Článek
Kam kráčí lidovecké hnutí pod názvem KDU-ČSL
V období občanské demokracie nenavázalo na vznik poválečného lidoveckého hnutí. Naopak se postupně vyhranilo do liberálního demokratického stranictví a odklonilo se od programu všelidské solidarity a humanity a rozředilo tradiční křesťanskou a převážně katolickou členskou základnu. V pojetí KDU-ČSL se v podstatě nestalo křesťanskou demokratickou unií celospolečenského charakteru, ale naopak křesťansky věřící se postupně rozprchli do celého českého politického spektra. Ztratila se ideová jednota a spojenost duchovní víry a její přenášení do společenského života.
Žít ve víře a svoji víru obhajovat ve veřejném životě v českém prostředí navazovat na prvorepublikovou tradici. Pro víru, pro církev, pro národ a pro stát, a to ve smyslu obhajoby křesťanského způsobu života. Podle této zásady se chovali čeští křesťané a katolíci za Protektorátu, 2. a 3. republiky. Komunistická státnost zdevastovala jejich řady. Rovněž tak jiná sekularizovaná a následná státnost v demokratické a občanské společnosti. Společnosti více méně sekularisticky a liberalisticky naladěné. V takovéto společnosti se křesťanské stranictví začalo paktovat až s protikladným ideově zaměřeným sekularizovaným stranictvím. KDU ČSL postupně začalo se vzdalovat své křesťanské členské základně a oslovovat občany dobré vůle a sympatizující občanskou veřejnost. Současný značný pokles preferencí a stagnace členské základny signalizuje r o z p o r uvnitř strany a její společenskou a křesťanskou důvěryhodnost.
Lze se ptát, zda ještě se jedná o křesťanské politické stranictví nebo o příklon více méně k sekularizovanému liberalismu. Možná že nastává nutnost v povolebním období se snažit o renovaci a vitalizaci pro obnovu tradiční solidárnosti a humanity na skutečných zásadách sociální teologie a sociální státnosti. Je také možno se domnívat, že vyvstává nutnost a potřebnost začít opravdově budovat n o v é k ř e s t a n s k é č e s k é p o l i t i c k é s t r a n i c t v í.
V každém případě nastal čas pro přemýšlení.