejímu řešení různých krizových jevů. Jevů docela blahobytně žijící občanské společnosti.
V české občanské a demokratické společnosti, kde začaly sílit tendence o nutnosti zásadních demokratických změn a nutnosti celospolečenské shody na nových perspektivách nejen českých, ale i celoevropských.
Jsme a ocitáme se na prahu roku 2025
Pod čarou a satirický
Prorocká slova a věštění na prahu roku 2025
Prorok ze Spolu vydal varování národu a společnosti před nositeli a šiřiteli strachu. Zlí jazykové myslí, že prorok myslel pravděpodobně i na sebe. Další prorocká slova vyslovil volebnímu vítězství spolku Spolu i o tom, že jako lusknutím ruky doženeme německou životní úroveň. Demokratická liberální a úspěšná vládní koalice je tu prý s vámi! Z povzdáli zaznělo chorálové halali, halali, my všem natrhneme pozadí.
Krásná jedumedka ze spolku Spolu v roli věštkyně Libuše věští drtivé vítězství z pozic asi 3 bodové preference své strany oproti současné preferenční převaze opozice okolo 41 preferenčních bodů.
Jak asi bubnuje do racionálně myslící české veřejnosti velkohubá prohlášení od osobností umísťujících se na posledních místech osobního hodnocení od české veřejnosti.
Vzadu tiše pěje sbor z koalice Spolu slavnostní chorálové.
Škodolibé pózování opozice
Heč, heč mi dáme dohromady více preferenčních a volebních hlasů. Vládní koalici pějeme svorně pec vám spadla, kdo pak novou postaví - přece my a jen My.
V pozadí se kření občanská nespojenost.
Jak asi v roce 2025 se vyvrbí volební nálady, nepomůže vidět dnes ani v křišťálové kouli, ale jen voličské hlasy. Jedno je jisté, že česká občanská společnost potřebuje změnu a výměnu politických a vládních garnitur.
