Článek
Lidské společenství v 21. století dospělo do stádia multikultury a globalizace. Do stádia demokratické, autoritativní a totalitní státnosti a i rozvoje občanské společnosti v různých politických systémech. Prvořadou lidskou prioritou se stává životní úroveň a sociální jistoty na základě lidských a občanských práv. Stále více převládá v lidské společnosti touha po míru místo válečných konfliktů.
Lidská civilizace a její neustálý vývoj však se stále odehrává v kulisách nevyzpytatelným evolučním a revolučním vývojem, kdy se střídají různé katastrofické a společenské situace s poklidem osobního a společenského prožitku lidských údělů na planetě. Na planetě, kde se vždy někteří lidé měli a mají lépe a někteří strádají v podmínkách až nedůstojných homo sapiens (člověka moudrého). Stále nové lidské generace se rodí do stálého měnícího se okolního prostředí a stálé změny lidského poznávacího procesu v osobním a společenském životě. Do životních podmínek a prostředí, kde se stálým nárůstem lidského poznávacího procesu mění životní styl i způsob prožívání lidského údělu.
V předglobalizačním období se různé přírodní, klimatické, společenské a mocenské katastrofické situace odehrávaly většinou izolovaně na jednom nebo více kontinentech a v 21. století již zahrnují celosvětový prostor a okolní životní sféru okolo planety. Do lidských životů místo bájesloví vstoupila nová realita virtuálních světů, robotů a umělé existence. Začal se prodlužovat lidský život a s tím se vyskytla i nová lidská onemocnění a zvýšený počet psychiatrických a psychických poruch. Nebývalý rozvoj různých mediálních prostředků zahlcuje lidskou populaci nejen informacemi, ale i dezinformacemi a lidstvo se dostává do stadia hybridního válčení. Do stádia velmocenských mocenských střetů všemi možnými prostředky na zemském teritoriu. Do stádia, kdy nad lidstvem hrozí celoplošné zbraně hromadného ničení.
Kam dosud dospěla lidská civilizace? Do stavu největší mizérie za své existence na planetě.
Mizérie lidských hodnotových systémů v 21. století
V lidské civilizaci a v jejím vývoji existuje množina různých společenských, mocenských a náboženských systémů, které se časoprostorově vytváří, prolínají se navzájem, vznikají a zanikají. Vždy se však vytvářejí na vyšší organizační úrovni a nové struktuře, až dosáhly celosvětové strukturální podoby a překonaly mocenský, ekonomický, regionální, kontinentální rozvoj. Rovněž tak vždy nové uspořádání mocenských vztahů, šíření náboženství i různých nenáboženských projevů ve smyslu sekularizace nebo spíše v oblasti materializace nebo duchovních aspektů na planetě. Každá etapa lidské civilizace na planetě přináší překonávání minulé lidské reality, nějakého lidského řádu a pořádku. Průběžným jevem interakce a souvislosti mezigenerační, ale i organizační, tak i chaotické změny a problémy, až dosáhly komplexních změn militantního a nemilitantního charakteru i neustálé posuny v hodnotových a morálních změnách a proměnách osobního a společenského charakteru. V lidském prostředí se vždy projevovaly, až dosáhly a dál se rozvíjí v globálním lidském prostředí po celé planetě.
V lidské společnosti je mizérie spojená vždy se vznikem nějaké etapy lidské civilizace, jejím rozvojem, jejím vyvrcholením, postupnou stagnací až k rozkladnému procesu. Procesu, ve kterém vznikají nové materiální a duchovní hodnoty a mění se styl a způsob prožívání lidských údělů a celé lidské společnosti.
Začátek 21. století zasáhl osobně a společensky rychlostí a dynamikou a dobovou atmosférou, která vtahuje osobně a společensky lidskou množinu do společenských a mocenských změn na planetě. Do mocenských soutěží i vyhraněných konfliktních situací. Na planetě v lidské společnosti existuje rozdílná hodnota lidských životů a rozdílných pohledů na směřování a sjednocování lidstva na planetě. Homo sapiens (člověk moudrý) se stal zajatcem osobních a společenských představ a iluzí, kam má homo sapiens kráčet dál v mizérií katastrofálních přírodních a společenských vyhlídek.
