Článek
Nastal volební rok voleb do poslanecké sněmovny. Vládní koalice hnutí Spolu vyhazuje trumfy o své rozpočtové odpovědnosti a o solidaritě s českou občanskou společností i o všeobecné oblibě, která jí prý přinese mimořádný volební úspěch a dál prý bude pragmaticky vládnout za všeobecné spokojenosti obyvatelstva. Opozice zase oponuje, že ona reprezentuje nespokojenost s lidovládou prý samo chválící současnou vládní koalici Spolu.
Podívejme se z náhledových pozic na předvolební koktejl z občanské reality. Lze konstatovat, že kdybychom měli úspěšnou a odpovědnou vládu, již dnes by vykazovala nejméně čtyřicet procent preferencí a její představitelé by obsazovali první příčky v oblibě českých voličů. S jejich současným tříletým mocenským kormidlováním a programem by souhlasily, nejméně dvě třetiny obyvatelstva.
Jaká je realita na začátku čtvrtého roku vládnutí dříve pětikoalice než dnes jen čtyřkoalice.
Prozatím naprosto opačná. Je tu touha nejméně dvou třetin obyvatelstva po mocenské proměně a vzniku ještě více odpovědnější vládě, než je samolibá současná koalice Spolu. Je tu i opozice, plující na vlnách občanské nespokojenosti s vnitropolitickým vývojem a současnou ekonomickou a sociální stagnací na celosvětových a evropských vlnách globalizace a multikultury. Je tu ale i vnitrostranické chvění v řadách jednotlivých čtyřkoaličních stran a sjednocení většiny opozice na nutnosti p á d u současné vládní koalice a nastolení nového řádu a pořádku. Shodující se na jiném vybřednutí z období ekonomické a sociální stagnace a řešení ne již jen blbé nálady, ale bublající všeobecnou nespokojeností.
V současnosti se stáváme svědky stále silnějšího vrnění a šepotu ve stranách vládní koalice vyčkávající, jak ve sněmovních volbách dopadne jejich současná reprezentace, protože je již promeškáno období jít do voleb s novou stranickou garniturou. Jsme i svědky vzájemného okopávání politických kotníků uvnitř čtyřkoalice a strkanic o nejlepší výchozí předvolební pozice. Jsme svědky snahy o zrození nového politického pragmatismu a až zákeřné hry s potenciálními voliči. Do voleb prý každá pod vlastním praporem o důvěru voličů. Po volbách zase odhodíme programové fangle a hurá, znovu vztyčíme záplatovanou a sešitou mocenskou a hlavně pragmatickou vlajku. Znovu ještě chytřeji uděláme marketinkový klam a šarádu pro voličkou a občanskou společnost.
Na politické scéně se objevuje hnutí Starostové s kritikou jiných koaličních stran a jejich představitelů, aby zároveň prohlásilo. že po volbách bude zase všechno jinak a znovu se pragmaticky povládne pospolu. Lidovci a TOP 09 vystrkují svou programovou fangličku pro již dnes nespokojené své voliče a příznivce, aby jí zase schlíple stáhly pod pragmatickou novou a narychlo sešitou koaliční vlajkou prý vítězné koalice Spolu. Pak je tady opoziční, a ještě i nesněmovní, usilující o poslanecké mandáty, skoro svorně žádající změnu současných mocenských a politických poměrů v české občanské společnosti. Opozice žádající demokratickým způsobem změnu a výměnu současné vládní garnitury, koalice Spolu a nabízející jiný styl a způsob vládnutí a hledání nových společenských a politických perspektiv. Možná již nastal čas, kdy demokratické klíče znovu zazvoní k novým demokratickým změnám a proměnám.
Jeden z možných demokratických názorů na výhled nové perspektivy
Z možné rozdílné názorové množiny a české společenské a politické současnosti lze se třeba zamyslet i z úhlu celkově hodnotící klady a zápory od vzniku novodobé české státnosti po roce 1992. Je nutno si přiznat složitost společenské a politické orientace z komunismu na demokratický systém s tržním hospodářstvím. Zároveň i nedůsledné se vypořádání s jeho čelnými představiteli a umožnění jejich překabátění z komunistických nomenklatur do pozic představitelů nové postkomunistické demokracie do výhodnějších řádu, výstavbě nového demokratického pořádku a řádu. Bývalí komunisté v demokratickém hávu ještě i po třiatřiceti letech opruzují současnou občanskou společnost a pomáhají nahrazovat prvky demokratické sociální rovnosti ve zvýšení prvků občanských sociálních nerovno stí. Sociálních nerovností mezi obrazně řečeno mezi miliardáři a bezdomovci nebo mezi sociální chudobou a nadměrným bohatstvím nové vládnoucí a demokratické elity. Stali se z nich kapitalističtí pragmatici politické a ekonomické moci v demokratické státnosti mající daleko k budování demokratické sociální státnosti. Napřed programové deklarace málopočetných straniček před volbami a pak programová slátanina nějaké koalice po volbách, a to bez souhlasu voličů a příznivců. Daleko vzdálená od většiny a potřeb české občanské společnosti
Za třiatřicet let jsme se jen málo přiblížili k modelu demokratické sociální státnosti a k životní úrovni v západoevropských demokraciích. Naopak jsme se soustředili na společenský a politický pragmatismus, vedoucí spíše k obecné stagnaci, než k růstovým ukazatelům životní úrovně a sociálních jistot. Vládní garnitury nejen podcenily obrannou schopnost země i cílevědomé a perspektivní budování infrastruktury i struktury demokratických institucí. Více jsme investovali vždy a pragmaticky do současnosti a neřešili vždy vzniklé vnitropolitické problémy optimálně a s výhledem ze současnosti k nové perspektivě.
