Článek
Dějiny lidstva
V nepřetržitém kosmickém vývojovém procesu se odehrávají dějiny lidských bytostí (člověka) a lidstva – od minulosti vždy k současnosti a neznámé budoucnosti. Poslání, smysl, důvod, účel, příčina a cíl lidského života a lidského společenství a jeho dějin, vytvářejí souhrn otázek, které lidská bytost a společnost klade a bude klást. Dějiny lidstva lze chápat jako „paměť lidstva, obsahující pravdu i nepravdu, realitu i nerealitu v subjektivním podání hodnotitele nebo pamětníka. Úsvit lidských dějin je možno charakterizovat jako období, z něhož nejsou dochovány žádné písemné materiály. Lidské dějiny mají svou minulost, přítomnost neustálou perspektivu. Lidské společenství v různých vývojových stupních má schopnost vytvářet různorodé společenské a organizační struktury, vztahy, vazby mezi jednotlivci a organizačními strukturami navzájem, ale i s vnějším prostředím.
Planeta Země je poseta fyzicky žijícími lidskými bytostmi, které vytvářejí živý a myslící obal, ale je obklopena i neustále myslící sférou, kterou produkuji nesčetné mozky lidských bytostí. Dějinný proces lidských bytostí a společenství má svou minulost, současnost a perspektivní budoucnost za neustálého vytváření nespočetného množství skutečností, dějů a událostí.
Dějiny lidské bytosti a lidstva jsou dějinami duchovního a pracovního úsilí a mají svůj neznámý počátek a skrze lidského činitele dostávají subjektivní smysl. Lidský činitel však stále hledá objektivní smysl, cíl, příčinu svých dějin. „Existuji, proto jsem, neexistuji, protože nejsem.“
Z dějin civilizačního vývoje
S lidským vývojem souvisí vývoj prostředků na obranu v přírodě i proti jiným lidským bytostem, a to nejen na obranu, ale i na násilnou expanzi. Nejdříve to byly kameny, kosti zvěře, pak kopí a luky, ochranné štíty, meče, kuše, dobývací stroje, ohňové bomby, muškety, pušky, kulomety, děla, tanky, letadla, rakety, biologické a chemické prostředky až k zbraním hromadného ničení -vyhlazující a likvidující veškerý život v daném rozsahu použití.
S lidským vývojem souvisí i vzájemné obchodování a technický rozvoj lidstva. První účetní záznamy se zachovaly na sumerských hliněných tabulkách. Přes papyrosy a pergameny lidstvo dospělo k počítadlům a účetním knihám, pak od počitadel k jednoduchým mechanickým strojům a pokladnám, přes kalkulačky a elektronické pokladny až k elektronické evidenci tržeb.
Technický vývoj probíhal od kola, k povozům různého druhu až k automobilům, lodím, parníkům, k parním a elektrickým vlakům, až dospěl k moderním dopravním prostředkům.
Ve všech oborech lidské činnosti se v průběhu nárůstu poznávacího procesu mění vývoj techniky a technologií a přináší stále dokonalejší nástroje a stálý kvalitativní nárůst duchovní a materiální činnosti. Ve vývojovém řetězci lze rozeznávat vývoj živé a neživé přírody, ale i zásahy lidské bytosti a lidstva do okolního prostředí, které je obklopuje. Neorganický i organický vývoj má svoji vývojovou zákonitost, tak jako vývoj lidské bytosti a lidstva na planetě Zemi. Lidská bytost se od hmotného světa a organické živé hmoty liší svou duchovní podstatou, tvůrčí činností a vědomím své existence a existence lidského společenství.
Filozofie dějin
Původně byla filozofie souhrnem lidského poznání a vědomostí, které se týkaly záhad lidské existence, společnosti, vesmíru a lidské bytosti. Filozofie chtěla vysvětlit podstatu existence a zároveň podávala životní názory, které různí filozofové v dějinném vývojovém procesu lidstva za-stávali a zastávají.
Řecká a římská filozofie vyjadřovala komplexní pohled na politický, mravnía sociální profil z hlediska současného poznávacího procesu. Středověká filozofie byla teologická, středem byl křesťanský Bůh a náboženské otázky. Renesanční filosofie se vracela k pozemskému životu a úloze člověka ve spo-lečnosti. Filozofie novověku přinesla oddělení přírodních a humanitních věd a vznik různých racionálních a pragmatických názorů. Od 16. století vznikly silné názorové trendy o organizování lidské bytosti a lidského společenstvía postupném oddělování filozofie od teologie. V 17.-18. století filozofové přestali vidět pouze události a začali spatřovat celospolečenské pohyby u lid-ských bytostí a společností a nastalo poznání, že evropská civilizace neníjedinou existující civilizací, ale že před ní byla celá řada různých minulých civilizací a že existuje i celá řada současných mimoevropských civilizačních a kulturních středisek. Původní spekulace astrologické a alchymistické jsou nahrazeny úvahami fyzikálními a poznatky z oblasti přírodních a rozvíjejících se humanitních věd. Vzniká víra v neomezenost lidského rozumu a poznání a rozvíjí se vědecké obory v přírodním a humanistickém prostředí. Do popředí se dostávají poznávací procesy lidské bytosti, společnosti, vesmíru. Společnost je pojímána jako lidský organismus, v němž se projevují snahy politické, náboženské, hospodářské, právní a sociálního charakteru. Objevuje se společnost - občanská a do popředí se dostává lid a jeho postavení v současných státních strukturách a lidská i občanská práva. Filozofie lidské společnosti se stala filozofií dějin a dějiny přestaly být dějinami dynastií a válek, ale dějinami národů a lidských pokolení.
