Článek
V tu dobu už jsem byl přiotrávený v roztoku levného alkoholu a škodlivin z nefiltrovaných cigaret. Mnoho mých „bratříčků“ bylo již po smrti, když kolem 2. hod. ranní byl dán povel ke startu. V nemilosrdné bitvě jsem to byl právě já, kdo se nakonec dostal jako první do cíle.
V děloze matky to těch 9 měsíců nebyl vůbec žádný med. Téměř každou noc na mne bouchal nějaký neurvalec a živen jsem byl hlavně ze zplodin cigaret a domácí slivovice. Po narození si pamatuji na tři sudičky, které se nemohly shodnout na mém hlavním životním poslání. První mi přikázala oplodnit celý vesmír, druhá se jí vysmála, že je to nemožné a třetí to uzavřela s tím, že se o to musím alespoň pokusit.
Moje paměť se začala povážlivě zhoršovat až po dosažení sedmdesáti let věku. Říkám si v duchu: „Tak Vašíku, až si po WC umyješ ruce, zastav se v zimním pokoji pro jablíčko.“ Chvíli stojím bezradně před koupelnou, ale po chvíli se bez jablíčka vracím do obýváku. Nebo otevřu lednici a zírám do ní dlouho jako idiot s otázkou „Co já to vlastně chtěl“. Ještě horší je to v průběhu nákupu. Zvládnout použití aplikace, vrácení lístečku od lahví, převzetí zboží a zaplacení kartou se málokdy povede „bez ztráty kytičky “. A když se výjimečně zadaří, kráčím s úsměvem z obchodu bez své hůlky.
Pevně doufám, že nedopadnu jako můj otec, který se jednou vrátil bez peněženky, podruhé bez nákupu a potřetí už do obchodu netrefil
