Článek
V únoru 1948 vyvrcholila vládní krize a s ní spojený nástup komunistů, kteří prostřednictvím obrozené Národní fronty, bezpečnostních složek, svých spolupracovníků v ostatních stranách a za pomoci komunisty ovládaných masových organizací přistoupili k mocenskému řešení vládní krize.
Stalo se to v okamžiku, kdy se demokratické strany pokusily přejít na demokratickou opoziční formu. Demise a opuštění vlády se měly stát nátlakovým prostředkem na KSČ a KSS a zabrzdit radikální společenské přeměny a další posun od demokracie ke komunistické totalitě. Vyústěním zápasu se měly stát svobodné volby.
Představitelé demokratických stran však byli zaskočeni nedemokratickým jednáním komunistů, kteří zorganizovali vnitrostranické převraty v demokratických stranách, v nichž se opřeli o kolaboraci menšinové části jejich funkcionářů.
Komunisté manifestovali jednotu pracujícího lidu, měst a venkova prostřednictvím sjezdu závodních rad a odborových organizací a sjezdu rolnických komisí, které již dříve prostoupili a ovládali, ale i o vystoupení lidových milic.
Volební 40% menšina z posledních řádných a demokratických voleb provedla násilný zvrat proti 60% většině.
Klíčem státního zvratu se staly Akční výbory Národní fronty a akční výbory, které byly ustavovány na všech úrovních státní správy a politické a společenské struktury státu, a které se ujaly funkce odstraňování demokratických představitelů.
Komunisty řízené bezpečnostní složky a akční výbory se staly nositeli politické a právní nelegality. Komunisté provedli puče v jednotlivých demokratických stranách prostřednictvím prokomunistických funkcionářů, kteří za pomoci bezpečnostních složek ovládli ústřední sekretariáty politických stran a provedli politické čistky v jednotlivých stranách.
Komunisté pod vedením komunistického předsedy vlády K. Gottwalda vyměnili demokraticky zvolené představitele politických stran za komunistům oddané osobnosti.
Z projevu k přípravnému výboru pro vytvoření ÚAV NF (23. února 1948) K. Gottwalda: „Nynější dobu pak považovala naše reakce za vhodnou k rozhodujícím akcím, které by vedly k politickému rozvratu a politickému přesunu sil ještě před volbami a umožnily postupné rušení všech vymožeností naší demokratické revoluce. Zpátečníci, využívající své formální většiny v parlamentu a ve vládě, snažili se donutit nynější vládu k odstoupení a přikročit k ustavení nedemokratické vlády úředníků. Myslili si, že nutno opakovat rok 1920, který znamenal prudký zlom tehdejšího vývoje. Za tím účelem utvořili uvnitř vlády a národní fronty zpátečnický blok, který blokoval čím dál více vládní práci, takže v posledních čtyřech nedělích se nedostala vláda k žádné pozitivní činnosti. Za to však se tento blok pokoušel prosadit různá usnesení, jimiž chtěl paralyzovat pravomoc a činnost komunistických ministrů a vyřadit komunistickou stranu, zastupující 40 % voličů ze skutečného rozhodování a spolupráce. Chceme, aby podané demise byly přijaté, a aby ti, kdož ji podali, se do vlády již nevrátili. Je tedy logické, že odmítáme jednat s vedením stran, které krizi vyvolaly… chceme naopak, aby noví lidé, kteří byli v opozici proti oficielním kruhům těchto stran, měli spoluúčast ve vládě a společně s námi obnovili Národní frontu a postavili ji na lepší a pevnou politickou a organizační základnu. To je velký úkol, který lze charakterizovat jako obrodu Národní fronty.“
Z dopisu prezidenta, který zaslal předsednictvu ÚV KSČ 24. února 1948: „Trvám na parlamentní demokracii a na parlamentní vládě jako hranici demokracie. Za nositelky politické odpovědnosti pokládám všechny naše politické strany sdružené v Národní frontě. Přijali jsme všichni princip NF a ten se nám osvědčil až do nedávné doby, kdy krize začala… Proto znovu musím činit apel na všechny, abychom parlamentní a cestou NF nalezli smírné řešení a znovu úspěšnou spolupráci… po straně osobní je pro mne jasné, jak již jsem řekl, že předsedou vlády bude předseda nejsilnější strany Klement Gottwald.“
Z odpovědi PÚV KSČ prezidentovi republiky (24. února 1948): „Předsednictvo ÚV KSČ vzalo na vědomí Váš dopis z 24. února a znovu konstatuje, že nemůže vstoupit v jednání s dosavadním vedením národně socialistické, lidové a slovenské demokratické strany, a to právě proto, že by to byly v rozporu jak se zájmem jednoty a svornosti lidu, tak se zájmem dalšího klidného vývoje republiky…
ÚV KSČ schválil návrh předsedy vlády K. Gottwalda, podle něhož má být vláda doplněna význačnými představiteli všech stran a velkých všenárodních organizací.“ Nová vláda jmenována (z projevu K. Gottwalda ke shromážděnému lidu na Václavském náměstí /25. února 1948/): „Právě jsem se vrátil z Hradu. Dnes ráno jsem podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili dne 20. února. Současně jsem odevzdal prezidentovi E. Benešovi seznam osob, kterými má být vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy přijal.“
Z projevu předsedy vlády při slibu nových členů vlády (27. února 1948) u prezidenta republiky: „Přijměte prosím mé ujištění, že jsme Vám vskutku velmi vděční za to, že jste tomuto vítězství lidu a demokracie tak význačně pomohli.“ Z odpovědi prezidenta republiky: „Chcete vést státní věci novými cestami a novou formou demokracie. Přál bych vám, národu a státu, aby to byla cesta šťastná pro všechny.“ Prezident republiky podepsal abdikační listinu 2. června 1948. Z projevu předsedy vlády při přehlídce Sboru veřejné bezpečnosti a dělnických milic 28. února 1948: „Dovolte mi též, abych vyslovil vřelé díky vám útvarům SNB a dělnických milic, které hrály opravdu čestnou úlohu v kritických událostech, pomohly zmařit plán reakce a zajistit klidný a spořádaný průběh událostí.“
Národní shromáždění zvolilo K. Gottwalda za prezidenta 14. června 1948 a předsedou vlády se stal další komunista A. Zápotocký (17. června 1948). V československých dějinách nastalo období absolutistické komunistické moci a potlačení demokratických a občanských práv.
RYNEŠ, Václav. České duchovní skalisko: český katolicismus v 19.-21. století.(s. 459-462) Praha: Epocha, [2025]. ISBN 978-80-278-1593-7.
