Článek
Co lze asi říci po uplynutí volebního období?
Po komunálních a doplňovacích volbách do senátu nenastávají podstatné změny v české občanské společnosti. Nedůvěra opozice před volebním kláním i samotné volby neotřásly dominantním postavením hnutí Ano v českém společenském prostředí.
Výsledným efektem je, že vládní koalice má stále prioritní postavení až do nových sněmovních voleb v roce 2029. Změny, které se udály v komunální politice a v doplňovacích volbách do senátu lze považovat za lokální, které vyjadřují proměny na komunální úrovni a stabilizaci opozičního stranictví v senátu.
Neznamenají nějakou úspěšnost vládní koalice ve volební soutěži druhého řádu. Naopak jako novinka je změna poměru sil v opozici mezi STAN a ODS. Také částečný neúspěch hnutí Pirátů v městských prostředích i stagnaci SPD a Motoristů v politickém spektru.
V podstatě nevyslovení důvěry vládní koalici a nenavýšení jejího vlivu ve volbách nic nemění na rozložení mocenských sil v českém parlamentarismu. Znovu se jen ukázala převaha hnutí Ano v komunální politice a jejího neúspěšného tažení ve velkých městech.
Zvýraznila se sice pozice STAN, ale také počet nezávislých kandidátů v komunálním prostředí. Znovu se prokazuje jiné pojetí komunální politiky a jiné na celostátní úrovni.
Svým způsobem je asi již alarmující, že okolo 52 procent oprávněných voličů se neúčastnilo voleb. Zároveň, že v 48 procentech voličů, kteří se účastnili voleb, již začala působit rozrůzněnost na část liberálně demokratickou a část spíše sociálně národní, ve stálé programové rozpornosti.
V rozpornosti, která neprospívá revitalizaci demokratické státnosti, a ani současnosti a občanské perspektivě l. Komunální volby ukázaly, že jejich vítězem se stali nezávislí kandidáti oproti stranickým. Je možno i konstatovat, že se zvýraznily dva jevy. Nízký počet voličů a velký počet nezávislých kandidátů, ale i nízká účast v senátních volbách.
Ukazuje se, že česká veřejnost se začala stabilně rozkládat na politicky a společensky angažované a na politicky neangažované. Je to určité pobrukování mezi nějakou spokojeností a nespokojeností, kdy současný stav občanské společnosti vyhovuje i nevyhovuje a polovina českého občanství prozatím vykazuje určitý nezájem a lhostejnost.
Je to však tlumené společenské a politické chvění, s určitým signálem.
SIGNÁLEM BĚDA TOMU, KDO USKUTEČNÍ NEZBYTNÉ REFORMNÍ KROKY Z VYMANĚNÍ Z KRIZOVÝCH POLITICKÝCH, EKONOMICKÝCH A SOCIÁLNÍCH NEÚNOSNOSTI A JAKÉSI STABILITY V ČESKÉ OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI.
Teprve se asi ukáže, zda současnou OBČANSKOU A DEMOKRATICKOU SPOEČNOST více osloví program vládní koalice než opozice se v porodních bolestech tvořící nějaký oponující proti program. Přes dílčí úspěch v opozičním stranictví se prozatím nic podstatného nemění v malých parlamentních stranách. Stranách většinou pod současnou preferenční čarou.
Hnutí SPD, Motoristé zůstávají v naprostém programovém protikladu. Noví lidovci a TOP 09 nadále jsou stále pod čárou vstupu do poslanecké sněmovny. Vztahy mezi vládní koalici a opozici se sice po komunálních a doplňovacích volbách zachvěly, ale nic nemění na dalším pokračování koaličního a vládního programu.
V pozicích mezi vládní koalici a opozičním stranictví nadále panuje současná řevnivost a vzájemné nechutenství. Jen vzniká další období společenské a mocenské napjatosti, kterou dokáže prolomit až nějaké společenské a přírodní konflikty. Konflikty, které mohou nenadále otřást nebo neotřásat, celosvětově, evropsky, středoevropský a českým občanským prostředím.
Prozatím stálým faktorem se jeví, že jak vládnímu nebo opozičnímu stranictví se nepodaří dosáhnout 51procentní nebo dvou třetinové většiny, která je nutná k provedení zásadních reforem a revitalizaci občanské společnosti a demokratické státnosti.
Asi je nutno dále vyčkávat, kdo a co zabuší na česká dubová společenská a politická vrata. Kdo a co asi probudí, po mlaskající, rozvlněnou až možná záštiplnou i vyčuranou občanskou společnost.
Kdo a co to bude, aby zatáhlo za existenční brzdu. Brzdu probuzení se, ze snových iluzí stále nasazených růžových společenských brýlí a ze své občanské rozháranosti.
K probuzení a přemýšlení o hledání společenské a politické součinnosti.. Možná asi je již vzniká čas, když hladina společenské rozladěnosti jeví se jako všepřítomná, ale jiskřící novou občanskou novotou a září.
Probudí se jednota a sounáležitost dnes nebo zítra? A turbulence všeho druhu buší na stále zabedněné české občanské společenství. Můžeme jen doufat v nějaké občanské probuzení, kdy až existenční nejistoty se hromadí za dveřmi občanské společnosti.
Buší a buší na poplach! V dobách nejistých se však vždy projevila národní a občanská sounáležitost a jednota! Probudí se české jednota a sounáležitost dnes nebo v novém zítřku?
