Článek
STŘÍPKY ZE ŽIVOTA
Lidičky, lidičky, podejte si ruce, jásejte a jásejte a zaplňte Václavák! Vzniká Občanské fórum, rozpadá se komunistická strana a kolaborantské strany vytáhly na půl žerdi vlaku demokracie. Už je to tu! Komunisté od „válu“! Komunisté od pomyslného válu však neodešli! Jen odhodili stranické legitimace a rozšířili řady dosud politicky neangažované společnosti. Nastalo období reformace (deformace), kuponové privatizace, transformace, dny plné majetkových změn a změn vlastnických vztahů.
Od socialismu k tržnímu hospodářskému systému
Po zániku marxisticko-leninské státnosti a komunistické strany a zrušení Národní fronty vznikla nová Komunistická strany Čech a Moravy a ze socialistického stranictví vznikly nové demokratické strany vedle občanských hnutí, přes jeden a půlmilionu komunistů spolu s neangažovanými nestraníky začalo vytvářet novou občanskou společnost. Společnost, jejímž základem bylo odstranění státního vlastnictví, transformace, privatizace a reforma zákonodárné, výkonné a soudní moci. Pod státním dohledem začalo rozprodávání státního majetku, a to za přímé účasti západního kapitálu a mezinárodních korporací. Z bývalých komunistů se stávali novodobí bijci bolševika a zastánci nových, neurovnaných politických a ekonomických pořádků. Nastalo nové sociální přeskupování obyvatelstva, kdy se počala rodit nová politická garnitura z komunistů, dříve politicky neangažovaných a z různých disidentů, hledajících oporu v nejrůznějších západních mocenských a politických kruzích. Začal výprodej českého průmyslu a české půdy a postupný vznik nové české mocenské elity, ve které začali hrát prim bývalí komunisté a rychle se angažující různí advokáti, lékaři a umělci.
Vznik fiktivní demokracie různorodých občanských společností
Vznikla léta českého postkomunismu, kdy komunisté odhazovali rudé pláště a disidenti a dříve političtí neangažování a zahraniční kapitalisté si podávali ruku a dopřávali si nejedno „brežněvovské“ objetí. Jako houby po dešti začaly vznikat různé ziskové či neziskové organizace, různá politická či nepolitická občanská hnutí, aktivy a sdružení. Celá země byla najednou zaplevelena tisíci bezpečnostních agentur, domy se sexuálními službami či velkými marketingovými společnostmi. Otevřely se hranice a začalo velké stěhování Čechů do kapitalistického ráje a západních cizinců do nového tržního ráje, kde probíhal majetkový výprodej. Ach lidičky! Poprvé vám „ztuhly tváře“. Nastal příval různých zahraničních společností, institucí a bank do historických zemí. Nastal i nástup zločineckých tuzemských a zahraničních organizací do českého prostředí. Česká republika se stala „zaslíbenou zemí“ pro legální a nelegální obchodování, ale i pro šíření všech možných idejí a ideologií takzvaného „svobodného světa“. Česká společnost, zvyklá na socialistické rovnostářství, rychle navykla na tržní kapitalistickou ekonomiku. Na vznik miliardářů a bezdomovců, na vznik nové politické elity, která se začala šplhat „po hřbetech voličů“ a drát se k moci. Lidičky! Ztuhlé vaše tváře se začaly kabonit! Najednou, kde se vzala, tu se vzala, byla zde nová mocenská elita, která se s komunistickou nenažraností nedala srovnat. Vznikla nová mocenská elita, která začala považovat volby za pouhé „výtahy k moci“. Sociální proměna přinesla jedněm pád do sociálního propadliště a druhým nebývalý blahobyt a nové společenské a mocenské postavení v postkomunistickém a českém občanském společenství. Bezbřehá svoboda a zákonná labilita vytvářela prostředí pro nekalé a nezákonné reje všeho druhu! Lidičky! Ztuhlé vaše tváře se nalily vzteky! Bezbarvá a nedopečená demokracie vyprodukovala lump-demokratickou elitu, která začala nemilosrdně šlapat na šíje většiny obyvatelstva. Obyvatelstva žádajícího od zvolené politické reprezentace zajištění životní úrovně a sociální jistoty. Lidičky! Kašlete na politiky – kouzelníky se slovy –, nastal čas vyžadovat odpovědnost a skládání účtů!!
