Článek
Letem českým politickým světem
Je česká demokracie ještě v plenkách v období globalizace?
Česká občanská demokracie již zanechala v dějinné paměti postupně zapomínat na dějinnou minulost devatenáctého a dvacátého století, ale nezapomněla si připomínat bolestné a radostné okamžiky osobního, společenského, národního a evropského dosahu a rozsahu.
V postkomunistickém období znovu oživila vznik první demokratické státnosti, ale i okamžiky nepřátelské německé poruby a období komunistického a socialistického internacionalismu. Novodobá česká demokracie na sklonku 20. století vznikla na základě rozkladného procesu internacionálního komunismu a socialismu v celosvětovém, a zvláště v evropském prostředí.
Je to postkomunistická a evropská demokracie, ve které se původně smísily prvky, klady a neduhy socialistické výstavby s prvky tržního hospodářského řádu a vývoje demokracie a demokratických mechanismů v dané současnosti.
Následný transformační a reformní procesy, nová již demokratická ústavnost se postupně propojila s ekonomikou a sociální proměnou nové občanské společnosti. Společnosti, která prodělala zásadní proměny ve své sociální a ekonomické skladbě, se i v začlením do Evropských unijních a obranných struktur.
Ve více než třiceti šestém vývojovém procesu se ustálila novodobá česká demokracie a její demokratické mechanismy. Se sociální a ekonomickou proměnou je provázaná i generační a profesní proměna, ale i občanská citlivost na životní úroveň a sociální jistoty.
V tomto období nevymizelo z české společnosti prvek sociálního rovnostářství a sociálních výhod poskytování na státní úrovni. Vznik však i nový pocit negativního sociálního rozvrstvení, na navýšení postavení některých společenských, ekonomických a politických elit do výraznějšího postavení nad ostatní české obyvatelstvo.
V české společnosti též vymizel pocit o nadřazenosti jedné politické strany se satelitním stranictvím, ale vznikl až nepříjemný pocit z pluralitního stranictví, které v českých podmínkách produkuje různorodé politické a mocenské koalice.
Vznikly i jiné druhy pocitu, kdy socialistické korupčnictví nahradilo korupčnictví jiného druhu, ale i některé společenské negace vyskytující se celosvětově, evropsky, ale i některé spojené s Vývojem Evropské unie.
Za největší přínos českého demokracie se všeobecně považuje návrat k lidským a občanským právům, lidská svoboda a svobodný pohyb ve světovém měřítku. Za nedostatek českých politických reprezentací je možno pokládat, že české demokratické prostředí nedosáhlo životní úrovně vyspělé demokratické státnosti některých unijních zemí.
Rovněž na vrub českých volených politických reprezentací lze přičítat špatné odhady vnitřní stability a tvorby státních rozpočtů i špatné odhady v oblasti zadluženosti státu. Naopak v českém demokratickém a občanském prostředí se ustál nový vztah mezi komunálním a parlamentním prostředí a nová kontabilita v orgánech zákonodárné, vládní a soudní moci.
Vzniklo i nové prostředí v oblasti ziskových a neziskových organizací, a i jiný druh vztahů zákonodárné a vládní moci k různým formám zájmové činnosti. Po odstranění Národní fronty sdružující politické a zájmové subjekty vznikl i nový společenský nadhled a nové funkční členění a kontradikce mezi orgány státu a aktivní i neaktivní českou veřejností.
Občanská demokracie již není v plenkách. Česká demokracie vytváří stálé nové demokratické mechanické vzorce demokratismu ve stálé nové vývojové formě. Zároveň je v pohybu demokracie ve světovém měřítku, a i v evropském a středoevropském.
Na rozcestí se dostala česká demokracie a její mechanismy, když se zadrhla v tom, že občanská společnost vykazuje a dospěla ve svém pragmatismu do stádia rozhraněnosti na dva neústupné= a špatně komunikující části.
N a dvě části, které prozatím blokují možnost řešení životně důležitých záležitostí pro občanskou společnost a demokratickou státnost. Prozatím nelze nalézt vzájemnou toleranci a v odchodovosti v určitých dalších občanských a státních záležitostech. V záležitostech základních pro další demokratický rozvoj české, evropské i v celosvětové demokracii. V české občanské společnosti
Demokracie v oblasti přímé, nepřímé demokracie a demokratických referend., kde se již projevuje určitá strnulost a stagnační prvky na základě neúměrné politické vyhraněnosti. Vyhraněnosti, která má současnou tvárnost blokových neústupností. Neústupností, kdy v demokratické společnosti nelze optimálně řešit a vyřešit důležité záležitosti pro další rozvoj občanské společnosti a demokratické státnosti.
Tato až společenská a politická zarputilost nemá pozitivní, ale negační náboj. Vzniká tak až nepříjemná až ustálenost při nových generačních pohybech ve vzniklém demokratickém pořádku a řádu. Česká občanská společnost se dostala do situace, kdy je již nespokojená s dosaženou životní úrovní a sociálními jistoty, la chce mnohém více, což neumožnuje současný její ekonomický vývoj a nastavení demokratických mechanismů.
Najednou si uvědomuje svou neperspektivnímu, pokud nebude schopna snad dočasně snížit nadměrné občanské požadavky a přiznat si nepříznivou realitu. Ve vývojové a dějinné spirále je nutno hledat nové vertikální a horizontální, a i optimální východiska.
Česká občanská společnost se zřejmě nachází v etapě hledání optimální demokratické formy sociální státnosti. Sociální státnosti a nového demokratického řádu a pořádku pro další perspektivu v českém a v evropském prostředí.
S nadsázkou lze se domnívat, že česká občanská demokracie se vymaňuje z prvotních demokratických plenek a může mířit do své nové demokratické dospělosti. Pokud se však vnitropoliticky nedohodne na občanských a státních prioritách, pak se bude jen potácet ve stále se obnovující svárlivosti a vzájemné neochotě. Ochotou pohnou občanskou státní kostrou k nové občanské a demokratické revitalizaci.
