Článek
Letem českým politickým světem
Stát, služby a daně
V české občanské a demokratické státnosti je základní otázkou, jakou formu státnosti si chceme přát a jakou jeho služebnost pro občany. Shodu lze nalézt v tom, že si všichni přejeme optimální formu občanského státu služebního charakteru s přiměřenou daňovou zátěží pro obyvatelstvo.
Nepřejeme si stát nabobtnalý přemírou byrokracie a málo funkční pro obyvatelstvo. Přejeme si asi všichni přiměřené funkční vazby mezi zákonodárnou, vládní a soudní mocí a zároveň i příslušné ústavní kontrolní záruky.
V těchto uvedených záležitostech vzniká regulérní otázka p ř í m é h o p o d í l u občanů, podílet se v celostátních referendech na tvorbě zákonodárné moci a určování perspektivy v daných volebních a parlamentních intervalech.
V občanské a demokratické společnosti se již nejedná o tom, které dočasné demokratické a koaliční seskupení mocensky vládne ve vymezeném volebním období. Přece se jedná o zaručení k o n t i n u i t y, vedoucí k životní úrovni a sociálních jistot pro obyvatelstvo.
Jedná se o to, že o zadluženosti občanského státu nemůže rozhodovat nějaká nepřímá a dočasná volební většina. Rozhodovat by měla o b č a n s k á r e f e r e n d a se závazným limitováním zadlužování státu, rozpočtu, služebnosti státu pro volní období, o daňovém zatížení a příslušné vzniklé povolební reprezentaci.
Povolební vládní koalice pak by měly možnost obhájit svou kontinuitu nebo neobhájit v parlamentních volbách.
Předvolební politologické doušky
Předvolební marketinkové politické cirkusy na poslední chvíli prodávají lístečky na svá finální volební vystoupení. Předvolební atrakce skončí ve finálním vystoupení a volební diváci se mohou racionálně a emociálně rozhodnout, která politická a marketinkové atrakce je oslovila více nebo méně.
Lístečky jsou dosud ještě na prodej. Každý potenciální volič sám za sebe ještě může váhat, zda cirkusové volební atrakce se účastní nebo se neúčastní. Zda pro váhá čtyřleté volební období a zklamaní voliči se budou těšit na novou cirkusovou atrakci zase až za čtyři dlouhé roky.
Občanský neúčastník volební soutěže může dodatečně litovat, že se tak vzdal účastnit se podívané, jak někteří političtí kumštýři dále budou oslňovat nebo ukončí své politické a profesní kariéry. Jen z politického povzdáli pasivně se mohou pak užírat, že svým hlasem se nepokusili alespoň snažit se ovlivnit následné čtyřleté společenské a politické dění v občanské společnosti.
Právo volit
Právo volit se pro někoho stává samozřejmostí jako svobodné rozhodnutí dočasné nebo stále se vzdávat volebních aktů. Vzdávat se dočasně nebo trvale občanského práva ovlivnit osobní a společenské dění. Jiný je přístup těch občanů, kteří vždy vykročí k volebním urnám a hozením volebního lístku vyjadřují svůj kladný nebo záporný postoj tím, že volí z různých racionálních i emotivních důvodů.
Jsou různé důvody občana, které vyplývají z množiny životních a prožitých společenských dějů. Z životních prožitků, které se promítají v životní postoje a přiklonění se k určité společenské a politické nabídce. Nabídce, která má více než čtyřletou hodnotu. Nebo v společenské a politické zklamání, které pak může v jiném životním období přehodnotit svůj společenský postoj a politické nahlížení.
V občanské společnosti je legální, když činitelé stranického a politického spektra všemi demokratickými prostředky a marketinkovými triky snaží se ovlivnit občanské postoje rozhodnutých a nerozhodnutých voličů.
Jednou zvolená volební reprezentace, která když nenaplní své volební přísliby, se pak nemůže divit, že vzniká společenská a politická nedůvěra. Nedůvěra, která v rozdílné míře se projevuje k dání hlasu nebo k nedání nebo až k úplnému nezájmu. Zde také vzniká občanské rozčarování. Volit nebo nevolit, účastnit se nebo neúčastnit.
