Článek
Lidská civilizace se v současnosti dostává do mocenské turbulence. Se vznikem umělé inteligence a rozvinutím robotizace v globálním měřítku se rozvinul vějíř z různými více nebo méně zasvěcenými názory a úvahami. Jak dál si bude počínat lidský človíček a lidští človíčkové ve své vesmírné pouti na planetě a ve vesmíru. Jak daleko bude porušována přirozená přírodní a společenská rovnováha životních údělů na planetě. Jak dále se bude vyvíjet civilizační cyklus na planetě a vývoj dalšího poznávacího procesu člověka a lidstva.
Civilizační přírodní a společenské procesy se stále mění. Lidské zlo a dobro dostává jen jiné podoby a lidská populace a choroby a nemoci se v lidských životech projevují v psychické a fyzické úrovni stále spíše negativně. Stále se hledá nějaká rovnováha v evolučním vývoji lidstva, která je doplňována a přerušována různými vývojovými společenskými, sociálními a mocenskými zlomy. Zlomy, které vedou k změnám a proměnám v lidském civilizačním trendu v globálním planetárním rozměru.
Nová geografická a globální realita, vycházející z předešlého vývojového trendu vždy do současnosti, vytváří vždy možnosti nové perspektivy. Perspektiv v pořádku a nějakém společenském a mocenském lidském řádu panujícím na planetě. Na planetě, kde existují zbraně hromadného ničení a různé válečné prostředky. Na planetě, která je pod nejen velkým atomovým deštníkem, ale i již pod celou řadou malých sloužících k odstrašování mezi sebou navzájem. Je to i období, kdy mírová období se střídají se zvýšením konvenčního vyzbrojování a vznikem stále ničivějších zbraní. Je to i období Iluzí o trvajícím míru části demokratického lidstva, kterou hatí stálá nutnost vyzbrojování k obhajobě různých pořádků a řádů panujících v demokratickém, autoritativním a totalitním uspořádání současného lidstva na planetě.
Na planetě, kde se odehrávají různorodé společenské procesy v globálně za stále více zhoršených životních podmínek pro celou lidskou současnou i budoucí populaci. V podmínkách, kdy různé válečné a militantní konflikty jsou stále na denním pořádku, kdy mírová období v místním, lokálním, regionálním a globálním prostředí nelze vyzmizíkovat a odstranit z denních životů lidské populace.
O co se v současném lidském civilizačním vývojovém trendu jedná? O co se jedná za mocenských střetů mezi demokratickými, autoritativními a totalitními státnostmi? O co se jedná mezi současnými třemi póly supervelmocí v jejich mocenském klání o další směr a vývoj a zavedení nového pořádku a řádu?
V podstatě se jedná v prostředí hybridního válčení o co nejvíce získání životně důležitých zdrojů a prostředků. Získání komplexní převahy a určování dalšího společenského vývoje v celo planetárním rozsahu. Jedná se o to, koho dříve postihne stagnační společenský vývoj. Stagnační prvky postihují v různé míře a v různé komplexnosti totalitní, autoritativní i demokratické systémy. Jde o to, koho krizové jevy vnější a vnitřní zasáhnou dříve a v jaké intenzitě povedou k rozkladnému procesu nebo k dočasné renovaci. Jak se v demokratické a občanské společnosti podaří renovace a vitalizace humanitního a všelidského charakteru a prostředí. Za jakých okolností a společenských a lidských ztrát lze prosadit a realizovat všelidskou solidaritu a humanitu. Za jakých možností a okolností lze vytvořit novou a demokratickou strukturu občanské společnosti.
Evropa a její EU a Česko na vlnách současné mocenské globální turbulence
Je realitou, že evropská civilizace v dlouhodobém období stála v popředí společenského a kulturního rozvoje na planetě. Evropská civilizace ovlivňovala zásadně vývojové trendy na jiných kontinentech i po vzniku evropské americké civilizace na základě demokracie, lidských a občanských práv. Je i realitou, že v evropské civilizaci ve vrcholné její fázi začaly vznikat rozkladné hodnotové prvky a nevznikla nadnárodní federace jako v americkém prostředí.
Evropa, která vyvolala dvě světové války a provedla dekolonizaci svých územních zisků na ostatních kontinentech, v současnosti zaostala za civilizačními vývojovými trendy. Vývojovými trendy v období globalizace a multikultury. Evropa se nestala světovou supervelmocí a začala stagnovat po období studené války. Evropa ve svém mírovém blahobytu zaspala nutnost sebeobranného charakteru a její morální a křesťanský hodnotový systém se rozleptal a zdroje životních potřeb se snížily na minimum.
Evropa a její Evropská unie ztratila svou prioritní úlohu v globálním a multikulturním světě a na úkor nově vzniklým civilizačním a federačním střediskům na jiných světových kontinentech. Evropa a její Evropská unie již nerozhoduje o světové mocenské rovnováze, která se posunula mezi dvě světové supervelmoci a dostala se do konfliktu s třetí supervelmocí o část evropského prostoru. Evropa se dostala do nevýhodné situace v bezbranném, ale blahobytném stavu v okolním prostředí. Na evropském blahobytu se chce i podílet široké okolí, a kdy na kus její plochy brousí si zuby jedna ze supervelmocí, která by ukusovala nejraději i více evropské plochy. Zároveň se dostává do krizového stavu se severoamerickou demokracií, která dlouhé období vystupovala jako hodný strýček ze zámoří.
Evropské probuzení z politického a mocenského spánku je najednou velmi bolestné a staví evropské národy a státy před novou a globální realitu. Realitu uskrovňování občanských a sociálních potřeb svého obyvatelstva na úkor ochrany své bezpečnosti. Evropa a Evropská unie musí najednou i čelit imperiálním choutkám jedné ze supervelmocí. Je na Evropské unii provedení sebereflexe, strukturální rekonstrukce a revitalizaci a ochránit demokracii a občanskou evropskou společnost. Je to i záležitostí české státnosti a její občanské a demokratické společnosti.
V současnosti je možno jen se ptát, kdy v evropském prostoru se vrátíme k s e l s k é m u r o z u m u a hledání optimálních východisek. Kdy emoce a pud sebezáchovy převáží nad planým žvaněním a vydáváním deklarací a memorand, kdy činy převáží ústa planého evropského žvanění.
Co je současným českým problémem?
V českém středoevropském blahobytném prostředí je společenským problémem rozdělení českého obyvatelstva na dva až nesmiřitelné tábory a politické proudy. Proudy, které je snad možno považovat za liberálně demokratický a s genderovým nadnárodním náhledem až demokratický národně laděný. Dva hlavní proudy, které se nálepkují hanlivými až zavádějícími slovními a mediálními nálepkami, spíše hledající neshodu než shodu. To se týče i bytostních vnitropolitických záležitostí. Záležitostí, kam a jak se má česká občanská společnost ubírat ze stagnace k nové prosperitě, k zachování a rozšíření životní úrovně a sociálních jistot.
V období, kdy evropskou a českou nutností je zabezpečit českou bezpečnost na českém a evropském teritoriu. V období, kdy je nutností nalézt optimální rovnováhu a rozpočet v celoevropské, a zvláště v krizových situacích. Nalézt takové koncepční řešení, s kterým by souhlasila celá česká občanská společnost, a která by byla ochotná se podílet na konkrétní realizaci.
V současné předvolební realitě jeví se nemožnost takového řešení. Jeví se to jako poslání a úkol až pro novou povolební reprezentaci. Politickou reprezentaci, ochotnou a schopnou optimálního řešení české a evropské perspektivy.