Vzniká novodobá filozofie dějin, která se snaží poznat minulost a přítomnost a hledat dějinné souvislosti. Objevuje se otázka o smyslu dějin a dějinném vývoji. Filozofie dějin se již nezaměřuje na minulost a současnost, ale začíná se soustřeďovat i na sociální, třídní a občanské rozvrstvení a hledat příčiny společenských a politických změn. Do popředí se nedostává jen lidská bytost a společnost, ale životní podmínky a společenské a politické, hospodářské a sociální proměny. Přichází období individualistického a kolektivního pojetídějinných procesů a rozvíjí se idealistické a materialistické vidění lidského světa a do popředí se dostávají politické ideologie. Znovu se hledá smysl lidských dějin, jednotlivých národů společnosti jako celku. Hledá se dvojí zákonnosť: zákonnost přírody a zákonnost lidské bytosti a společnosti. Vznikají teorie posloupnosti vývojových etap lidstva a civilizací a jednotlivých kultur. Po-stupně se formulují teorie politických formací, civilizačních okruhů, které propojují kvalitativní posuny lidského poznávacího procesu. Do filozofie dějin vstoupily i ucelené ideové a ideologické názory a programové teorie vývoje vesmíru, života a lidstva. Lidská globalizace planety Země v rámci ev-ropské a americké civilizace přinesla lidská a občanská práva, demokratickou, autoritativní a totalitní státnost a také migraci v celoplanetárním měřítku a občanskou společnost vycházející z demokratických principů a politické programové plurality. Do plurality filozofického myšlení vplynula sociologická a metafyzická oblast, ale také přírodní vědy, jež otevřely cesty teologickému a vědeckému chápání smyslu lidských dějin ve vesmíru.
Civilizace
Lidská civilizace je pojmově úzce spjata s organizačním vývojem lidské bytosti, s dějinným vývojem na jednotlivých kontinentech a v civilizačních ohniscích. V čínském, japonském, indickém prostředí snad vznikly první dynastické státy, mocenské střety, expanze, rovněž tak na jiných místech než na asijském kontinentu. Středovýchodní, středozemní územní oblast Ize spojovat se vznikem nadnárodních říší a s mezikontinentální expanzí evropskou, africkou a asijskou v okolí Středozemního moře. Je to prostor, kde dochází k míšení národností a jednotlivých kultur. Civilizační a kulturni předěl přinesl vznik velkých náboženství konfucianismu, hinduismu, buddhismu, křesťanství, islámu a dalších a propojování světské a církevní moci. Křesťanství stanulo u základu nejdříve evropské a pak evropské a americké civilizace, která se postupně stala civilizací globální a vyprodukovala ve svém vývoji lidská a občanská práva a svobody.
Prvotní křesťanství přineslo postupné propojení světské a náboženské moci a konfliktní mocenské rozbroje, které postupně se vytvářející evropská státnost v rámci koloniálních snah přenášela ve svých expanzích na další kontinenty. V evropském prostředí jsme svědky dějinného vývoje, kdy na základě křesťanské náboženské rozdílnosti docházelo k politickým a územním střetům, ale i k rozvoji techniky a technologie a lidského myšlení. Dějinný vývoj v ev-ropském prostoru vedl k postupné odluce náboženství od státu, k rozvoji věd, umění, filozofického myšlení a k industrializaci, později k sekulární státnosti až ke vzniku celoevropských a celosvětových konfliktů. Vznik parlamentarismu, ústavnost, demokracie a rozvoj lidských práv a svobod přinesly další proměnu lidského společenství, která vyústila v první celoplanetární evropskou a americkou civilizaci.
literatura:
RYNEŠ, Václav. Perspektiva lidstva, člověka a sociální stát. Praha: Knihař, 2015. ISBN 978-80-86292-75-5.
RYNEŠ, Václav. Paradigma a vize lidské společnosti. Praha: Epocha, 2019. ISBN 978-80-7557-217-2.
RYNEŠ, Václav. Z dějin lidství v kosmu. Praha: Epocha, 2023. ISBN 978-80-278-0103-9
