Článek
Letem českým politickým světem
Záporová rozdílnost v české společnosti
Postkomunistické období od základu změnilo společenskou a politickou atmosféru v české společnosti. Zmizel rozdíl mezi politickou pasivitou a politickou aktivací. Mezi politicky angažovanými občany a neangažovanými, a do popředí vystoupila zájmová společenská a politická činnost.
Občanská společnost přinesla nový druh ústavnosti a parlamentarismu a pluralitní politické a stranické spektrum. Do českého prostředí vstoupil společenský, politický a stranický pluralismus. Zároveň se postupně začaly rozplývat socialistické a komunistické pořádky ve vzniklé společenské a politické transformaci a novém demokratickém pořádku a v demokratické státnosti.
Nastala i postupná změna sociálního a ekonomického prostředí a nastalo ukotvování demokratických pořádků a do českého demokratického prostředí vstoupila množina názorové rozdílnosti postojů a prožívání lidských údělů. Společenská a politická pluralita se odrazila v celém společenském a politickém dění.
V postkomunistickém období se také začala měnit společenská a politická atmosféra a vzniklo i nové sociální a ekonomické rozdělení obyvatelstva. To vše se promítlo do změn životní úrovně nových již občanských vrstev obyvatelstva a za různosti jejího společenského a politického saturování v demokratickém státním prostředí.
Ve společenském a politickém prostředí, ve kterém v demokratickém politickém spektru se stabilizoval a adaptoval různorodý koaliční systém, ve kterém po sedmatřiceti letech nikdo ze stran nezískal 51procentní většinu nutnou k reformnímu posouzení a změně a ústavního pořádku.
Naopak začaly probíhat různé politické a stranické proměny s nedokončenými programovými záměry a za zvýšení nespokojenosti českého obyvatelstva. Občanského obyvatelstva, ve kterém se projevily prvky nespokojenosti s přímou a nepřímou občanskou demokracií.
Společenské a politické chvění se projevilo až do vyhraněných podob mezi občany, politickým stranictvím, které vrcholí nejen rozporností a rozdílností občanskou, ale mezi demokratickými orgány státní moci, a to zákonodárné, vládní a soudní moci v demokratické státnosti.
Nastává problém, kdy se v české společnosti uhnízdila místo součinnosti, tolerance a vzájemné občanské solidarity, netolerance, vzájemné osočování a osobní, společenská a stranická vyhraněnost. To vše v období světové globální, evropské i české vnitropolitické krize i inflační situace.
V české občanské státnosti a občanské společnosti s převážným pragmatickým pojetím osobního a společenského života a pragmatismem svých společenských a politických reprezentací se usídlila rozpolcenost a vzájemná nevraživost, a to místo hledání shody, tolerance a vzájemné shody v dobách světové, evropské nejistoty a turbulentních společenských a mocenských jevů.
V dobách nejistých se ve vážných krizových obdobích vždy vyplatilo hledat soudružnost a sjednocení k přežití a odražení nepohody v národním a státním historickém a vývojovém procesu.
Kam asi dále se posune národní, občanský a demokratický vývoj v současnosti dnešní vládní koalice a opozice. Je možno klást i otázku, kdy místo společenské vyhraněnosti a rozpornosti vnikne národní, občanská a státní solidarita v jedné malé zemi uprostřed evropského kontinentu.
