Článek
Stavění nových duchovních mostů znamená oslovit individuální lidské bytosti, oslovit žijící generace. Jedná se o propojenost života ve víře a podle víry, kdy se propojuje duchovní aspekt víry se životním lidském údělu a podle morálního hodnotového systému s reálnou životní činností. Stavění duchovních a náboženských mostů je spojeno s působením v různých civilizačních pořádcích a řádech v průběhu civilizačního a lidského procesu v planetárním měřítku.
Jedná se o stálý přenos v rámci křesťanství a římské katolické a apoštolské církve náboženské víry z generace na generaci. Přenos v prostorovém a časovém měřítku lidských bytostí v kosmickém prostoru. Jedná se o stálé budování a stavění d u c h o v n í c h m o s t ů uvnitř církve i do lidské společenské angažovanosti. Angažovanosti osobní a společenské v rámci životního údělu.
Tak jako probíhá vývoj lidské civilizace a dějinné procesy lidstva, tak se i mění a stále vyvíjí formy interního a společenského oslovení. Mění a stále se vyvíjí nové formy hlásání Božího slova v misijním pastoračním a evangelijním poslání.
Křesťanství a římská katolická církev existuje za stálého chvění a stálé vývojové reakce a působení v civilizačním a okolním prostředí. Prostředí měnících se generací lidských bytostí na planetě. Je to stálé budování a stavění duchovních mostů. Mostů na základě rozvíjení poznávací činnosti a nových lidských vývojových trendů.
Duchovní přestavba náboženských mostů vychází z duchovní a morální podstaty náboženské víry i různých forem jejího vyznání od poustevnického života v ústraní k mysticismu, od klášterního života až k působnosti církevního organizování uvnitř samotné církvi a k organizování na základě morálních principů zjevených Bohem pro život a prožívání lidských údělů v civilizačním a dějinném vývoji lidstva.
Na planetě, na které Boží Prozřetelnost darovala lidským bytostem právo s v o b o d n é h o r o z h o v a c í h o p r o c e s u při prožívání svých lidských údělů. Na zemského prostoru, kde vedle lidské svobody existuje i vstup Boha prostřednictvím Ježíše Krista do lidského prostředí, kde vzniká křesťanství, a římská katolická a apoštolská církev, Boží lid a dějiny spásy. Vzniká cesta křesťanství v čele s apoštolskou církví a lidskou spásou v dějinách lidstva. Cesta leckdy velice trnitá a plná zákrutů, ale i za stálého chvění a razení si cesty z lidské smrtelnosti k duchovní nesmrtelnosti. Hlásání Božího Slova ve měnících podmínkách pro prožívání lidských údělů.
Stále se křesťanské d u c h o v n í a o r g a n i z a č n í c h v ě n í přináší nejen náboženské vnitřní, ale i vnější dialog, toleranci, ale i vymezenost církve k pojetí vnitřní lidské víry, ale i k pojetí víry na venek, a to v různých společenských a mocenských formách lidské civilizace.
Český katolicismus a katolicita
V české sekularizované a občanské společnosti dospělo křesťanství do stádia a procesu globalizace a multikultury. Do procesu globálního vývoje křesťanství a římské katolické a apoštolské církve v občanské a demokratické společnosti a v sekularizované státnosti.
Je to za okolností, kdy se římská katolická a apoštolská církev otevřela celému lidskému světu a zároveň se mění f o r m y její misijní, pastorační a evangelizační činnosti a oslovení věřících, nábožensky nevěřících a všech lidí dobré vůle.
Ve světovém a českém společenském měřítku se jedná o průběžně tříbení náboženského tradicionalismu s reformismem a vývojovou progresí. O tříbení a další působení Kristovy církve v osobním a společenském lidském prostředí. V prostředí nových společenských výzev, kdy v občanské a demokratické společnosti se vytváří nové náboženské, křesťanské a církevní chápáni, způsoby a postoje vedle církevních organizací a církví.
Je to nová výstavba duchovních a náboženských mostů. Je to současná církevní i mimo církevní snaha o přiblížení života ve víře a podle víry nejen v rámci křesťanství a římské katolické církve, ale i o celé oslovení sekularizované lidské společnosti.
Jsou to duchovní proudy intimního a společenského charakteru uvnitř křesťanství a katolicismu, ale i souběžně a paralelně působící. V dogmatických a náboženských řečištích nebo se pohybujících vedle těchto řečiští v kladném i záporném náboženském smyslu.
