Článek
V evropské a americké civilizaci došlo v období 17. a 20. století k oddělení lidského vědeckého poznání od náboženské víry. Poznání vírou a životem ve víře bylo prohlašováno za nevědecké a odporující lidskému racionálnímu poznání a myšlení. Přírodní vědy se postupně oddělily od teologie a metodicky se odlišily od humanistických, kdy vzniklo prostředí pro koexistenci vědy a náboženství a přirozený a nadpřirozený poznávací proces. Zákonitosti, platné pro hmotný svět obklopují člověka a společnost, jsou jiného charakteru než zákonitosti lidské a mezilidské. Neživá hmota zůstává stále neživou, ale ve člověku a lidstvu se stále promítá životní duchovno a existuje proces neustálého vývoje a poznání v hmotném prostředí a čase. V lidském světě kvalitativně a kvantitativně narůstá lidské duchovní a rozumové poznání. Vnitřní vývoj a proces duchovního charakteru podle jiné zákonitosti než vývojový proces v jiné živé hmotě a v neživém hmotném prostředí. Lidská věda má stále proměnný charakter a je spojená s narůstajícím lidským duchovnem. Věda a náboženská víra lidské bytosti má svou jednotu a základ v existenci člověka a společnosti, kdy člověk je součástí dějinného vývoje v aktivní i pasivní roli. Jedním z rozdílu je, že lidská věda mění svou kvalitu s narůstáním lidského duchovna. Křesťanství vychází z Boží Zvěsti a má nadpřirozený charakter a nabízí posmrtnou perspektivu. Lidská věda se redukuje na hmotné životní potřeby a podmínky a čekání na fyzickou smrt. člověk je současnou vědou většinou degradován na jakýsi společenský prvek ve státní a společenské mašinerii dočasného významu. Redukování člověka na pouhou společenskou funkci degraduje jeho svobodu a práva. Přes všechno lidské poznání se člověk a společnost může degradovat jen na hrst spálené hmoty a tím si vystavit úmrtní list. Naopak křesťanství povznáší člověka z hmotné nejistoty k nehmotné duchovní existenci. Stále dává naději, že člověk a lidstvo nadále bude hledat svou optimální perspektivu a posmrtný smysl své existence. Lidská věda a vědecké poznání má možnost dočasně nebo trvale skončit v nicotě. Lidská víra v Boží Zvěst má možnost další perspektivy! Křesťanství není jen Starý a Nový zákon, ale i existence výjimečného lidského fenoménu v poznatelném vesmíru svou vírou, nadějí a láskou. Současný vývoj lidstva přinesl zdánlivé odcizení člověka a lidstva od křesťanství, kdy ale znovu v sekularizované občanské společnosti vzniká nová kvalita a kvantita, která se vrací a oslovuje svou morální a sociální teologií lidské generace. Transcedence nachází nový smysl jednoty v mnohosti a Bůh se objevuje ve hmotném prostředí – uprostřed nicoty – a křesťanství znovu prostupuje a spojuje lidský fenomén se záměry Božími. Konečnost a nekonečnost, zlo a dobro, život a smrt jsou lidské pojmy, které nejsou schopny vyjádřit realitu lidského omezení, poznatelného v nepoznatelných prostorách vesmíru. Lidská věda ve svém poznávacím procesu a náboženská víra v Boží Zvěst ve své různé podobě stojí před skutečností, kdy vědecký přístup nebo růženec v ruce mají stejnou lidskou hodnotu – i když růženec navíc symbolizuje lidskou naději. Lidská věda může existovat jen za předpokladu existence jejích nositelů. Náboženská víra má rovněž stejný předpoklad, ale nabízí její nositelům posmrtnou alternativu, kdy smrt je branou k duchovní posmrtné perspektivě. Je nutno si též uvědomit, že vývoj lidského duchovna probíhá nezávisle na vůli konkrétní lidské bytosti, která není schopna vybrat místo a čas pro svou existenci a lidská věda, že je poznatelná z hlediska nabytých rozumových a empirických zkušeností. Lidská filozofie, sociologie, politologie jen vyhodnocuje jevy a činnosti