Článek
Prolínání a propojování v rámci civilizačních procesů se týká lidských údělů ve vývojových etapách lidství na planetě. S podstatou lidských bytostí je spojena pudovost, racionalita a emoce. S prožitím lidství je také spojeno lidské dobro a zlo, spravedlnost i nespravedlnost a stále se rozvíjející poznávací proces.
Propojenost duchovní a materiální podstaty lidských bytostí je spojena i s postoji a způsoby prožití lidských údělů a v boží darované lidské svobodě. Ve svobodném vyjádření lidských bytostí a přenesení lidské osobní intimity do společenského dění v různých etapách nebo epochách lidské civilizace.
Intimní náboženský prostor života ve víře a podle víry se dostává ve vývoji společenských vztahů do kolizí s lidskou nevírou v různých společenských formách a za různých civilizačních pořádků a řádů v kontinuitním vývoji lidstva. K různým způsobům žití a prožívání lidských údělů ve stále se měnících existenčních podmínkách v různém čase a na různých místech planety.
V kontinuitním vývoji lidské civilizace se však stále mění a rozvíjí lidské bytosti a jejich životní podmínky i pojetí lidské morálky i společenské prostředí, interakce, vztahy a souvislosti mezi náboženskou morálkou a společenským prostředím. Prostředím, kde žijí náboženští věřící i nábožensky nevěřící své životní úděly.
V 21. století, kdy lidstvo dospělo do stádia multikultury a globalizace, kdy vývojový proces dospěl do stádia existence demokratické, autoritativní a totalitní státnosti, nastává hledaní nových hodnotových systémů. Systémů, založených na lidských a občanských právech, toleranci a hledání vzájemných dialogů. Do popředí vystupují otázky náboženské a nenáboženské morálky a hledání vzájemné koexistence v civilizačním pořádku a řádu.
Vzniká i otázka, jak skloubit osobní a náboženskou intimitu s veřejným a společenským životem v různých politických systémech, ve světě medií, nové techniky a technologií a stále více se rozevírajícího lidského poznávacího procesu. Pro nábožensky a křesťansky věřící, jak sladit život ve víře a podle víry již v sekularizované lidské společnosti a jak a kdy se veřejně a politicky angažovat. Angažovat v multikulturním duchovním prostředí kulturní a státní různorodosti. Jak a jakým způsobem oslovovat a působit v multikulturním a globálním prostředí. Jaké formy, způsoby a postoje zaujímat, jak oslovovat z pozice misijní, evangelizační a pastorační činnosti společnost, a zvláště lidi dobré vůle.
Vzniká otázka i stálého vnitřního chvění v křesťanství, a zvláště v římské katolické církvi a zachování svých náboženských identit a náboženských morálních zásad. Jak programově a ideově vstupovat do společenských procesů a jak morálně působit. Působit nejen v demokratickém a občanském prostředí, ale i v nedemokratických státnostech. Jakým způsobem ukotvit křesťanství a římskou katolickou a apoštolskou církev v občanské společnosti, a jak hledat osobní a společenské soužití v sekularizované státnosti. Ve státnosti, kde genderový způsob života se dostává do rozporu se životem ve víře a podle víry. Jak chápat neomezenost daru lidské svobody v různých existenčních podmínkách. Také jak přizpůsobit křesťanské církve a organizace k novým existenčním podmínkám pro lidské bytosti. V rámci římského apoštolského katolicismu, jak sloučit stálý tradicionalismus s katolickou progresí. Stálé tvůrčí organizační chvění s ražením si svou progresivitou další cestu v lidském civilizačním procesu.
Česká poznámka
Ve 21. století prožívali čeští křesťanští věřící svou existenci v totalitním a komunistickém společenském režimu. Část se stala komunistickými souputníky a část zůstala věrná své víře i v podmínkách vyhraněné sekularisty. V nové demokratické a občanské společnosti se zase část ztotožňuje s existencí již v demokratické a občanské společnosti. Lze však i konstatovat, že část až kolaboruje a přizpůsobuje se sekularizované a demokratické státnosti. Druhá část hledá záštitu v interní víře a v mezilidské solidaritě. V sociální teologii a filozofií křesťanství a katolicismu.
Lidské a křesťanské milosrdenství, kajícnost a lidské odpuštění i náprava
S lidskou životní racionalitou a emocemi je spojeno osobní a společenské milosrdenství a souznění se sociálně potřebnými. Lidská důstojnost je spojena s konáním dobra ve všech formách lidské činnosti. Milosrdenství má celou množinu duchovních a materiálních skutků a postojů a způsobu vyjádření ke všem lidským bytostem, prožívající lidský úděl.
Milosrdenství se promítá ke všem potřebným a různou formou trpícím a zahrnuje všechny sociální vrstvy společnosti. Zahrnuje děti, nemocné, přestárlé, ale i lidské bytosti, kteří poklesli i pod úroveň morální lidskosti. Milosrdenství se týká i všech lidí nevyznávajících víru i genderovou ideologii a ateisty všeho ideového a ideologického přesvědčení. K milosrdenství i patří dát nové příležitosti k osobní a společenské nápravě. K milosrdenství však patří i odpuštění, kajícnost, víra, naděje a láska. Také však lidská a dějinná paměť, a nezapomínání na pošlapávání lidské důstojnosti v minulosti a současnosti a vytvářet společenské podmínky i pro budoucnost.
Křesťanská společenská a sociální služebnost je spojena s celospolečenskou solidaritou a humanitou.