Najednou, když se ocitáme v různých krizových obdobích politických, společenských a sociálních, najednou se probouzíme jakoby ze spánkového stavu a horečně hledáme nějaká východiska. V osudném dějinném sváru rozpolceností na dvě až nesmiřitelné politické stranictví. Jsme právě v období společenského a politického přešlapování a na rozcestí, která má být a bude pravá cesta ke stabilizaci české společnosti v časech globalizace a multikultury protkaných různými krizovými jevy. V českých vnitropolitických podmínkách se již jedná o nutnost generační výměny a nástup generací již bez komunistické minulosti. To již je dějinný fakt a realita.
Z občanského pohledu se jeví určitá nutnost zhodnocení naší demokratické státnosti od roku 1993, a to včetně analytického i syntetického vyhodnocení a závěrů pro další českou a evropskou perspektivu. Zhodnocení a možná i přehodnocení české ústavnosti, zákonodárných, vládních a soudních struktur a institucí. Vše zaměřené ke zeštíhlení demokratické státnosti a omezení nadbytečné byrokracie a technokracie i směrem k nové společenské regulaci. Vyhodnocení forem a struktur přímé a nepřímé demokracie a rozšíření občanských referend k základním otázkám občanské společnosti, vzájemné lidské solidaritě a humanitě. Náš a námi dosažený občanský a demokratický systém není žádný statický model, ale stále SE MĚNÍCÍ SPOLEČENSKÝ, MOCENSKÝ DEMOKRATICKÝ SYSTÉM S OBMĚNAMI SVÝCH POLITICKÝCH GARNITUR.
Není nic nedemokratického, když opozice vystřídá dosud vládní koalici nebo dojde k nějaké většinové dohodě, kam nasměrovat novou renovaci nebo revitalizaci české státnosti. Je i zcela přirozené a demokratické, že na nositeli nových změnách jsou volební vítězové. .V dobách mimořádných a v krizových situací i jednotné a soudržné národní vlády celého spektra politického stranictví.
Na jakou asi cestu se vydá česká občanská společnost po sněmovních volbách v roce 2025. Zase jen cestou schlíplých a splácaných mnoho stranických fangliček nebo pod fanglí rozvinutou k překonání zahraničních a vnitrostranických negativních jevů.
Nebo to nadále parafrázováním slovy národního básníka Viktora Dyka
Bude to společenská zátoka, kde pach bahna i květu stále je silnější. a až zapáchá. Politická zátoka vegetovat až k rozkladu a hnití.. Slovy básníka nevěřím tomu a věřit nebudu.
Pár slov k občanskému zamyšlení:
Jen pár poznámek úvah a názoru k předvolební a možné povolební realitě.
1.
Posílit odborné služby vládních a správních institucí a zrušit politické ministerské posty a placených odborníků.
2.
Pro volené poslance, senátory a další státní a samosprávné funkcionáře omezit manipulaci s majetkem a po dobu výkonu funkčního období svěřit správu svěřeneckým fondům.
3.
Posílit pravomoci kontrolního úřadu v oblasti výkonné, správní a samosprávní moci a možnosti soudního vymáhání neplnění opatření.
4.
Omezit zastupování státu ve státních institucích a polostátních podnicích a dozorčích radách zákonodárným a vládním činitelům a posílit odborný státní dozor na nejvýše dvě pětiny.
5.
K zásadním otázkám střednědobého A DLOUHODOBÉHO PROCESU A KONCEPCÍ VŽDY VYHLÁSIT OBČANSKÁ REFERENDA. Jedná se jen o vybrané oblasti zásadního významu pro další občanskou perspektivu, životní úroveň a sociální jistoty.
6.
Zakázat nebo zásadně omezit, aby státní instituce včetně ministerstev a samosprávních orgánů předávaly vyřízení své služební agendy, vyplývající se služebních povinností do oblasti ziskových i neziskových organizací. Do oblasti soukromé a podnikatelské sféry.
7.
Dodržování rozpočtové odpovědnosti a navyšování i snižování státního dluhu i výkon regulačních institucí státu svěřit do pravomocí kontrolního úřadu a posílit jeho vazby se soudní mocí a zastupitelskými sbory.
8.
Bylo by třeba, aby občané, kteří vystudovali za státní peníze určitý obor, aby ho i vykonávali pro stát v určeném období.
9.
Provedení revizí ústavního řádu a pořádku a zvážit nutné renovace vztahů mezi zákonodárnou, vládní a soudní mocí.
10.
Omezit státní dotování politického stranictví a nově řešit výhody a odměny za práci ve veřejných službách. Omezit i výkon soukromého profesního přivydělávání při výkonu veřejné služby. Přijetí takovýchto opatření se jeví jako nejlepší síto pro zamezení a zneužívání funkcí v osobní i nějaký skupinový účel. Výkon funkce z ideových pohnutek, a ne ze zištných úmyslů nebo záměrů.
Jedná se jen o občanskou úvahu a názor, jak lze i je možno dosahovat snížení státní a samosprávní byrokracie a technokracie a posilovat revitalizaci a zeštíhlení demokratické státnosti, a i směřování demokratické a sociální státnosti. Státnosti uvnitř Evropské unie. Je možno dodat, že se jedná o možná opatření, zajídající se vždy jakékoli stranické a politické garnituře a pro ni obtížně reálnou. Leckdy i do kyselého jablíčka státní správy a samosprávy je však nezbytné kousnout. Zda zhryzat celé kyselé jablko nebo po částích je již na občanské veřejnosti a politických reprezentacích.
Všichni si asi přejeme služební demokratický a občanský stát a nepřejeme si v čele nějaké marketingové figury!
Uveřejněný text navazuje na publikaci autora Z hlubin české demokracie vydané nakladatelstvím Epocha v roce 2024.