spojené s dualistickou duchovní a hmotnou podobou lidské bytosti. Vědecké poznání vycházející z prožitků lidských životů ve vývojovém procesu snaží se analyticky i synteticky vyhodnocovat poznatelné a dál hledat nepoznatelné. minulost je lidsky subjektivně poznatelná, a to vždy v současnosti, která se proměňuje v budoucnost. V časovém plynutí, kdy perspektivu nelze předurčit, ale jen prognózovat na základě vědeckých i nevědeckých poznatků, domněnek a prognóz. Naproti tomu Boží Zvěst přináší jasnou zprávu, že dočasný lidský život proráží bariéru smrti k nové perspektivě. Vědecké poznání a metodika přírodních a humanitních věd vždy končí v poznatelném a vždy znovu hledá prozatím nepoznatelné. člověk v omezenosti lidského života se snaží překonat nekonečnost hvězdných roků a hvězdného prostoru. Vědecké lidské poznání nevzniklo samo o sobě, ale vyplynulo z poznávacího lidského procesu, lidské duševní a fyzické práce. Ve vědecké metodice přírodních a humanitních věd je možno vystopovat vývojové prvky a zákonitosti, které mají různou vypovídající hodnotu. Například: 1 kámen + 1 kámen+ 1 kámen jsou 3 kameny. Tyto tři kameny mohou však mít různé stáří, různou velikost, různou hmotnost, různé fyzické a chemické vlastnosti a třeba různou hodnotu pro člověka. Jiný příklad: 1 člověk +1 člověk +1 člověk jsou tři lidé. matematicky se jedná o tři osoby. Tyto tři osoby se mohou lišit, rasou, pohlavím, velikostí, vzděláním, národností, různými zájmy a řadou jiných odlišností. matematicky se jedná stále o tři osoby, které se naprosto mohou odlišovat třeba ze společenského, sociálního, politického a z jiných hledisek. Vědecky definovat jejich duchovní a společenský přínos z hlediska lidské filozofie, sociologie a politologie pro současnost a budoucnost je nereálné i z hlediska lidské pravdy a reality, ale lze vyjádřit jen lidské domněnky a dohady, které lze postupně měnit v dalším poznávacím procesu, který sám o sobě není objektivní, ale subjektivní. V nějakém vědeckém hodnocení ze součtů 3 kamenů nebo 3 lidí mohu vyvodit nějaké závěry, které mohou být více nebo méně lidsky pravdivé. Lidský vědecký poznávací proces má však také své nepřekročitelné bariéry omezeného poznávacího a smyslového charakteru, kdy vědec může poznat vzdálenou hvězdu tisíce hvězdných let, ale nikdy na ní není schopen stanout. Vědec nikdy se fyzicky nemůže vrátit do minulosti, ale jen jí poznávat ze současnosti. Jakékoli vědecké poznání není pravdivé z hlediska objektivní i subjektivní pravdivosti, ale je to přibližování jsoucen, dějů a procesů, tak jak se okamžitě vědci jeví. Lidské vědecké bádání o člověku a společnosti nachází různé vzorce jeho chování, analyticky a synteticky, statisticky i jinak může zkoumat činnost, jevy a souvislosti, ale nemůže stanovit zákonitosti lidského vývoje a lidské existence, ale člověk může vytvářet různé domněnky a teorie v období svého žití, které zůstávají duchovním odkazem po jeho fyzickém odejití. Vývoj lidského poznání je v podstatě nelogický, ale nepostrádá logická překvapení. Lidská náboženská a vědecká víra je rozdílná. Vědecká víra přináší okamžitý úspěch nebo zklamání a možnosti nových dočasných impulsů spojených s touhou po dalším poznání. Náboženská víra přináší život ve víře a podle víry a možnost překonání bariéry smrti. Přináší určité dobrovolné odříkání některých lidských slastí a přináší životní prožitek končící tajemstvím smrti a možnost dosažení posmrtného tajemství a překvapení. Věda a víra v lidském životě nevytváří protiklady, ale dvě cesty lidského poznání: dalšího dosud nepoznatelného a víry ve Zjevené pravdy na základě odříkání, ale i plného prožití života podle Desatera Božích přikázání.
