Článek
Dilema české současné politiky
Současná česká mezinárodní politika je v celku jednotná v záležitosti členství v Evropské unii a v rámci NATO, ale již se zásadně liší v záležitosti globální politiky a v názorové množině na evropské záležitosti a na vnitropolitické postoje k evropským záležitostem.
Naproti tomu existuje množina úvah a názorů na současný vnitropolitický vývoj a další perspektivu české státnosti a občanské společnosti. České politické spektrum se vyznačuje nejen diemetrální rozdílností na vnitropolitickou reálnou situaci, ale i na další vývoj české demokracie.
Český politický pragmatismus a společenská a politická vyhraněnost a stálé koaliční změny zastiňují sjednocený pohled nejen na vždy současnou realitu, ale na koncepci další společenské a politické perspektivy.
Politická současná vyhraněnost a politická emočnost vyúsťuje místo kulturní diskuse a politicky optimálních závěrů, koncesů a dohod ve společenskou a politickou nesmířlivost. Vyúsťuje v politickou stagnaci bez jakékoli efektivnosti a společenské optimality k celkovému prospěchu českého obyvatelstva.
V české občanské společnosti a v její demokratické státnosti až na vyjímky neexistují charismatické osobnosti, jen většina podprůměrných a průměrných politických osobností s omezeným vnitropolitickým i zahraničně politickým obzorem. Osobností s genialitou slučování osobního, stranického a hlavně ekonomického prospěchu za existence marketinkových a mocenských vztahů v zákonodárné, vládní a soudní moci.
Ve ve veřejném prostoru se vyskytuje sací potřeba podojit a vysávat státní kasu na úkor celé občanské veřejnosti, a to za nesouhlasu normálního českého občánka. Občánka, pokukujícího na své chamtivé spoluobčany, někdy se závistí, ale většinou s nesouhlasným pasivním odporem.
Vznikají pak většinou politické rozpaky nad tím, komu dali svůj volební hlas a pak s jakou vděčností se setkávají v životní realitě a pozorností od svých volených představitelů.
Představitelů, kteří od svého zvolení většinou vstupují do politického a společenského odtržení od svých voličů a nenaplňují své předvolební sliby.
Dilema české občanské a demokratické společnosti spočívá v tom, že z hořkých politických zklamání z rozdílného a protikladného koaličního vládnutí si nedokáží občané vzít racionální poučení. Zatrhnout tipec markentingovým lovcům volebních hlasů a hledat skutečnou odpovědnost osobní a společenskou u těch, které si zvolili.
Nutit zvolené politiky ke skládání průběžných účtů ze své zastupitelské funkce ne jen svým stranickým kolegům, ale všem občanům v příslušných volebních regionech a obvodech. Vyžadovat odpovědnost za to, že nedokáží při svém občanském a politickém angažování se sjednotit pro hájení životních a existenčních zájmů svých voličů, a to zájmů nejen vnitropolitických a mezinárodních, ale životně občanských.
Politickým a stranickým reprezentacím je možno zřejmě vytrhnout, že nejsou schopné překonávat stranické, osobní a společenské nechutě a řevnivosti ve prospěch občanů. Občanů, jejíž prioritou je životní úroveň a sociální jistoty.
