Článek
Utopistické a postmoderní koncepce a představy sociální státnosti mají již své předchůdce ve starověku, středověku, renesanci a našly své vyústění v ideologickém prostředí kapitalismu i socialismu.
Utopie lze považovat za idealizovanou představu lidské společnosti, obce nebo státu. Samostatný pojem je spojen s anglickým humanistou Tomášem Moorem a jeho knihy Utopie. Utopické prvky obsahují již biblická Apokalypsa. Augustinova koncepce Boží obec (kolem roku 420) propojovala existenci ideálního nebeského světa s dočasnou pozemskou skutkovostí Koncepce Tomáše Mora (*1748 +1535) „O nejlepším stavu obce a o ostrově Utopie“ (1516) také popisuje ideální obec a kritizuje současnost. Významnou utopistickou koncepcí napsal například Tommaso Campanella (*1568 +1639) Sluneční stát (1623) a Francis Bacon (*1561 +1626) Nová Atlantida (1627). Utopické prvky se objevují u Roberta Owena (*1771 †1858) Nový pohled na společnost (1813), François Marie Charlese Fouriera (*1772 †1837) Nový průmyslový svět (1829), Bernarda Bolzana (*1781 +1848) O nejlepším státě (1832), Herberta Georga Wellsea (*1866 †1946) Moderní utopie (1905). Zvláště ve 20. století vzpomínala i řada negativních utopií, ve kterých převládají varování a na které navazují sci-fi, které zdůrazňují technické a technologické možnosti splňující lidskou společnost. Utopické představy většinou zdůrazňují soudobé reakce na společenské nedostatky a neduhy, naproti kterým představují své ideály. Jevgenij Ivanovič Zamjatin (*1884 †1937) My (1921), Aldous Huxley (*1894 †1963) Krásný nový svět (1930), George Orwell (*1903 †1950) Farma zvířat (česky 1946) a román 1984 (česky 1948).
Pojem občanská společnost se objevuje ve spise Adama Fergusona (*1723 †1816) „Pojednání o historii občanské společnosti“, anglicky „Essay on the History of Civil Society (1767)“, které lze v dějinném vývoji považovat za protiklad třídní společnosti
Název sociologie je spojen se jménem Auguste Comta (*1798 †1857), který jej jako první použil. Teorie systémů je ve 20. století spojena se jménem Karl Ludwig von Bertanlaffy (*1901 †1972). V postmoderní společnosti vzniká celá řada teorií o sociální státnosti, kdy se představují podstatně méně, ale i vznikly pokusy o zavádění sociálních prvků v řadě současných států Jiná je báze sociálního státu na bázi socialistické a jiná na základě sociálního smíru, nebo sociální a ekonomicko-ekonomické rovnosti.
Pojem sociálního státu, na jehož vymezení neexistuje jednotná shoda, tedy o názorové pluralitě, a to zvlášť na přelomu 20. a 21. století. Za sociální stát je možné považovat stát, který usiluje o zajištění životních podmínek. Seura Briggs (*1968): Sociální stát je stát, ve kterém je demokraticky či nikoliv a životních jistot pro své občany Jiné možné pojetí: Xavier de ganizovaná moc (prostřednictvím sociálního zákonodárství a činnosti státních orgánů a institucí) užitek k: = zajištění základního příjmu pro každou jednotku a jeho rodinu; zmírnění nebo překonání sociálních rizik v důsledku možných sociálních událostí s cílem zajistit přiměřenou sociální úroveň, zabezpečení suverenity jednotky; poskytování veřejných sociálních služeb (zejména v oblasti školství a zdravotnictví) odpovídající úrovni pro všechny jednotky bez ohledu na jejich sociální status." Piet Thoenes (*1921 +1995): Sociální stát je typem společnosti, níže vláda přebírá odpovědnost za politickou, ekonomickou a sociální prosperitu svých občanů." Alexis de Tocqueville (*1805 +1859): „První politické instituce demokracie jsou náboženské obce.“ Jen dodat, že vedle klášterního komunitního života vznikly první společenské a křesťanské sociální komunity a později kibuce v náboženském prostředí křesťanství. Jsou to příklady možností občanské, ekonomické a sociální rovnosti, ale i mezilidského soužití ve společnosti.
