Článek
V české občanské demokracii se v podstatě jedná o způsob a míru demokratické a společenské regulace, kde vedle kladu je možno hledat pro někoho i negativní prvky. Jedná se o míru a způsob společenské regulace ve vývojovém trendu současné české a občanské společnosti. O úvahy a názory na možnou množinu směrování dalších možných proměn ve vývoji české občanské společnosti.
Z možných úvah a názorů je možno se soustředit na českou občanskou veřejnost, například:
1.
Jak lze řešit malou občanskou účast v demokratických volbách.
2.
Jak lze řešit majorizaci vítěze voleb koalicí malých stran, které ve volební soutěži neuspěly.
3.
Demokratická a občanská referenda ke změně ústavnosti.
Názor a úvaha o malé účasti voličů ve volbách:
V současných demokratických volbách za volební vítězství se pokládá dosažení 51,1 % z možných 100 %.
Při překročení vstupu stran do poslanecké sněmovny 5 %. Otevřenou záležitostí zůstává 49,9 %. Je to prostor pro demokratickou pasivitu voličů, při různých volebních aktech. Jaké jsou například možnosti pro snížení pasivního volebního vyjádření a pro snížení nezájmu a neúčasti?
Z mnohosti různých řešení se například nabízí možnosti:
-uzákonění volební účasti
-zdanění občanské pasivity ve volebním období
-snížení sociálního státního zaopatření nebo státních dotací.
Jedná se o společenskou regulaci, která se může projevit v poklesu volební a pasivní neúčasti v demokratické volební soutěži
Jinou záležitostí je volební účast politického stranictví a jednotlivců a jejich programová nabídka při nutné 5 % hranici pro vstup do sněmovny. Je to volební systém, zvýhodňující malé strany proti velké straně v různých variantách v omezenosti 50,1 % a vytváření množiny různých koaličních možností. Množiny, kde se neuplatňuje programové oslovení voličů před volbami, ale nějaký volební průsečík vícero programu, a to bez souhlasu voličů.
Zde se nabízí možný výběr k řešení dané problematiky:
-vyžadovat souhlas s předvolebním nebo povolebním programovým průsečíkem s jiným stranictvím
-změnit vstupní limit z 5 % na 10,15 % a tím omezit menšinové tvoření sdružování malých stran proti většinovému stranictví
-vítěze volební soutěže pověřit sestavením nové vlády.
Senátní volby nepovažovat za nějakou demokratickou pojistku, ale o jiný způsob vyjádření občanské a demokratické veřejnosti k další společenské perspektivě spolu s poslaneckou sněmovnou. Jako optimální řešení se jeví proměnit senát v druhou komoru. Tak, aby poslanecká sněmovna zabezpečila občanskou angažovanost z hlediska místa bydliště a druhá komora z hlediska zaměstnání občana a voliče, kdy k zásadním ústavním opatřením se vyžaduje souhlas obou komor z 75, 80 % souhlasem. Není úlohou názoru nebo úvahy předkládat české veřejnosti jediné řešení. Úlohou je předložit možnosti na možný další vývoj občanské společnosti a její směrování k nové a také demokratické a sociální státnosti. Není možno považovat za optimální současný volební systém, kdy v konečné fázi je zastupitel zvolený 10 % až 20 % oprávněných voličů bez účasti až 80 % nevoličů. Jeví se asi více zajímavější jiný, také ústavní demokratický systém dvojího zastoupení v o l i č e v místě, kde prožívá a vychovává své potomky a po druhé v místě, kde vykonává své zaměstnání. Ve smyslu společenských a různých pracovních svazů, které pak mají možnost delegovat své zástupce. Zástupce, reprezentující různé odborné a sociální složení obyvatelstva. Jiná je třeba záležitost vytváření povolebních zastupitelských klubů. Pokud není dán předvolební souhlas změnit volební program po volbách bez souhlasu voličů, pak by měly existovat v zastupitelských sborech jen jednotlivé kluby než jiný koaličně společný. Pokud je vytvořena koalice, pak by měla být zastoupena jen jedním společným klubem. Je tedy nutno nadřadit volební odpovědnost nad odpovědnost jednotlivých zastupitelů. Zastupitel byl přece zvolen k zastoupení voličů, nikoli k zastupování své osoby. Kolektivní odpovědnost v občanské a demokratické společnosti má vždy převyšovat osobní a názorově i ideologicky rozdílnou.
Stručně k odůvodnění úvahy a vyjádření názoru:
Nejedná se o kompletní názor a úvahu k českému nebo evropskému vývoji sociální státnosti, ale naléhavost ústavních a neústavních změn po 35 letech postkomunistické demokracie. Demokracie, která generačně a společensky již dosahuje jiné úrovně, než přinesl komunismus a socialismus. Přinesl i celý vějíř kladů a záporů a ideologického i ideového zaměřování. Ukázaly se klady i zápory, spokojenost i nespokojenost českého a také evropského občana. Zprofanovala se demokratická i nedemokratická a také jen p r a g m a t i c k á vládní politika politických garnitur. Stále více se ukazuje, že současnou občanskou veřejností se p r o l í n á životní úroveň a sociální jistoty. Nelze opomenout, že český občan a volič většinou již nechce, aby o něm rozhodovaly nějaké politické elity, političtí p r a g m a t i k o v é. S í l í t o u h a o zásadních záležitostech své současnosti a perspektivně rozhodovat přímo. Nechtějí vkládat své životní osudy a svých dětí do rukou nějakých marketinkových mágů a nepodřizovat se jen pragmatice politické moci.
I v demokracii zůstávají nevoliči občanská práva a perspektivně v příštím období může uplatnit svůj náhled na věci veřejné!
Václav Ryneš, rehabilitovaný křesťanský demokrat, publicista a spisovatel
