Článek
Mytologie - bájesloví a sociální inženýrství
Lidské civilizační a dějinné procesy provází vybájenost, která v každé době a lidském prostředí mění své podoby, mýtické představitele, hrdiny, neskutečné příběhy, které vstupují do společenského vědomí a stávají se součástí lidské reality.
Například z lidského civilizačního procesu známe:
mýtus boha Slunce, mýty antických bohů, mýty o lidském převtělování, mýtus o lidském rozumu, mýtus o slunečním státě, mýty o dějinných postavách a událostech a podobně. Bájesloví v různých civilizačních a dějinných etapách zůstává a mění formu až v etapě lidské globalizace, se proměnilo v účelovou dezinformační podobu, kdy lidský pokrok dospěl (za pomoci lidské fantazie a umělé inteligence) k vytváření neskutečných světů a smyšlených událostí až ke smyšlené identitě. Dospěl též k vizím změn indentity v genderovém pojetí lidské bytosti.
Začátkem 21. století sociologické a sociální studie se posunuly do biologického a společenského studia lidské bytosti (člověka a společnosti) do oblasti zkoumání, interakcí a souvislostí životních postojů, chování a postojů biologické rozdílné podstaty ve společenském dění. Až se dospělo ke genderové teorii a pokusu o její realizaci v praktickém společenském a osobním životě. Gender ve všech možných a nemožných podobách začal vytvářet mytologické až bájeslovné lidské bytosti biologicky sice rozdílné a ve společenském životě jednotné maskulinum feminizované osobnosti s rozdílnou sexuální orientací.
Tak vznikla nadlidská a bájná osobnost a pupek vesmíru, nebetyčná osobnost, kdy její přirozenost lze i nazývat slovem O N O. Ono, které v sobě skrývá identitu muže a ženy, nebo ženy a muže a lidského zárodku, který se vtěluje a je součástí slova Ono . Ono pak vyjadřuje bezpohlavnost nebo zněny pohlavnosti za lidského údělu. Lidská bytost se stává pomyslným hybridem a samovolným výtvorem, který až potlačuje význam lidského rozmnožování a zvyšuje význam lidské tvorby “ ze zkumavky.“ Tak v lidské společnosti vznikla snaha zařadit liského hybrida, který může být jednou mužem a po druhé ženou se sníženou možností přirozeného lidského rodinného soužití. Společenského hybrida sajícího občanské výhody jen pro své jím vnímané dobro bez povinností (nebo s minimem povinností).
Lidská bytost si může stoupnout před pomyslné zrcadlo a stále si opakovat :jsem „Ono“ a když však bouchne čelem do skla, najednou zjistí existenční reálnost, že není nějaké vybájené až fantastické „Ono“ a že je muž, žena a dítě v trojí existenční a přirozené podobě lidství. Lidská nadpřirozenost se najednou znovu splaskne, tak jako v dějinách lidství, známé převtělování lidí do zvířat a předmětů.
Symbolika vtělená nositeli genderového způsobu života do bezpohlavního tvora pod názvem „ONO“ je možno považovat za jednu z množin nereálného vidění lidské bytosti v bezbřehé lidské svobody, kdy se noví „osvícenci“ ve společnosti snaží měnit svůj geofond a genotyp k obrazu svému. Tvora zakoukanému a zakuklenému do jiného vidění lidské existence v průhěhu životního údělu. Je to asi jeden z mnoha výkřiků člověka do hvězdného vesmíru! Mytologie sociologického přetváření lidské biologické podstaty umělou a účelovou společenskou změnou. Změnou zasahující do přirozeného lidského a biologického genomu. Člověk ve svých dějinách také vymyslel, že země je placatá, a že je středem vesmíru. Proč by nevytvořil v sociologickém pojetí nějaké nové monstrum do lidského prostředí.
