Článek
Znáte někoho, kdo dnes nepoužívá mobilní telefon? Možná, že ano. Takových lidí je ale naprosté minimum. Většinou je k tomu vede nějaký zcela osobní důvod nebo přesvědčení. Pro většinu ostatních se mobilní telefon stal běžnou součástí života. Pokud nežijete mimo moderní společnost, umíte si představit, že byste ho neměli? Asi těžko. Dávno to není statusový symbol. Stala se z něj dostupná a běžná věc.
Tento spor ve skutečnosti není o škodlivosti mobilních telefonů ve škole. Patří se dodat, že řeč je o tzv. chytrých telefonech, tedy telefonech s dotykovým displejem, které se umějí připojit na internet a využívat různé aplikace. Tlačítkové mobilní telefony, které umějí pouze telefonovat a posílat SMS, dnes nikoho nezajímají. Proč je tento spor tak vyhrocený? Protože je to spor dvou světů. Starého a nového. Analogového, přesnější by asi bylo napsat fyzického světa, ve kterém můžete takové věci jako peníze, jízdenku, lístek do kina nebo vyúčtování za elektřinu držet fyzicky v ruce, a světa digitálního, virtuálního, kde tytéž věci existují pouze ve virtuální podobě jako informace zobrazená na displeji. Tyto dva světy dnes existují vedle sebe a každý si může vybrat, který z nich je mu bližší. Ten druhý má své nesporné výhody, a proto se prosazuje stále více. Banky nechtějí, abyste si ukládali nebo vybírali peníze na pobočce. Můžete použít bankomat, ale proč byste to dělali, když hotové peníze vlastně vůbec nepotřebujete? Bankovní aplikace vám umožní zaplatit vše, aniž byste kamkoli chodili, nákup zaplatíte virtuální platební kartou v mobilu. Ano, ani tu plastovou kartičku na placení už nepotřebujete. Bez peněženky si nakoupíte i v noci v bezobslužném obchodě. Potřebujete mít aplikaci, abyste se dostali dovnitř a ven, být schopni zaplatit bezhotovostně a ani jedno nejde bez - mobilu. Objednáte si jízdenku na autobus a přijde vám e-mailem. Můžete si ji vytisknout, ale proč byste plýtvali tonerem a papírem? Prokážete se - mobilem. Stejné je to s lístkem do kina, lístkem na MHD, zákaznickou kartou v supermarketu… Máte balík na poště nebo u zásilkové služby? Do mobilu vám přijde číselný nebo QR kód. Bez mobilního telefonu je zkrátka život stále obtížnější. Lidé, kteří vyrůstali v tom starém světě, se tomu obtížně přizpůsobují. To nic nemění na tom, že nový, virtuální svět, se bude prosazovat stále více. Dnes je ještě možné se mu vyhnout. Bude to ale stále obtížnější. Nastupující generace už se soužití s virtuálním světem nevyhne vůbec. Je snad někdo povolanější, kdo by na to měl reagovat, než je škola? Jenže ta na své půdě zakáže mobily. Dává vám to smysl?
Pohnutky, které vedou k zákazu mobilních telefonů ve školách, jsou zcela legitimní. Všechny reálně existující problémy jsou ale způsobené tím, že žáci telefony neumějí používat. Tím, že jim je zakážeme, je to ale nenaučíme. Umět něco používat neznamená umět to vypnout, zapnout nebo zvládnout nějakou dílčí funkci, v tomto případě sociální sítě, hry a pořizování zvukových a obrazových záznamů. Umět něco používat znamená, že vím, k čemu daná věc slouží a sloužit může. Zároveň to znamená vědět, k čemu sloužit nemá. To současné děti většinou vůbec netuší. Víte o nějaké škole, kde by je to někdo učil? Já ne. Spousta škol se ale chlubí, že telefony zakázala. Za to by se ale takové školy měly spíš stydět. Ve své vzdělávací roli totiž totálně selhaly.
