Článek
O dějinách lidské bytosti a společnosti na planetě. Ze sta procent neznámého vesmíru člověk poznal asi jedno procento. Lidským bytostem jsou nedosažitelné časoprostorové jednotky, ve kterých se odehrává existence života, lidských bytostí a jejich civilizačního úsilí. Období existence člověka dosahuje nepatrné a skoro lidsky neviditelné části procenta dějin vesmíru. V životním prostředí na planetě Zemi se vývoj lidské civilizace odehrává v časoprostorových jednotkách a sahá stamiliony let do minulosti.
Tyto dějiny civilizace jsou výplodem lidské duchovní a hmotné tvořivosti za existence specifických životních a planetárních podmínek. Hmotná podstata lidských bytostí i člověkem vytvořené umělé inteligence limituje možnosti lidské bytosti a společnosti v časoprostorových jednotkách vesmíru. Duchovní podstata posmrtné existence lidské bytosti se asi rozplývá v neznámu, nebo se koncentruje v nějaké posmrtné formě, kdy lidské výklady se různí. Lze v této souvislosti položit otázku, kam dospělo lidské pojetí dějinných procesů a lidská civilizace ve 21. století? Z množiny lidských úvah, domněnek a teorií je například možno soustředit pozornost na vývojové trendy lidství v určitých dějinných souvislostech, vazbách a interakcích, ale i na evoluční a přelomové prvky a epochy lidské civilizace. Od reálné lidské existence ve vývojovém procesu k rozšíření sebepoznání až k objasnění základních prvků životních a neživotních forem na planetě a ve vesmíru.
Naše úvahy se však mnohdy soustředí i k poznání možného sebezničení nebo zvrácení a pozastavení planetární civilizace. Lidská bytost a společnost ve svém vývojovém procesu za existence lidské tvořivosti byla schopna: • Ústního a komunikačního vzájemného projevu.
• Později písemného a číselného projevu.
• Projevů verbálních, obrazových a hmotného ztvárnění.
• Statickou tvořivost současnosti proměnit kzachování lidské tvořivosti v budoucnu.
• Současnost proměnit ve fotografii, filmový záznam, a tak zachytit minulost a promítnout současnost do lidské perspektivy.
• Za pomoci technických prostředků vytvářet umělou inteligenci, robotiku, kybernetiku a nereálné světy s umělým životem a nereálnými ději, které ovlivňují lidský životní úděl a významně ovlivňují vývoj společnosti.
V celém vývojovém procesu sdílených a předávaných lidských informací dospělo lidstvo ke globální a mediální informatice a dezinformaci, k novému produktu lidské civilizace. Z informačních technologií se stal mocenský nástroj celospolečenského dopadu, který ovlivňuje ekonomické a sociální dění. Do lidských dějin vstoupilo úmyslné a záměrné zkreslování a falšování reálných dějinných procesů za účelem ovlivnit za současnosti další perspektivu. Současný civilizační proces dospěl ve svém vývojovém stádiu až k vytvoření umělé inteligence, robotizaci, virtuálním nereálným světům a vniku do mimoplanetárních sfér vesmíru.
Tvořivá činnost člověka dnes za pomoci techniky a technologií nahlédla a nahlíží do různých forem a sfér hmotného a nehmotného vesmíru a zároveň civilizace dospěla k vytváření bizarních a iluzivních nerealit, které se stávají součástí prožití lidských životů. Teoreticky je možno například pokládat vesmír za rozpínající se a smršťující se vytvořenou energii v časoprostorových jednotkách v zakřiveném prostoru. Energii skrytou v lidském viditelném i neviditelném životním údělu, za neustálého pohybu a vývoje. Za existence pasivní a aktivní energie v duchovní, hmotné a smíšené formě a různé podobě. V životních formách na planetě Zemi v různých variantách a vývojových nuancích a s různou vitalitou. Energii ve smyslu nejen spojení s lidskou hmotností, ale i přesahující rozumové a smyslové schopnosti. V lidských bytostech dochází k symbióze obou energií v průběhu životů.