V rámci římské katolické a apoštolské církve je základem život ve víře a podle víry v množině prožívání lidských údělů. Lze věřící rozlišovat třeba sociologicky na praktikující a nepraktikující Slovo Boží, na matrikové a nematrikové, na zbožné a méně zbožné. Ze společenského hlediska někteří používají společenské a politické pojmy, jako náboženští liberálové, tradicionalisty, konzervativci, progresivisty, reformisty i méně obsahově přesné pojmy. Jiné je třeba třídění a rozlišování na věřící společensky a politicky angažované a neangažované. Také existuje trochu hanlivé označování věřících za klerikály, nacionální klerikály a společenský klerikalismus.
Je možno také dodat, že pokud existuje dialog, výměna názorů a úvah v rámci římské katolické a apoštolské církve ve vymezeném duchovním a náboženském řečišti, jedná se vždy o dialog a o dialog k dalšímu působení církve a jejímu vývoji ve společnosti. Tak jako existuje v občanské demokracii odluka církve od státu, tak i existuje nenucená i nucená odluka od těch, kteří se ocitají životem osobním, společenským i duchovním v rozporu.
V 21. století probíhá současný vývoj v rámci českého křesťanství a římské katolické církve a občanské demokratické společnosti ve znamení stálé obnovy a snahy o novou revitalizaci a dialog. Dialog v sekularizované evropské a české státnosti.
Stále budou vznikat a stavět se nové d u c h o v n í a n á b o ž e n s k é m o s t y k současným i budoucím generacím.
Katolicizmus a rozmanitost genderové orientace
Lidská duchovní a fyzická i sexuální rozmanitost je různého druhu postojů a způsobu prožití lidského údělu. Základní lidskou orientací je rodina a zachování generační kontinuity. Božím darem se však stala i neomezená lidská svoboda, jak prožít životní úděly.
V civilizačním procesu zůstává lidská bytost a jejich dějinná kontinuita fenoménem v poznatelném kosmu a rovněž tak náboženská víra, křesťanství a římská katolická a apoštolská církev. Vedle života v náboženské víře existuje i život bez náboženské víry.
V občanské a demokratické společnosti existuje sekularizované i nesekularizované soužití v náboženské víře i v nevíře. Základem občanské a demokratické společnosti existuje mezilidská solidarita, tolerance a dialog, ale i většinové a menšinové lidské seskupování a jejich rozmanitost. Rozmanitost ve společenských postojích a způsobech prožití lidského údělu.
V lidském civilizačním procesu zvláště do popředí vystupuje vnitřní integrita lidských osobností, duchovní a morální profilace a společenské postoje i způsob prožití lidských údělů. Z intimního lidského a osobního postoje více méně vystupuje duchovní rozmanitost svobodného rozhodnutí, jak se v lidském společenství projevovat. V jaké organizační formě a společenských většinových nebo menšinových bublinách se realizovat při prožití lidských údělů.
Je možno si v této souvislosti připomenout, že římská katolická a apoštolská církev v minulosti i přítomnosti vstupuje do militantního a nemilitantního lidského prostředí. Ve středověku vstupovala mezi malomocné a různě životem a společností postižené. V 21. století vstupuje do sekularizovaného prostředí i do rozmanitostí lidských postojů a způsobu života.
Vstupuje prostřednictvím misijní, pastorační a evangelizační činnosti. Vstupuje i do různých společenských seskupení (menšinových rozmanitých bublin) a předkládá možnosti života v duchovní víře i všem materiálně a jinak orientovaným lidským bytostem. V pojetí katolického hodnotového systému a katolické sociologie všechny lidské bytosti mají právo na lidské m i l o s r d e n s t v í a na lidské o s l o v e n í z p o z i c e B o ž í prozřetelnosti.
Dějiny lidské spásy nevylučují ze svého prostředí žádnou lidskou bytost v různých životních rozmanitostí a sepjatostí lidských rukou v modlitbě k Trojjedinému Bohu. S rozvojem lidského poznávacího procesu v 21. století do popředí vedle církevní katolické organizovanosti vystupuje i více intimní víra. Zřejmě i vystupuje s a m a r i t á n s k á ú l o h a římské katolické a apoštolské církve.
Samaritánství ve smyslu poskytování milosrdenství a nabídku víry všem, kteří o dar víry žádají, a to z různých a rozmanitých společenských menšin (bublin). V 21. století se římská katolická a apoštolská církev otevírá celému světu. Právo na náboženskou víru v Boha nelze v sekularizované občanské společnosti upřít, jak věřícím organizovaných v církvích a církevních organizacích, tak ani věřícím stojících opodál. Opodál v duchovní zóně obklopující křesťanskou, a zvláště římskou katolickou a apoštolskou církev.
