Článek
Jsem už věkem pokročilý a pamatuji ještě pana Vajíčko. Přiznávám, že mě tehdy příliš nezajímal, zatímco dnes v retro pořadech je v porovnání s většinou současných reklam vlastně docela milý, i když hodně chudý příbuzný. Tedy myslím chudý nabídkou.
Dodnes mi reklamy nic nepřináší. Pokud se vůbec významu reklamy týká, kromě financování televizního vysílání, považuji ji akorát za vhodnou jako pauzu pro prostatiky.
Ale kvůli výběru zboží? Z tohoto pohledu jsou pro mě reklamy naprosto k ničemu. Ještě nikdy mě neupozornily na něco, co bych neměl, a přitom nutně potřeboval. Jsem trochu konzervativní, co nepotřebuji, to nekoupím a co potřebuji, určitě nebudu vybírat podle reklamy.
Některé reklamy mě přesto dokážou pobavit a nemyslím tím jen skvěle vymyšlené a zahrané „velký zahnutý zuby nahóru“, nebo mladíka myjícího se na pláži a půvabné dívky napodobující jeho konání až po hranici choulostivé chvilky. Mimochodem, onu kosmetiku jsem si oblíbil mnohem dříve, než na ni vyšly docela povedené reklamy. Jsou reklamy, na které se dá dívat jako na krátký film a pro jednoho mobilního operátora vytvořili kreativci docela hezký seriálek mnohem lepší než všechny ty Ulice, ZOO, Ordinace apod. Koneckonců pan Hofmann v něm opravdu exceluje.
Některé reklamy mě zase donutí přemýšlet. Třeba nad prací Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Já vím, že dnešní Rada má jiné složení než ta, které z morálního hlediska vadil klip Filipa Renče „Láska je láska“, ale že jí nevadí, jak se reklamy dnes hemží vaginálními mykózami, vložkami a podobnými sice potřebnými, leč přesto negustiózními materiály?…
Některé reklamy mě ale dokážou dokonale odradit. Kdysi tolik oblíbená pánská kosmetika, k dostání tehdy pouze v tuzexu se mi dnes v koupelně neobjeví, protože trpím názorem, že firma prezentující se tak trapnou reklamou nemůže mít kvalitní výrobek.
Když už opravdu něco potřebuji, otevřu si v počítači některý ze srovnávačů a vyhledám si nabídku. Nikdo na mě netlačí, v klidu se podívám na recenze a hodnocení jak výrobku, tak obchodu, vyberu dopravu, místo výběru…
A opět se dostávám k alzákovi. Někdy se totiž jedná o zboží, které nabízí i on, ale ještě se mi nestalo, že by to zboží někdo nenabídl za příznivější cenu, takže jsem zelenáčovi na živobytí ještě nepřispěl. Přiznávám, že i kdyby byl nejlevnější a nejrychlejší, vybral bych si až toho druhého nejvýhodnějšího, v naději, že přispěji k alzákovu vyhladovění. Toho brčála totiž z duše nesnáším. Představte si, že sledujete hezký romantický film, dámy například Pretty woman a pánové třeba Smrtonosnou past, film dospěje do zajímavé pasáže a najednou střih, v záběru se objeví zelená tlama, ječící: „Tak už jsem tady!!!…“, přestože jste ho nezvali. To nepotěší, to opravdu ne. Přiznávám, že někdy jeho vstup hodnotím slovy, která nelze publikovat.
Na druhé straně, abych nebyl jen negativní, alzák ve mně dokáže probudit nebývalou rychlost, kdy jsem schopný vrhnout se z horizontální polohy po dálkovém ovládání jako za mlada, jen abych ho umlčel. Faktem ale je, že bych se bez tohoto zrychlení rád klidně obešel.
Tady možná nastal vhodný okamžik, kdy bych chtěl apelovat na výrobce televizních přijímačů, prosím, doplňujte své výrobky dálkovým ovládáním s větším a výraznějším tlačítkem MUTE, aby bylo snadnější ho okamžitě najít i v okamžiku stresu z ječícího zeleného zmetka.
Doufám, že najdu v davu dostatečnou podporu, pro návrh na jednorázové obnovení trestu smrti speciálně pro alzáka. Podpořte mě, prosím.