Transcendence pak přesahuje lidské životy do neznámé duchovní sféry – lidské víry, naděje a lásky. Vývoj lidské bytosti a společnosti představuje individuální i společenský zdroj tvořivé energie s narůstajícím trendem na planetě, která je součástí kosmického prostoru. Přirozeným vývojem dochází k narůstání individuálních energií limitovaných životem a smrtí a narůstání duchovní energie v časoprostorové bariéře. Nárůst tvořivé energie na planetě Zemi má tendenci v časoprostorových jednotkách zrychlovat. Duchovní energie vložená do tělesného obalu lidské bytosti se různě projevuje ve vývojovém procesu a v realitě. Kreativita lidských bytostí vytváří mocenské a sociální vzorce v rozličném životním prostředí, kdy svoboda je jen omezena bariérou životní existence. Tato relativní svoboda je však také omezena planetárními životními zdroji a přirozenou hmotnou a jinou nerovností, zabezpečující kontinuitu lidské populace.
Probíhající 21. století lze považovat za zlomové ve vývoji lidstva na planetě, kdy lidstvo začalo překonávat planetární prostor. Předpokladem je však překonání lidského hmotného egoismu a zamezení hrozby možnosti sebezničení, tedy proměny v nicotu. Následně je třeba, aby došlo k osvojení procesů vedoucích od občanské a demokratické rovnosti v ekonomické a sociální solidaritě a k následné možnosti proniknutí sjednocené lidské civilizace do hmotného prostoru vesmíru.
Lidská prognostika obsahuje celou řadu teorií, které mohou, ovšem nemusí mít reálnou podobu dalšího vývoje civilizace. Lze se zamyslet nad posláním života a životních forem lidských bytostí a lidské společnosti v kosmickém prostoru. Lze se i zamyslet nad vývojovou kontinuitou, kdy přes veškeré války, cílené vyvražďování, genocidy a holocaust dospěla lidská civilizace do období uznávajícího lidská práva a povinnosti a pokouší se o jejich zabezpečení v reálném společenském a občanském životě na planetě. Dějiny života lidských bytostí a lidské společnosti mohou mít další perspektivu – pokud jí bezmezná svoboda neuvrhne do vesmírné nicoty.
Lidské dějiny a jejich kontinuita, výňatky z autorovy studie O smyslu a cíli lidských dějin z roku 1982 - jedná se o úvahy, které se zamýšlí nad dějinným vývojem lidstva. V nepřetržitém kosmickém vývojovém procesu se odehrávají dějiny člověka a lidské společnosti.
Od minulosti vždy k současnosti a k neznámé budoucnosti. Poslání, smysl, účel a příčina a cíl lidského života a lidské společnosti a jejich dějin vytváří souhrn otázek, které si lidstvo kladlo, klade a bude klást. Na tyto otázky hledá a bude hledat odpovědi, které vždy budou vycházet z rozumových schopností a z víry. Dějiny lze chápat také jako „paměť lidstva“. Jako souhrn objektivních událostí a dějů, které se staly v určitém časovém sledu, a to prostřednictvím subjektivní interpretace člověkem.
Lidské dějiny jsou objektivní děje a události, které probíhaly v reálném čase, v reálném duchovním a hmotném prostředí. Jsou to dějiny člověka a lidstva, jejich vzájemných životních vztahů. Historická paměť obsahuje pravdu i nepravdu, realitu i nerealitu, a sice v subjektivním podání historika nebo pamětníka. Součástí dějin jsou i mýty a legendy, různé vzpomínky na minulost a ústní a písemná sdělení, která se předávají z generace na generaci. Součástí dějin je i zkoumání a vyhodnocování hmotných památek a posuzování minulosti z různých nadhledů a pohledů, a to vždy současnou generací a historickou veřejností.
Úsvit lidských dějin je možno charakterizovat jako období, z kterého nejsou uchovány žádné písemné prameny a které je možno dělit na dobu kamennou, bronzovou a železnou. Na tuto dobu navazuje starověk, jejž charakterizuje vývoj písma a který se mění ve středověk, období tištěných textů a novověk, kdy vznikají knihy a noviny, a postmoderní období rozvoje sdělovacích a mediálních prostředků a informační plurality. Lidské dějiny mají svou minulost, přítomnost a svou neustálou perspektivu. Dějinná perspektiva stále nachází nepopsané stránky života člověka a společnosti.
„Historia est testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis“ – „Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.“ Marcus Tullius Cicero (106–43 př. n. l.).
