Článek
V současném volebním období se vládní a koaliční politika odlišuje od opoziční programem, který oslovil většinu voličů a programem dnešní opozice, který oslovil menší část voličů. V současném průběhu volebního období koaliční program pod vedením hnutí Ano získává více preferenčních hlasů než programy stran bývalé koalice Spolu.
Vládní koalice pod vedením hnutí Ano však nedosáhla 51 procent voličských hlasů, aby mohla být jednobarevnou vládou, která by mohla realizovat ústavní změny, reformovat a vitalizovat český stát v průběhu volebního období. Naopak protivládní opozice neovládá poslaneckou sněmovnu, ale v současnosti disponuje převahou v senátu.
Vládní koalice ovládá zákonodárnou a výkonnou moc při existenci aktivistického prezidenta a předsedy senátu, a za existence někdy více a někdy méně aktivizace soudní moci. V evropském parlamentu se české politické stranictví rozpustilo do řady protikladných seskupení.
V současnosti existuje napjatost vztahů mezi vládní koalicí a opozicí, mezi poslaneckou sněmovnou a senátem, mezi vládou a prezidentem, prezidentem a poslaneckou sněmovnou. Zároveň existuje určitá napjatost mezi zákonodárnou, vládní mocí a ústavním soudnictvím, státní správou a samosprávou a vesměs jsou složité interakce, vazby a souvislosti v české demokratické státnosti.
V současné občanské společnosti existuje určitý napnelismus až podrážděnost a nedůvěra v současné politické stranictví, ale i zájmová vyhraněnost. Existují určité rozpaky nad rozkladným procesem, který postihl bývalé hnutí Spolu a zároveň i rozpaky nad novým programem současné vládní koalice, vedené hnutím Ano.
Lze si v těchto souvislostech položit otázku, kdy v českých dějinách neexistovala společenská a mocenská vyhraněnost a nutnost národní shody. V celém období knížectví, královstvích, v rakouském soustátí, Rakousku – Uhersku za demokratického a autoritativního stranictví, se setkáváme s vyhraněností českého obyvatelstva. Setkáváme se též s českým národním vzepětím v krizových okamžicích národního a státního ohrožení a v krizových společenských událostech.
V České demokratické a občanské státnosti na konci první čtvrtiny 21. století se jedná o rozpornost v české občanské společnosti a v politickém stranickém spektru o současnou životní úroveň a sociální jistoty a perspektivu české státnosti. České státnosti ve středoevropském a evropském prostoru za existence celosvětové mocenské nejistoty.
Globální nejistoty pořádku a řádu v demokratické, autoritativní a totalitní státnosti, kdy již existují přímé interakce místního, regionálního, státního a mezinárodního významu, které ovlivňují a vstupují do lidských životů a lidské společnosti.
V současné české a občanské společnosti vzniklo dilema zvyšující se zadluženosti státu a udržení životní úrovně a sociálních jistot obyvatelstva za evropské a vnitrostátní krizové situace.
Je to situace, kdy parlamentní opozice prozatím nenabídla programová východiska ze situace, kde je spoluviníkem a vládní koalice nemá dostatek sil k překonání rozpornosti v parlamentu, ani ihned vyřešit občanskou rozpornost českého obyvatelstva.
Česká společnost se tak dostala do období, kdy vzniká v české kotlině nový druh politického pragmatismu. Rozpočtové oddělení zadluženosti státu od ročních rozpočtů a hledání politických a technických forem v časových jednotkách, překračující volební období k řešení zadluženosti státu.
Je to i politické a strategické vyčkávání, zda všeobecná, evropská a česká krizová a stagnační situace nepřesvědčí v celonárodním a v celoobčanském zájmu proměnit politickou a až personální vyhraněnost k hledání možnosti shody a dohody.
Nepřesvědčí k vytýčení životních a sociálních priorit mimo volební politickou soutěž ve volebních obdobích. Demokraticky soutěžit a získávat občanskou přízeň v ostatních oblastech společenského a politického života.
Je to cesta k společenskému souznění a k občanskému sdružování. Je to cesta bolestná a dobrovolného a dočasného občanského odříkání. Je to cesta optimálního národního souručenství v dobách nejistých. V dobách nejistých, jak překonat společenskou a občanskou vyhraněnost. Vyhraněnost v zájmu současných generací a k nové demokratické a občanské perspektivě.
