Článek
Vývoj českého katolicismu a katolicity (angažovanosti ve veřejnosti) od středověkého období doznal změn. Ve změně poměru a stavu mezi státem a náboženstvím, a to v potažmo mezi státními formami a katolicismem a katolicitou.
Z tohoto stavu vznikl nový vztah a nové formy ne koexistence, koexistence a i spolupráce. Formy vždy v nových časoprostorových jednotkách až do období globalizace a multikultury v 21. století.
V průběhu evropského civilizačního vývoje mocenské a náboženské války překonávaly i nové vztahy křesťanství a katolické církve k různým formám států a politickým systémům. Vznikl nový vztah náboženství a křesťanství ve společenském dění. Tento vztah společenského nejdříve spolkové a pak stranické činnosti vstupuje do veřejného stranictví a konstitučního a demokratického parlamentarismu. Vstupuje i do politických spekter za postupně se vyvíjejících ideologií a společenských vizí.
Ve 20. století byl český katolicismus a katolicita propojená a existovaly za 1. a 2. republiky, a pak jinak za protektorátu, v lidově demokratickém a pak v socialistické a komunistické státnosti.
Za toho vývojového procesu dochází k jiným názorům a náhledům na globální křesťanství a katolicismus a katolicitu a jejich úlohu v multikulturním společenství. Různí se i postoje v pojetí úlohy a jejich poslání v demokratické, autoritativní státnosti, ale i v přístupech k různosti náboženství, a zvláště křesťanských a jiných náboženských pohledů na věci veřejné v globálním lidství.
V rámci současného českého křesťanství, katolicismu a katolicity existuje různorodá náboženská i nenáboženská škála ideových a společenských přístupů k občanské a demokratické státnosti. Přístupu v ideovém náboženském profilování na základě ekumenismu a úlohy křesťanských organizací v demokratické státnosti.
Lze konstatovat, že v rámci přístupu křesťanských věřících k angažování ve společenské činnosti a v politickém stranictví v občanské společnosti, existuje rozptyl věřících v celém společenském a politickém spektru.
V českém křesťanském katolicismu a pro společenské a stranické angažování platí zásada, že katolický věřící se nemá angažovat společensky a stranicky proti své víře a nemá podporovat proti náboženskou a proti katolickou stranickost a společenský aktivismus. Zároveň se má ve společnosti profilovat svou pastorační a evangelizační činností, a to z hlediska mezilidské solidarity a humanity.
Poznámka
V českém současném politickém spektru je možno pohlížet na KDU ČSL z hlediska jejího názvu a programového zaměření. Také z úhlu vývoje její stranickosti a proměn stranické základny i společenského významu.
České lidovectví má své základy v národní emancipaci v 19. století, kdy ze staročeského stranictví postupně vzniklo konzervativní a sociální stranictví na základě papežských encyklik v Rakouském císařství a pak v Rakousko Uherské státnosti.
Se vznikem Československa se české lidovectví vyvíjelo organizačně v rámci zemských organizací za národní stranické a politické rozdílnosti. České lidovecké stranictví v českých zemích se vyvíjelo a plnilo své poslání v rámci Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi, se společenským ústředím Československé strany lidové.
Za existence 1. republiky se nepodařilo sjednocení katolického českého, německého, slovenského, maďarského a polského katolicismu v Československu. Za 2. republiky přestalo demokratické stranictví existovat a bylo obnoveno za 3. republiky. Je to období, kdy se vyvinula česká sociální solidarita a humanita v českém národním a státním prostředí.
Obnovená Československá strana lidová po roce 1945 a po zrušení zemského uspořádání na novém krajském principu existovala v českých zemích za autoritativní demokracie a za vyloučení pravicového stranictví z Národní fronty Čechů a Slováků.
V období socialistické státnosti v rámci Národní fronty pod vedením Komunistické strany v satelitní úloze pak existovala v českých zemích až do pádu komunismu v roce 1989. Lidovecké stranictví sice existovalo v emigraci a prakticky již nebylo schopno účastnit se vývojového spektra po socialistickém federativním uspořádání a ani při vzniku české socialistické federace, a pak vzniku Českého státu na základě občanské a demokratické společnosti.
Pád komunismu znovu obnovil demokratické stranictví za vzniku národního stranictví českého, slovenského a maďarského, které se po roce 1992 osamostatnilo zvlášť v České a zvlášť ve Slovenské republice. Vzniklá demokratická Křesťanská demokratická strana neměla v postkomunistickém období dlouhého trvaní a pak se sloučila s Občanskou demokratickou stranou.
Již demokratické lidovectví se proměnilo v křesťanské demokratické hnutí s názvem Československá strana lidová, aby se proměnilo v Křesťanskou demokratickou unii ČSL (KDU ČSL). V unii, kterou se v postkomunistickém období mimo název nikdy nestalo.
Postupné programové ukotvování KDU ČSL z pozic spíše křesťanských sociálních s inklinací ke konzervativnějšímu hodnotovému stranictví, postupně nabralo kurs do liberálního prostředí. Stanulo v politickém českém spektru v koalicích i s protináboženským politickým stranictvím. Své stranictví z období socialistické totality v postkomunistickém období postupně proměnilo za demokratický křesťanský liberalismus.
Lidovecké stranictví, které člensky pokleslo již v období komunistické totality, se probudilo v období socialismu s lidskou tváří, a pak při pádu komunismu v roce 1989 znovu pokleslo v průběhu více než třiceti let postkomunismu.
KDU ČSL se v současnosti rozplynula v koaličním hnutí Spolu, které zaniká po sněmovních volbách v roce 2025 a vznikla nová opoziční role již pokleslého významu KDU ČSL v současném politickém stranickém spektru.
KDU ČSL se asi nachází v období pro hledání rekonstrukce a revitalizace konfesního lidoveckého hnutí a hledání návratu do pozic sociálního mezilidského solidarismu a humanismu a nového vývoje v rámci českého politického stranictví. Možná i hledání jiného demokratického křesťanského stranictví a nového oslovení z pozic nové vzniklé křesťanské demokratické strany.
