Článek
Kam kráčíš Evropo
V 21. století globalizace a multikulturnost přináší civilizační proměny a změny, ale i jiná rozložení mocenského, ekonomického a sociálního charakteru v lidské společnosti. V této vývojové civilizační fázi asi již doznívá evropská a americká civilizace za stagnace její evropské části a vzniku nových mimoevropských mocenských trendů v jiných částech a na jiných kontinentech. V evropské a americké civilizaci se dostala její evropská část do stagnačního procesu svého hodnotového systému a následně do mocenské, politické, ekonomické a sociální krize. Krize výprodeje svých industriálních kvalit a přenosu technologického a technického prostředí do jiných částí světa. Z toho výprodeje a přenosu se svým způsobem vymkla severoamerická civilizace, pro kterou vznikla mocenská a ekonomická konkurence mimo evropského charakteru.
Evropa zanedbala a zaostala za přeměnou národních státností ve světovém měřítku za nad národní ve smyslu vzniku f e d e r a t i v n í státnosti na jiných světových kontinentech. Severoamerická a jihoamerická civilizace dokázala přetvořit směsice různých evropských a národních vystěhovalců v nové nadnárodní a státní celky. Na jiných kontinentech se zatím vytvářely z různých místních lokálních a regionálních národností jiné nad národní f e d e r a c e. Evropské těžiště vzniku nad národního federalismu zaostalo v jeho vývojové fázi nejen za severoamerickým a jihoamerickým federalismem, tak i za federalismem v různém pojetí na jiných kontinentech a ve vzniklém globálním a multikulturním vývoji lidské civilizace.
Evropa se stala lákadlem svou sociální úrovní, ale i lákadlem pro migrační vlny z méně vyspělých afrických a asijských států, ale i lákadlem pro jiné svou zranitelností v oblasti své bezpečnosti a oddávaní se iluzím pacifismu a rádoby jiným hodnotám ve vzniklých jiných mocenských poměrech. Poměrů, kdy vznikly hybridní války a do popředí se dostává zápas o životní a energetické a surovinové zdroje a o nové mocenské uspořádání lidské společnosti.
Ve světě globální demokracie, autoritativní a totalitní státnosti, ještě více vynikla ekonomická a sociální nerovnost a jiné struktury životní úrovně. Ukazují se i různé stupně a typy chudoby a blahobytu v různých politických systémech, státech, na kontinentech i pak v globálním měřítku. Rovněž tak nesouměrná populace a životní a ekologické podmínky.
Evropa již není středem hodnotovým ani mocenským a světová rovnováha se posunula již mimo evropský prostor. Světový deštník nad lidstvem a planetou drží již tři supervelmoci, které chtějí obyvatelstvu planety vnutit nový pořádek a řád. Evropa vstupuje do turbulentního prostředí protikladnosti super velmocenských zájmů. Do turbulentního prostředí vstupuje v neuspořádané organizační formě rozháranosti. Vnitřní rozháranosti národnostní, populační, politické, ekonomické a sociální. Ve formě, kdy je v krizi byrokratická a málo funkční Evropská unie, která postrádá ve svém čele charismatické osobnosti. Evropa, která je na pokraji vyčerpanosti životní a energetické a s malou základnou surovinových zdrojů.
Kam se má Evropa za tohoto stavu vrtnout a kde hledat záštitu a jakým způsobem, pokud to ještě lze, překonat stagnační a rozkladné jevy a provést svou komplexní r e s t r u k t u a l i z a c i a r e v i t a l i z a c i a nové postavení v nově se tvořícím řádu a pořádku v celoplanetárním rozměru. Každá ze současných supervelmocí pohlíží na Evropu z jiného úhlu pohledu a svých vlastních zájmů. Ať se to někomu líbí nebo nelíbí, stále jsme součástí demokratické státnosti a pokud si ji chceme uhájit, nezbývá nám nic jiného nežli přijmout políčky, ale i oprávněné výhrady. V mocenském nouzovém stavu se přizpůsobit severoamerické demokracii a respektovat její mocenské záměry v zápase i soutěži s autoritativní a totalitní státností. Evropa již není v postavení demokratického lídra vojensky a ekonomicky. Je v postavení, kdy ještě zbývá čas a disponuje s takovými prostředky, aby dokázala provést a zabezpečit strukturální a komplexní změny a mohla se zařadit do světového velmocenského prostředí. Jiné cesty není, než pokračovat ve všeobecné stagnaci a stát se fackovacím panákem ze všech geopolitických mocenských stran.
Nesvéprávnou loutkou v dalším civilizačním vývoji a další globalizaci planety.
Kam kráčí Česko
Kam kráčí český stát a národ jako občanská a demokratická společnost ve středoevropském a evropském prostoru a v globální a multikulturní etapě lidské civilizace. Na tyto otázky neexistují jednoznačné odpovědi.
