Článek
Až v důchodu jsem pochopil, proč důchodci vždy a všude spěchají. Předbíhají u lékaře, spěchají k volnější pokladně a podobně. Konečně se totiž mohou pustit do dlouho odkládaných prací.
I já s důchodem rozjel své projekty. Není jich málo a stále se objevují nové. Pracuji tempem a nasazením přiměřeným věku. Ve firmách by to nejspíš nestačilo, ale nejsem omezovaný výkonovými normami. Problém je jen se šéfem.
Můj šéf je na mě přísnější, než kterýkoliv nadřízený, kdykoliv předtím. Je to horší než hřát si hada na prsou. Usadil se totiž přímo ve mě. Pro ty nedůvtipné, jsem to já sám. Sám sebe neobelžu a vím, kdy jsem plánované práci nedal, co jsem mohl, nebo měl. Myslím, že cena práce, kterou jsem si odvedl na svém, v součtu s důchodem dost převýší můj někdejší plat. Příklady uvádět raději nebudu, závist je hrozná věc.
Možnost vhodně volit tempo a veškeré přínosy z práce mít do svého, jsou mi důvodem, proč nechodím někam pracovat.
Reálný svět se mi trochu zmenšil, protože být na svém je skvělé. Ten virtuální se mi naopak mnohem zvětšil. Pořád hodně čtu, i když teď mnohem víc z internetu, než z knih, ale ani na ně jsem nezanevřel.
Tak nějak logicky jsem se svého programu vypustil lyžování a in-line bruslení a nahradil je dlouhými procházkami se psem. Své oblíbené karate jsem si trochu upravil a známé sestavy už cvičím jen v tempu Tai-či a občas doplním plaváním.
Myslím, že si tuto dobu dost užívám.
Jsem důchodce, no a co?
Na rozdíl od mnoha co nás tu napadají, to považuji za dobrý výkon. Není to samozřejmost a mnohým se to nepovedlo a bohužel se to nepovede ani značné části z těch napadajících.
Možná právě to je důvod, alespoň jedné skupiny, proč na nás tak útočí. Závist a obava, že si svůj důchod nestihnou užít. Nervy, když musí vstávat do práce a za okny toho důchodce je tma, takže určitě ještě spí. Nebo bezpracný příjem… No bezpracný. Já na tu bezpracnost doložil 42 odpracovaných let a na další 2 jsem doklady nedohledal, ale to je jiné téma.
Potom je tu skupina, která se snaží těžit z převažující antipatie k důchodcům a píší na ně články s co nejprovokativnějším nadpisem. Čím provokativnější, tím lépe. Na úrovní samotného textu už tolik nezáleží, hlavně aby podráždil. Pokud provokace uspěje, otevřete článek a ohradíte se v diskusi. Někdo komentuje a vy opět otevřete a reagujete a tak dokola. A právě o to jde. Každé otevření jim bez ohledu na úroveň textu přináší body a při dosažení určitého počtu bodů i honorář.
Tak se snaží někteří, které etika Seznam Média nedovolí jmenovat, vylepšit si svůj rozpočet. Identifikace je přesto snadná. Prostě provokativní až urážlivý nadpis autory usvědčí. Každý dělá, co umí, i když neumí. Ale snadná odpověď. Prostě ty provokace neotevírat.
Ano, stačí neotevírat. Jsou zajímavější a lepší články a ještě lepší je žít klidně svůj život.
Karty vám byly rozdány a je jen na vás, kterou ze svých karet budete považovat za trumf, a kterou odhodíte.
Držím vám palce.
