Článek
Sporný zápis o jedné důchodové reformě z perspektivy technického stranictví a běžných společenských postupů se jeví jinak než v mediálním a neobjektivním politickém podání. Podívejme se na zápis z hlediska technické a politické profesionality. První otázka je, zda se jedná o formu zápisu nebo nějakého pouhého záznamu. Oba postupy se liší vypovídající hodnotou a závazností, a to v podobě případných usnesení a jejich parafováním všemi jednajícími stranami.
Ponecháme-li úlohu svolavatele stranou (i jako moderátora), pak se nabízejí některé úhly pohledu po technické stránce na vyjádřené shody a neshody a samotné zabezpečení zápisu. Zda před zahájením jednání došlo k dohodě, kdo zabezpečí zápis a o jmenování tří ověřovatelů zápisu. Zřejmě se tak nestalo. Zápis se provádí průběžně a kontrola ověřovatelů též. Zřejmě se tak nestalo. Zápis má být ihned po jednání předán ověřovatelům ke kontrole a námitky mají být ihned zaznamenány. Rozeslání zápisu pak obvykle do tří nebo více kalendářních dnů (podle dohody jednajících stran).
Zápis může být veřejně publikován jen se souhlasem všech jednajících stran. To se zřejmě nestalo.
Zapisovatel nemá vůbec právo veřejně komentovat zápis. Jednající strana bez souhlasu dalších nemá právo veřejně komentovat průběh jednání (v uvedeném případě bylo první porušení zřejmě ze strany prezidenta (zvláště, když se prohlašuje jen za mediátora). Prezidentovým mužům (v roli jeho poradců) již vůbec nepřísluší vyjadřovat se a samostatně komentovat bez souhlasu (i se souhlasem prezidenta) průběh jakéhokoliv jednání s politickou reprezentací.
Shrnuto: Ze všech tří jednajících stran čiší až p o l i t i c k ý a m a t e r i s m u s i politická nedozrálost mimo politickou profesionalitu. Lze jen smutně konstatovat, že kdyby existovala nějaká učňovská škola pro politiky a politické poradce, pak by se „tři mudrci“ měli nechat vyškolit.
Z jednací technikálie se okamžitě stala politická bublina s dosahem, zasahujícím do již ohlášené volební soutěže. Veřejnoprávní komentátoři a politici si přifoukali svou „vlastní polívčičku.“
Generálská republika
Generálskou republikou se v politické hantýrce nazývají obvykle „banánové republiky“ s autoritativním nebo totalitním politickým systémem. Dnes pojednáme o jiné demokratické a občanské státnosti jedné malé země v středoevropském prostoru. Zemičce, která má přes 200 generálů (ve službě i mimo službu), které si platí daňoví poplatníci. Jedná se o zemičku, která má přes deset milionů obyvatel a asi třiceti tisícovou armádu a současně ještě nedostatečně vyzbrojenou.
Zemičku, která prožívá krizové stavy, která je stále zadlužená, si pěstuje, a ještě navyšuje generálské „maršály“. Je však zde otázka, zda české obyvatelstvo více potřebuje generály nebo zvyšování životní úrovně.
Pavel Šafr – názor a komentář (26.4.2024)
V politickém a politologickém prostředí vždy existuje škála různých názorů a komentářů v mediálním prostředí. Obvykle má být jasný profil (případně stranickost) pro veřejnost, aby i neznalí mohli se orientovat o objektivitě pisatelů. „Okna“ v mediálním (zvláště veřejnoprávním prostředí) mají být dokořán otevřena všem třeba i protikladným názorům. Nemělo by se připustit neobjektivní (až nedemokratické nálepkování mimo uvedených faktů a emociálních výlevů).
Jsou komentáře až na hraně a leckdy za hranou, kdy pisatel nerespektuje, že pokud platí ústavnost, pak všechny parlamentní strany jsou demokratické (pokud neporušují ústavnost a ústavní zvyklosti). Zvláště novináři a různí publicisté by si měli být vědomi, že osobní nebo straničtí odpůrci nejsou „zločinci,“ a že je je nutno považovat též za demokraty. Pokud se někdo domnívá, že nejsou demokraty, pak má možnost ústavní cestou domáhat se očisty. Jistě by si ani pan P. Šafr nepřál, aby se o něm mluvilo a psalo jako o škůdci demokracie.
