Článek
Letem českým politickým světem
Funkce prezidenta republiky
V období postkomunismu vzniklo v nové občanské a demokratické realitě i nové pojetí funkce prezidenta republiky. Funkce, která se v průběhu postkomunistického období změnila z nepřímé občanské volby na volbu přímou.
V novém demokratickém a občanském ústavním řádu a pořádku se změnila i úloha výkonů funkcí zákonodárné, vládní a soudní moci a jejich vzájemných interakcí a propojení. Ve vzniklém demokratickém parlamentarismu, vzniklo i nové politické a pluralitní spektrům stran a hnutí s různorodým programem a realizačními záměry.
Nový řád a pořádek také řešil nové vlastnické vztahy i postavení osobnostního a kolektivního pojetí práv a povinnosti v občanské a demokratické státnosti. V pojetí výkonu funkce prezidenta republiky se po prezidentské volbě vždy měnila osobní a společenská profilace spojená s výkonem prezidentské funkce.
Každá prezidentská osobnost kladla důraz na jiné osobní a funkční priority a zaujímala škálu různých postojů ve společenské a politické sféře při výkonu prezidentské funkce. Rovněž se měnila a mění aktivní úloha prezidenta republiky při vztahu k zákonodárné, vládní a soudní moci. Při výkonu prezidenské funkce někdy míra společenského a politického aktivismu převyšovala i převyšuje nebo i je na hraně možného výkladu české ústavnosti.
V současném funkčním prezidenském období lze pozorovat různé postoje mezi výkonem funkce předsedy koaliční vlády a výkonem funkce současné prezidentské funkce. Rozdílnosti asi kopírující různá osobní a společenská východiska a nadhledy na stav a perspektivu státu a demokratické občanské státnosti.
Jedná se o rozdílné postoje dvou osobností ještě s komunistickou minulostí, z kterých se v jejich životním cyklu stali představitelé současné demokratické a občanské státnosti. Po emotivním období pádu socialismu, vzniklo období občanské uspokojenosti, které přerostlo v období blbé nálady pak do současné společenské vyhraněnosti a rozpornosti.
Je i období, ve kterém se vyhrocují vztahy ve funkční, osobní společenské a politické úrovni mezi funkčním pojetím orgánů v oblasti zákonodárné, vládní a soudní moci.
Dochází k zvýšení nezdravého osobního a společenského aktivismu, který se promítá do osobního a společenského i mocenského výkonu až nezdravého nerespektování součinnosti a nespolupráce osobní a funkční.
Je možno však konstatovat, že současné náhledy mocenských orgánů a jejich reprezentací jsou v neprospěchu nejen státu, ale i české veřejnosti.
Jeví se jako nutnost osobního a společenského překlenutí rozporností a vyhraněností v mocenských orgánech státu, ale i nutnost hledání shody v politickém spektru. Nezbytné prioritní shody v vnitropolitické a zahraničně politických zájmech.
K tomu mimo jiné je i nezbytná shod utlumení názorové rozpornosti v českém politickém spektru, ale i při funkčním výkonu státních orgánů a jejich představitelů. Zvláště je důležité určité osobní a funkční porozumění při výkonu prezidenské funkce mezi ústavními orgány, v politickém spektru v občanské společnosti
