Článek
Letem českým politickým světem
KDU-ČSL
KDU-ČSL zvolila v současnosti novou stranickou reprezentaci, kterou lze považovat za určitou vnitrostranickou generační změnu a přeměnu. Omlazení stranické reprezentace ještě neznamená omlazení stranických orgánů a sněmovního a senátorského klubu v našem parlamentarismu.
Neznamená a nic nemění na nízké preferenci občanské veřejnosti okolo tří procentního bodu. Neznamená to ani, že se mění sociální složení a konfesní a nekonfesní profilace členské základny a stranických příznivců. Rovněž, že lidovecké stranictví prošlo anabází od socialistického lidovce až k lidovci demokratickému.
Lidovecké socialistické hnutí putovalo od přímé spolupráce s komunistickým stranictvím až k odsouhlasení jeho existence v nových demokratických podmínkách.a k parlamentní koexistenci.
V českém parlamentarismu lidovecké hnutí v samostatné i koaliční formě, prochází procesem postupného zmenšování své členské základny a svých příznivců. Strana se značnou většinou nábožensky věřících navázala na svou nenáboženskou podobu za socialistického sekularismu. Po určité snaze navázat na sociální katolicismus v hodnotové morální oblasti se vyprofilovala až do současných neoliberalistických pozic.
Pozic sekularizovaného neoliberalismu s rozdílným pojetím a přístupům k tradičnímu křesťanství a katolicismu. Pojetí, které je v rozporu zčásti tradicionalistických členů i tradičním jejich náboženským postojům a způsobům vyznání morálních hodnot.
V období demokratické státnosti zásadně se změnil postoj demokratické státnosti k lidoveckému hnutí i k náboženské organizovanosti. Místo socialistického sekularismu vznikly demokratické sekularismy a i jiné postoje k náboženství. Řada stran demokratického a stranického spektra se spíše formálně než v reálné politice, přihlásila k tradičním křesťanským hodnotám.
V období demokratické a občanské státnosti dochází k restitučnímu a společenskému vyrovnání s komunistickou a socialistickou minulostí. Nedochází však k souladu v celospolečenském souznění mezi sekularizovanou a nábožensky věřící části obyvatelstva.
Dochází však k oddělení náboženských organizací a církví od politického stranictví a k nové společenské angažovanosti věřících v celém spektru občanské a demokratické společnosti. V české občanské společnosti se vytvořilo postupně nové povědomí mezi duchovní náboženskou sférou a nemilitantním nenáboženském prostředím.
V novém demokratickém a občanském prostředí se stalo občanskou spojnicí společné vyznávání všelidské morální hodnoty a společný solidarismus a humanita. V českém politickém stranictví se nábožensky věřící občané rozptýlili zájmově do různých politických stran i s jinými programy.
KDU-ČSL již dávno není nějakou demokratickou a křesťanskou unií. KDU-ČSL není celé neoliberalistické nebo tradicionální a nezatupuje všechny křesťany nebo katolíky. Je však stranou, která pro svou politickou a programovou rozkolísanost již minimálně oslovuje české obyvatelstvo a politickou veřejnost.
Lidovecké hnutí v demokratické státnosti se po několikáté pokusilo o nějaké omlazení a revitalizaci. Po prohraných sněmovních volbách v roce 2025 vznikla též nová politická a stranická reprezentace. Omlazení za stranické profilové a programové rozloženosti se starým stranickým klubem. Neoliberalistické stranictví však neoslovuje celou členskou základnu a ani politické příznivce. Možná, že také nastal čas v českém politickém spektru pro novou křesťanskou politickou renezanci a revitalizaci na novém programovém základě křesťanského solidarismu a humanismu.
Nového křesťanského a stranického subjektu, který by byl schopen realizace místo neoliberální, a ne konzervativní programové koncepce, nabídnout české veřejnosti mimo ideologické -ismy. Program na obnovení českých a evropských revitalizovaných hodnotách. Obohatit české a demokratické politické prostředí o nové reformní pojetí mezilidské solidarity a sociální humanity.
Poznámka
Je asi krásný sen některých lidoveckých až naivních neoliberalismů, jak v brzké budoucnosti budou z vládnoucích postů mentorovat českou veřejnost. Čeká je nejdříve obhajoba komunálních, senátních voleb a pak obhajoba ve sněmovních volbách.