Mizérie a společenská rozpolcenost
Do společenského lidského prostředí stále více vstupuje fyzická a duchovní rozdílnost, lidské nerovnosti, náboženské, ekonomické a . sociální. Rozpornosti mocenského charakteru. Kde a jak a za jakých okolností musí prožívat svůj lidský úděl, a za jakých životních poměrů a možnosti na různých územních místech planety. Do jakého prostoru rodí své potomky, jaké jsou životní záruky dnes a perspektivně. Někdo někde prožívá svou osobní a společenskou mizérii. Někdo jinde si může žít nad poměry. Někdo prožívá svůj životní úděl v bídných životních poměrech. Vize a touha žít tam, kde existuje životní pohoda, je stará jako lidstvo. To, že lidský život provází pohoda i nepohoda, je existenčním jevem života lidských osudů v lidském společenství. Mizérie a lidská nespravedlnost a snaha o její odstranění v civilizačních etapách dospěla až k procesu nezbytnosti a nutnosti ochránit si životní zdroje na místní, regionální, celostátní, kontinentální úrovni. Pokud reprezentační elity na různých místech a v různých funkcích jsou v současné době zaslepeni osobními a společenskými ambicemi, jen zvyšují rozpornosti a rozdílnosti, a to v okamžicích, kdy „smrtka s kosou“ se promenáduje nad celou lidskou civilizací na planetě.
Mizérie evropské a české současnosti
Evropská a americká civilizace se dostala ve svém vývoji do stagnačního stavu svých hodnotových systémů, kdy postupně začíná vznikat již nový celoplanetární řád a pořádek v měnících se životních společenských a životních podmínkách na celé planetě.
V nových civilizačních a mocenských podmínkách se neustále mění mocenské poměry sil mezi demokratickou, autoritativní, totalitní státností, a to za jiných krizových stavů a jejich hodnotových systémů. Nelze predikovat, zda krizové stavy dříve nebo později postihnou jednotlivé státnosti, a jak se promítnou v dalším vývoji lidského společenství. Lidského společenství, které rozděluje řada nerovností, ekonomických, mocenských, sociálních a náboženských rozporností. Lidská společnost dospěla do nové fáze sjednocovacího a sdružovacího procesu, a to za nových klimatických a ekologických podmínek. Podmínky současné existence velmocenského rozdělení vlivu v planetárním měřítku a vzniku nových životních priorit, jak prožívat lidské úděly na planetě.
V těchto nových podmínkách se postupně mění světová mocenská rovnováha, kde již Evropa ztratila svou vedoucí úlohu v globalizované a multikulturní lidské společnosti, kdy mocenská celosvětová rovnováha se stále více posouvá do asijského amerického prostředí. Vzniká i řada perspektiv, kam má dále směřovat lidské společenství na planetě a vesmírném prostoru.
Za těchto vývojových trendů ztrácí Evropa své prioritní postavení a začala zaostávat za mocenským vývojem na ostatních kontinentech za projevující se stagnace jejích hodnotových systémů i populačního vývoje. Současný evropský styl a způsob života na jedné straně jí rozkládá vnitřně a na druhé straně její současná životní úroveň je lákadlem migračního charakteru ze zemí s nízkou životní úrovní. Evropa je postavena před nutnost renovace a vitalizace vnitřního a vnějšího charakteru, chce-li se zařadit vedle současné celosvětové mocenské hráče. Jedním z předpokladů je dokončení svého sjednocovacího evropského procesu a postupná cesta k federalizaci. Druhou podmínkou je vyřešit současný vztah s euroasijskou mocností za podmínek pro další evropskou perspektivu.
Za těchto okolností a z tohoto úhlu pohledu je možno posuzovat úlohu české státnosti a národa v evropském a ve středoevropském prostoru. Tak lze i posuzovat společenské dění, úlohu české ekonomiky i rozvíjení životní úrovně českého obyvatelstva a nutnost vytvářet společenskou a politickou národní jednotu, se kterou můžeme jen obstát v evropském dění a k evropským posunům k evropské federaci.
Bez vnitřního českého společenského sdružování a politického sjednocování je možno se dostat na chvost celoevropského dění. Rovněž tak bez aktivní účasti na evropské renovace i další federalizaci Evropy.