Že něco doporučí UNESCO a některé státy něco zakážou neznamená, že je to správné. Znamená to pouze, že o tom rozhodli lidé, kteří současnost nechápou a k budoucnosti nemají co říci. Dnešní mladá generace žije s mobilem „přirostlým k ruce“. Myslí si někdo, že když mladým lidem zakáže mobil ve škole, že je před něčím ochrání? Není snad lepší aktivně jim vysvětlit nejen technické, ale i etické, zdravotní a společenské otázky s tím spojené? To je přece úkol školy. Vzdělávat, ne zakazovat.
Telefon je dnes natolik běžná věc, že regulovat jeho nošení do školy je nesmysl. Nejde jen o výuku jako takovou. Žáci se také nějak musí dostat do školy a ze školy. Jak to mají udělat, když mají v mobilu virtuální jízdenku na MHD a telefon jim zakázal ředitel, který jezdí do školy autem? Proč jim někdo upírá právo být ve spojení s rodiči? Něco jiného je regulovat používání telefonu ve škole. To je ale věc běžných zásad společenského chování. Žáci by si při výuce neměli číst časopis, malovat si make up, hrát piškvorky nebo luštit křížovku. Žádné speciální předpisy to přitom neupravují. Do školy není zakázáno nosit časopis, rtěnku, papír a tužku ani křížovku. S mobilem je to stejné. Pokud žák nedává při výuce pozor nebo nedělá, co má, není to problém mobilu. Kdyby neměl mobil, rozptyloval by se něčím jiným. Žáci nedávali pozor, i když mobily neexistovaly. Kreslili si hanbaté obrázky, hráli zmíněné piškvorky, karty nebo si pod lavicí četli komiksy. Je na učiteli, aby něco takového nepřipustil.
Řada dětí i učitelů dnes mobil používá jako diář, rozvrh hodin, správce školních úkolů, digitální nosič své práce a poznámek nebo místo obyčejných hodinek. To, že mobil leží na stole, neznamená vůbec nic. Je to stejné, jako když tam leží sešit nebo penál. Já jako učitel bez mobilu a počítače neudělám nic. Nemám ani propisku. Nemám jí k čemu použít. Třídní kniha i žákovská knížka jsou elektronické. Pokud si potřebuji něco zapsat nebo poznamenat, napíšu si to do mobilu. Mám tak všechno pohromadě, důležité věci na sebe samy upozorní. Bez mobilu nebo počítače se do vlastní žákovské knížky nepodívají ani žáci. Kliknutím v aplikaci mobilu si mohou odhlásit oběd a nemusí stát frontu u vedoucí jídelny. V mobilu vidí, na kdy mají jaký úkol, co si mají přečíst nebo připravit na příští hodinu.
Učíme se pracovat s umělou inteligencí, rozvíjíme informační gramotnost, propojujeme různé aplikace s výukou, v nové informatice učíme žáky programovat a sestavovat roboty, zrušili jsme sešitové žákovské knížky a zavedli elektronické virtuální, vytvořili jsme paralelní virtuální třídy. A zakážeme dětem používat základní nástroj, jak k tomu všemu mít přístup?
To vůbec neznamená, že sešit, tužka a papírová učebnice už ve škole nemají místo. Naopak. Digitální technologie nejsou samospasitelné. Také je třeba používat je přiměřeně k věku žáků. Kvalitní tištěnou učebnici nebo encyklopedii internet nikdy nenahradí. Stejně tak psaní rukou rozvíjí nezastupitelné motorické a estetické dovednosti. Čtenářské dovednosti zase nevzniknou jinak než nad skutečnou knížkou. Zavržení nových technologií v současném světě ale není možné. Stejně jako není možné spoléhat se při učení jenom na ně. Funguje vyvážená kombinace obojího. A to je třeba děti naučit. Proto do školy patří i tolik zatracované mobily.
Vždycky, když si nějaká autorita s něčím nevěděla rady, tak to zakázala. Říkat, že je Země kulatá, bylo kdysi také zakázané. Samozřejmě, že existuje i alternativní řešení. Zrušme digitální tabule, classroomy, chytré aplikace, elektronické žákovské knížky i třídní knihy a vraťme se ke kalamáři a husímu brku.
Napište do diskuze, co si o tom myslíte vy.
