Článek
Cíl leká nás. Co odvahou zvou mužnou,
Nám dobrodružnost úžas budící,
My s mošničkou svou jdeme za almužnou,
Aby ji nesla máme pravici.
Válečná tetralogie, báseň V dnech nejistých, Viktor Dyk
V období, kdy Evropa a s ní Evropská unie se octla v současném globálním a multikulturním prostředí a v mezinárodních konfliktních situacích místo hledání občanské a demokratické jednoty, jsme uprostřed české v y h r a n ě n o s t i a o b č a n s k é r o z h á d a n o s t i.
Názorových rozdílností vnitropolitických a zahraničně politických, místo hledání vzájemné soudržnosti, jak společně překonávat krizové a konfliktní situace.
Nepřipraveni. Bez vůle. A slabí.
S nadějí jdeme jedinou,
že ironický osud šetří baby,
když v boji muži zahynou.
Ironický osud však také nešetří ne chimérické a funkčně neschopné politické představitele. V době mocenských zmatků, konfliktů a chaosu není vhodný čas na vnitro české rozbroje, ale je třeba hledat s o u d r ž n o s t a j e d n o t u, a tak překonávat osobní a občanské rozbroje a hledat o p t i m á l n í v ý c h o d i s k a osobní, společenská a mezinárodní.
Z opojení z demokratické státnosti se nějak ztrácí rozpoznání, kdy je možný čas na politické rozvary, a kdy je naopak čas na společenskou a politickou jednotu. Jednotu, jak společně vládní a opoziční stranictví přistoupí k řešení české klesající úrovně a sociálních jistot, ale i k nutné revitalizaci a nové rekonstrukci Evropské unie.
Bez síly zášti, bez síly k lásce.
Své břímě vlečeme. Cesta dlouhá je.
Hra hraje se, a víme, my jsme v sázce.
Mdle se tážeme, kdo nás vyhraje?
Na začátku druhého čtvrtletí 21. století přešlapujeme ve své občanské průměrnosti, místo abychom celá česká občanská společnosti společnou tvořivostí a schopností se účastnila společně a jednotně hledat novou perspektivu.
Česká občanská a demokratická společnost měla by, ale musí najít v sobě sílu pozastavit stagnaci své životní úrovně, ale zároveň žádat jinou demokratickou náhradu za současnou byrokratickou a málo funkční Evropskou unii. Účastnit se tvorby a obnovy Evropy a její unie na základě nové české a evropské revitalizace.
Středoevropská rapsodie
Skladba harmonická a neharmonická. Meleme, meleme český mlýnek a zmeleme se navzájem. Meleme, meleme svůj český mlýnek a zmeleme své nejbližší sousedy i Evropskou unii. Vykukové a vykutálení rádi dělají výfuky na jiné. Rádi, když jsou v ráži hlaholí zvesela a kochají se radostně ze své velikosti. Rádi také švejkují, a když teče do bot, dokáží se krčit v koutku a zpívat kde domov můj.
Nejraději mají vzájemné spory kejhání, osočování, a i plivání jedovatých slin navzájem. V dobách nejistých se projevuje jejich svornost a nesvornost, ale i lhostejnost, kdy zoufalství se proměňuje v bojovnost. Také, ale i v rozpačité přežívání za všech osobních a společenských životních, strastí, ale vtipkuje se za všech okolností.
V dnech nejistých se projevuje dvojí druh pokrytectví. Něco jiného je si myslet a něco jiného společensky konat. Pokrytectví respektovat mocné, a když vyhráno je, pět vítězné fanfáry. Nevymýšlet, ale spíše se smiřovat s příjemnou a nepříjemnou životní realitou, ale i zpívat vítězné a poraženecké písně vždy dokola.
Je asi dějinnou nezbytností malých středoevropských národů stále zápasit a obhajovat svou společenskou a státní a národní kontinuitu navzájem, ale především v celoevropských konfliktech, kdy jejich středoevropské postavení nabývá mimořádného významu. Ze středoevropských otloukánků ze všech světových stran se také stávaly a snad i v současnosti se stanou významnými evropskými společenskými hráči.
České hr a hr na vnitřní a vnější nepřátele, pěsti zaťaté a pak i slabost ve daních, zloba i radostné slzy ve smutku a radosti, emoce, švejkování v dobách zlých a salutování v dobrých dobách, lze pokládat za projev lidskosti a až nesmiřitelnosti s jakoukoliv životní realitou.
Dějinnou realitou malého středoevropského národa, vždy hrdého na svou minulost, zkroušenost, ale vždy nezlomnost ve své identitě a suverenitě. Středoevropana, který prošel v dějinném vývoji dobré a zlé časy. Středoevropana, který se ve svých dějinách projevoval vždy jako Evropan.
Středoevropan, který je schopen také nebýt pasivní za mimořádných osobních a společenských událostí. Za vědomí, kde je domov můj !!