Bilancování
Co nám přinesl komunismus od roku 1948? Nejdříve třídní boj, pak socialistickou výstavbu a pokus o socialismus s lidskou tváří, normalizaci a režim, který vstoupil do fáze spotřebního socialismu. Spotřebního socialismu, který přinesl stagnaci a rozklad komunismu. Přes čtyřicet let komunistické takzvané lidové a později „socialistické demokracie“ stanovilo určitou životní úroveň obyvatelstva a jeho sociálních jistot. Co nám přinesla léta postkomunismu od roku 1989? Ustrnutí životní úrovně a nedosažení životní úrovně západních demokracií ve společné Evropské unii. Za Rakouska-Uherska byly české země hospodářsky a průmyslově nejproduktivnější částí monarchie s velkým společenským a kulturním zázemím. Rovněž za první republiky staly se české země hospodářsky nejvyspělejším státem nejen ve středoevropském prostoru, ale v celoevropském. Za protektorátu byl hospodářský a průmyslový potenciál využíván Velkoněmeckou říší. Během období komunismu byl hospodářský a průmyslový potenciál využíván socialistickým blokem v čele se Sovětským svazem. V postkomunistickém období se staly české historické země nesoběstačnou „montovnou“ ve středoevropském prostoru, a to v závislosti na Německu. Česká republika ztratila svou bývalou hospodářskou sílu a vstoupil do ní mezinárodní kapitál a část pozemkové majetku se ocitla v cizích rukou. Česká republika je jednou ze sedmadvaceti zemí Evropské unie a jejího byrokratického a technokratického řízení. V zahraniční politice je její nezávislost omezena v rámci Evropské unie. Česká republika ve středoevropském prostoru je uzavřena, energeticky a surovinově závislá, s podlomeným zemědělstvím a náročným obyvatelstvem, navyklým na určitou životní úroveň a sociální jistoty. Česká republika vykazuje nejednotnost svého obyvatelstva a názorovou rozpolcenost, kdy vývoj ztratil svůj demokratický náboj a proměnil se v pragmatismus a kritiku mocenské elity. České obyvatelstvo začalo prožívat sociálně kritické období nejen vnitropolitické, ale v rámci celé Evropské unie. Postkomunistické období zřejmě dozrálo do stagnační podoby, kdy nastalo nové společenské chvění a hledání nových východisek sociální státnosti tuzemské a celoevropské. Se zánikem Rakouska-Uherska vznikla ve společnosti protináboženská a protikatolická nálada. Od katolické církve se odloučila část kněží a věřících a vznikly evangelické československé organizace. Během první republiky se protináboženská zaměření však postupně otupila. Již za protektorátu a třetí republiky se objevil protináboženský sekularismus. Sekularismus, který získal ostrý protináboženský charakter za lidově demokratické a socialistické státnosti. V roce 1968 a pak v roce 1989 se ukázalo, že komunismus se nedokázal vypořádat s náboženským cítěním v českých historických zemích. V období krize v letech 1989–1992, kdy došlo k vzepjetí národního a náboženského cítění, vzniká nový druh sekularismu spjatého s neoliberalismem a neodemokratismem v českých zemích. Vznikla však též nová duchovní atmosféra, ve které část obyvatelstva dala přednost osobní víře před sdružováním v církevních organizacích. Jedná se o období, kdy nastala též krize politického stranictví a mocenských elit, kdy českou veřejnost provázel pragmatismus, který zachvátil politickou a mocenskou reprezentaci státu. Česká státnost stojí na rozcestí, kdy pomalu zaniká postkomunismus a je nutno hledat cestu k sociální celoevropské a národní státnosti.
Literatura:
RYNEŠ, Václav. Z hlubin české demokracie: politologická studie českého politického stranictví a postkomunismu. Praha: Epocha, 2024. ISBN 978-80-278-0164-0