Koncept a myšlenka sociální státnosti se postupně vyvinula a v průběhu staletí měnila své formy a obsah, který doznal základních změn až na konci 19. století
Z vývojového a dějinného hlediska lze sledovat vývoj jednotlivých sociálních prvků v evropském civilizačním prostředí:
Vzájemná pomoc a pomoc
Poskytování pomoci potřebným
Řešení lidské bídy, hladu, pomoc nemocným a bezmocným
Vznik chudobinců, nalezinců, špitálů v církevní režie
Vznik spolků vzájemné své pomoci
Vznik charitativních organizací na církevní bázi
Vstup státu ve smyslu daně pro bohaté na řešení bezdomovectví
Úprava pracovní doby, síla o řešení nezaměstnanosti na podnikatelské a státní úrovně
Vznik sociálního a státního zákonodárství
Vznik charitativní, společenské činnosti a pojištění.
Průkopníkem sociálního pojištění se v Německu stal Otto von Bismark (1815–1898). Koncepce ochrany jednotky od kolebky až k hrobu je spojena se jménem William Beneringa (1879–1962). Sociální teorii a sociální opatření rozvinul Karl Gunnar Myrdal (1898–1987). Na Washingtonské konferenci o práci (1919) přijalo 6 konvencí o sociální ochraně, které se týkají: osmihodinové pracovní doby, státem organizované péče, shromažďovací svobody, ochrany pracujících, nároků na dovolenou a podpory v těhotenství. Sociální zákonodárství se začíná postupně uplatňovat ve státě, v pracovní a hospodářské činnosti a v americkém prostředí vzniká teorie demokratického kapitalismu. V evropském prostředí vznikla teorie třídního boje, ale i třídního smíru, kromě jiných sociálních teorií. Teorie sociálního státu v tržních hospodářských podmínkách našla zvláštní uplatnění v evropských skandinávských zemích a v různých modifikacích i jinak. Na základě křesťanské sociální teologie vznikla koncepce sociální státnosti a na základě socialismu koncepce socialistické sociální státnosti.
Sociální stát není prozatím ani realitou, fantaziemi nebo vizí. Je to jen vyjadřování sociální touhy lidské bytosti po mírovém prožití života, v souladu a spravedlivé společnosti. S touto touhou v postmoderní společnosti souvisí životní úroveň, sociální jistota a rovné uplatnění ve společenském a pracovním dění
Zda lze tuto touhu naplnit, ukáže nyní další průběh lidských dějin. Lidstvo ve svém putování, v pozemním a kosmickém prostředí, ještě nedospělo k civilizaci, ve které by byl překonán osobní a kolektivní egoismus a vznikla taková mezilidská solidarita, když by lidé byli schopni, vzdávat se dosažené životní úrovně v prospěch druhých. Nebo, v zájmu solidarity, vzdávat se již dosažených životních jistot v prospěch ostatních
Na přelomu 20. a 21. století dospělo lidstvo k období globalizace a multikultury, kdy ještě neustávají různé mocenské střety a stále jsou žhavé mocenské vztahy na planetě. Stále hrozí nebezpečí chaosu a nepředvídatelný vývoj, který se může kdykoli vrátit a vystát v katastrofické scénáři. Společenský vývoj však také přinesl prvky demokracie, mezinárodní solidarity a humanismu
Víze sociálního státu značí životní úroveň a sociální jistotu pro každou a vždy pro všechny žijící lidské generace. V současnosti lidská vize stále zůstává jen lokální, ale celoplanetární občanská společnost, která by vznikla na mezinárodní solidaritě a humanitě. Víze jednotlivé občanské společnosti na planetě, na základě lidských a občanských práv a svobody
Lidské dějiny, ve svém vývoji, již překonaly řadu různých civilizací, stále zůstává otevřenou záležitostí jejich smyslu a cíle v kosmickém prostoru.
zdroj:
RYNEŠ, Václav. Perspektiva lidstva, člověka a sociální stát. Praha: Knihař, 2015. ISBN 978-80-86292-75-5.
