Článek
Letem českým politickým světem
Český demokratický pragmatismus
Emotivní český politický výrok Pravda zvítězí na začátku druhého čtvrtletí roku 2026 pozbyl svůj emocionální i ideový náboj. Vedle občanské demokracie a její demokratických mechanismů existuje pluralitní politické spektrum o jedinečnosti pravdy a práv jednotlivých politických subjektů.
V českém politickém spektru slovo pravda a pravdivost se stalo zaklínadlem pro všechny politické aktéry. V občanské a demokratické, a zvláště v české společnosti má každý právo na svou pravdu v racionální a emociální podobě a projevovat nesouhlas s jinou a jinými pravdami.
Heslo Pravda zvítězí se stalo tak až zprofanovanou a účelovou záležitosti a markentingovou formou pro oslovování české veřejnosti. Je možno podotknout, že v civilizačním vývoji lidské společnosti vždy lidská pravda neměla formu jednoznačnosti, ale jen lidská víra a naděje svým emočním působení vytvářela jiný náhledový pohled na lidskou realitu.
Lidská pravda vždy byla a je spojena s reálnými životními prožitky během osobního a společenského údělu v daném časoprostorovém prostředí na planetě. V českém dějinném vývoji lze pozorovat jak se osobní a společenská pravda a pravdivost vyvíjely v reálné i nereálné podobě. Jak se reálnost proměňovala v legendárnost a politickou účelovost.
V dějinném českém vývojovém a civilizačním procesu lze porovnávat pravdu a pravdivost reálnou účelovou a emoční pravdou následně vznikající z různých zájmových účelů a důvodu. Jako příklad kontraverzních pravdy a pravdivosti lze uvézt výklad vzniku českého národa v průběhu devatenáctého století Nebo husitského období a jeho až legendární podoby.
Lidské pravdy a pravdivosti vykazují různorodé množiny dějinného výkladu v osobním a společenském zájmu a účelovostí Na začátku druhého čtvrtletí 21. století lze se setkat v české společnosti a v politickém pluralitním spektru s cyklickým výkladem jednotlivých politických a mocenských subjektů hesla Pravda zvítězí.
Všechny mocenské apolitické subjekty hlásají svou pravdu a pravdivost a ostatní označují různým negativním nálepkováním, a to za použití až lživé dehonestace. Po letech postkomunistické demokracie a rozháranosti i vyhraněnosti v občanské policie některé politické subjekty přikapávají jedovaté a hořké kapky do občanské veřejnosti. Vše se děje pod hesly Pravda zvítězí nebo my jsme jediní demokraté a ostatní jsou při nejmenším populisté.
V české současné občanské společnosti, existuje množina práv a pravdivostí, ale i marketingových snah, jak manipulovat s českým obyvatelstvem a s českou veřejností. Z řad vládní koalice, a ještě více z opozice se ozývá vzájemná netolerance, osobní a politická vyhraněnost, která se stává nánosem a pokrytectvím, které za stínují pravé principy demokracie.
Co lze považovat z lidského a občanského hlediska v současnosti za pravdu a pravdivost?
V období, kdy se mění planetní lidské pořádky a řády a zrychlují se různé krizové situace společenské a přírodní nachází své uplatnění pragmatismus existenčního okamžiku, kdy do osobního a společenského života vstupuje chaotičnost doby. Snadno se osobní a společenská spokojenost mění v nespokojenost, ve vyhraněnost přesedající až do různorodosti konfliktních situací.
V lidských dějinách civilizace i v českých dějinách, vždy platilo a platí: osobní a společenské houfování, hledání sounáležitosti, vzájemné tolerance a součinnosti překonávání vzniklých dobových překážek a vymaňování se vzniklé společenské negace k nové osobní, společenské revitalizaci.
V dobách nepřiznivých a nejistých je vždy třeba hledat a nalézat jednotu. Pro soudobé české politické reprezentace z pluralitního stranického spektra stále více platí, vyhraněnost vždy vede do společenského a politického pekla nebo peklíčka.
Stále více přichází k úvaze, že jenom politický pragmatismus a dočasná účelovost je nedostatečná, tam kde se jedná o existenci a krizové i konfliktní situace a hledání optimálních východisek a perspektiv.
Hledání z nutné společenské a jiné nouze místo politikaření v občanském a státním zájmu, více méně až bolestivou shodu a vzájemnou toleranci je vždy optimální řešení vždy, kdy některá mračna zahalují společenská a jiná mračna nad občanskými hlavami.