Při rozhodování u někoho rozhoduje pojetí menšího společenského a osobního zla, pro někoho přesvědčení o nutnosti podpořit v novém období nejlépe staronovou stranickou koalici. Jiní zase vyjadřují nespokojenost dál podporovat okoukané koalice a rozhodli se o nutnosti p o l i t i c k é z m ě n y. Rozhodli se volit opoziční stranictví, nebo vzniklá nová hnutí a strany. Kdo se bojí prohry v demokratické soutěži většinou straší, že když nevyhraje, že prý prohraje demokracie.
Je asi však nutné připomenout, že současné sněmovní (parlamentní) volby nejsou o nějaké formě násilných přeměn, ale o volbě další o p t i m á l n í cesty (perspektivy) do dalších ročních, střednědobých a dlouhodobých perspektiv.
Volby rozhodnou
Parlamentní volby rozhodnou. Bude to fialovka, babišovka, rakušanka, hřibovka. Asi to nebude jednotlivá politická opojnost, ale nějaká směsice. Pro některé občany k politickému pomlaskávání, pro některé k hrdelnímu vyprsknutí, někteří však zůstanou u všeobecného společenského a politického znechucení. Nebudou nadále posuzovat klady a zápory nové vládní reprezentace a zůstanou neteční a lhostejní. Nadále, jako v období komunismu, budou se snažit vegetovat. Jen s tím rozdílem vegetování v jiných příznivějších životních podmínkách.
Volby rozhodnou, zda čtyřletá prožitá minulost je passé, a nová politická a společenská perspektiva před námi. Co nového racionálně i emočně bude po volbách před občanskou společnosti? Co nového a opojného přinesou sněmovní volby?
Již dnes se dá tušit, že se nebude jednat o jednobarevné vítězství, ale asi o nějaké mocenské slepence. Ve vyhraněné a rozdělené české občanské společnosti jde o to, zda se bude jednat o účelový slepenec staronových koaličních partnerů, nebo účelový slepenec opozičních stran a hnutí.
V každém případě česká občanská společnost asi bude pít hořké politické doušky. Vzácností by se stalo překonání politické a občanské vyhraněnosti. Kdyby v zájmu životní úrovně a sociálních jistot byla možnost p ř e k l e d n u t í vzájemného politického a společenského zahořknutí. Nastolení takové povolební české o p t i m á l n í perspektivy, ve které české národní zájmy a nutnost i perspektivy a samosprávné revitalizace se stala p r i o r i t o u.
Jaké asi nastanou povolební možnosti a jaká asi bude povolební perspektiva? Pro občanskou a demokratickou českou společnost je zde stále ještě řada vykřičníků a otazníků.
Volební hořké vítězství
Volební vítězství ve sněmovních volbách v roce 2025 znamená pro volebního vítěze nebo povolební koalici politickou prohru.
Současné vládní koalici se nepodařilo ve čtyřletém vládním období vyřešit potřebné strukturální a reformní změny v dostatečném rozsahu a potřebě. Nepodařilo se překonat vnitrostátní stagnaci a dostatečnou stabilizaci.
Nepodařilo se zajistit potřebné reformy a zeštíhlení státu zůstalo tabu a pokračovalo nabobtnání státní správy a samosprávy nad současné reálné společenské a ekonomické možnosti státu. Zůstala nedořešená záležitost zadlužování státu, potřebné reformy územního charakteru, státní správy a samosprávy, ekonomické stability a nezbytných personálních změn. Zůstala nevyřešena státní a samosprávní byrokracie, financování neziskových organizací, interakcí mezi zákonodárnou, vládní a soudní mocí.
Výsledkem se stalo a je, že na vítěze a povolební vládní koalici čeká přijetí okamžitých a nezbytných opatření stabilizačního a reformního charakteru, která nezískají popularitu u obyvatelstva. Naopak budou vyžadovat až dočasná bolestivá uskrovnění a vzájemnou mezilidskou solidaritu.
Jako optimální možnost se ukazuje potřebnost povolební změny a proměny v politických garniturách a k jejímu pochopení, že k všeobecnému prospěchu nepovede další stranická a povolební vyhraněnost. Jen zřejmě povede jen realistická nutnost společně řešit v národním a občanském zájmu nezbytnosti vedoucí k stabilizaci, k revitalizaci české občanské společnosti a české státnosti v evropském kontextu.
V každém případě bez dočasného občanského odříkání a vzájemné mezilidské solidarity neexistuje cesta ze současnosti k lepší životní úrovni a sociálním jistotám.
Kalich politických hořkostí nás teprve čeká.