Jestliže Evropa jako celek se dostala do stagnačního víru, pak český stát a národ se též dostává do turbulentních a mocenských globálních a multikulturních spirál. Vstupuje ale také do spirály vnitropoliticky rozhádaného politického spektra zásadní nejednoty nepříznivě se vyvíjejícího ekonomického a sociálního prostředí. Po českém vstupu do evropského demokratického prostředí se emočně opájelo a přijímalo klady i zápory kapitalistického tržního hospodářství i rozdílné ideologické a ideové evropské vlivy a hodnotová východiska. Nezbývalo nic jiného, protože po dlouhé komunistické etapě zbyly jen oči pro pláč a nezbyla ani demokratická kontinuita a osobnosti, které by jí zaručily. Vznikla nová post socialistická a post komunistická garnitura, upírající se jako ke svátosti ke kapitalistickému způsobu života a k tržnímu kapitalistickému systému. Výsledkem se stalo zapuzení toho, co v sociálních a jiných oblastech bylo dosaženo. Místo toho byla převzata řada socialistických a komunistických negací a nedostatečných opatření demokratických personálních změn a proměn v oblasti státní správy a samosprávy. Nové politické stranictví vzniklo na zelené louce, která vyprodukovala místo jedné politické elity množiny jiných a k sobě protikladných. Elit, které k socialistickým manýrům přijaly i manýry nesourodých elit západní demokracie.
Nevznikla vlastní česká cesta a přerod do nové demokratické formy a obsahu na vlastní demokratické cestě k výstavbě k občanské a sociální státnosti v nově vzniklých postkomunistických poměrech. Cesty nové národní a občanské jednoty k rekultivací a výstavbě politické, ekonomické a sociální mikrostruktury a makrostruktury a infrastruktury. Místo toho vznikla postupně blbá nálada a nespokojenost sociálních vrstev obyvatelstva s politickými elitami. V občanské společnosti postupně zaniká rozdělení na levici, střed a pravici. V občanské české společnosti však vznikla nová priorita životní úrovně a sociálních jistot a prožití životních údělu v mírových a humanitních podmínkách. Česká občanská společnost se rozdělila na dva rozdílné tábory s odlišnými postoji na další evropský a český vývoj a na další perspektivu. Za celé občanské a demokratické období v 21. století se nepodařilo z českého politizujícího prostředí vyprodukovat všenárodní vnitropolitický a zahraničně politický program a silné charismatické osobnosti.
Shodou okolností jsme se v roce 2025 dostali do situace globální evropské a české krizové situace. Do situace, která vyžaduje překlenutí stranické rozpornosti a hledání národního s o u r u č e n s t v í a občanské jednoty. Hledání nové perspektivy vnitrostátní a celo evropské. Vnitropolitické, směřující k nové sociální státnosti a zahraničně politické, směřující k revitalizaci Evropy a směřující k evropské federaci národů a států. Stručně řečeno k federativnímu uspořádání a k obnově evropských mocenských pozic.
Před sněmovními volbami
Je přirozené, že změny globálního a evropského rozsahu se promítají do předvolebního, a pak do volebního a povolebního prostředí i další perspektivy. Perspektivy ve středoevropském, evropském prostředí a ve vývoji české demokratické a občanské společnosti. Je i přirozeným jevem, že se vnitropoliticky vyhrocuje situace v českém politickém spektru. V české občanské a demokratické společnosti s rozpornými názorovými proudy na současnost i budoucnost. Na o p t i m á l n í řešení vzniklých vnitrostranických problémů a stavů v inflačním období a hledání východisek. Zároveň jak o p t i m á l n ě hledat českou úlohu ve světovém a evropském prostředí. Jak překonat současnou rozpornost a vyhraněnost v českém politickém spektru. Jak utlumit rostoucí sociální nespokojenost a ekonomickou stagnaci a pozdvihnout životní úroveň a sociální jistoty obyvatelstva.
Zřejmě přichází období pro změnu a výměnu současné politické elity a překlenutí rozporností a rozhádaností občanského a stranického charakteru. Pokud jako národ, stát a občanská demokratická společnost, máme obstát ve středoevropském a evropském prostoru, tak nic jiného nezbývá. Nezbývá to ani Evropské unii, která musí překlenout svou byrokratickou a technokratickou formu směrem k evropskému federalismu.
Pod čarou
Politická úvaha o současnosti
Současné dění v českém politickém spektru v předvolebním období je důvodem k zamyšlení. Pětikoalice se pomalu rozpadá. Z pěti původních lídrů zůstávají dva, dva vypadli a třetí lídryně je na odchodu z politické scény. V celé původní vládní koalici a v její čtyřčlenné podobě to v předvolebním období bublá a vznikají i různé proudy, ale i diferencovanost jednotlivých stran. Čtyřkoaliční strany se vzájemně v předvolebním období začaly proti sobě vymezovat a hledat co nejlepší pozice do sněmovních voleb.
Naopak opoziční stranictví zůstává v jednotě a v kritických postojích proti současné vládní koalici. Stále více probleskuje v občanské společnosti nutnost z m ě n a p r o m ě n , ale i v ý m ě n y ve sněmovních volbách celé vládní garnitury. Jeví se nutnost hledání nových přístupů k řešení vnitro politické a ekonomické stagnace i nových českých postojů v celoevropském prostředí. Současná, nejdříve pětikoalice a pak čtyřkoalice nedokázala politicky a ekonomicky s t a b i l i z o v a t občanskou společnost a ani demokratickou státnost.
