Článek
Navzdory znakům, které zlatokrt sdíli s krtkem, je geneticky blíže například vydříku hbitému nebo bodlínu bezocasému. Díky genetické konvergenci sdílí s krtkem řadu podobností: jsou to slepí, drobní, hmyzožraví savci. Kromě toho, že se skrývají v podzemních norách, mají velmi citlivý sluch, kterým zachycují vibrace z povrchu a včas vyhledávají úkryt. Jen málokdy v noci opouštějí své tunely kvůli lovu a jsou viditelní pro člověka jen tehdy, když se pohybují blízko povrchu písku. Projekt pátrání po tomto duhu zlatokrta byl zahájen v roce 2017, expedice začala v roce 2021 a 29. listopadu 2023 oznámil fond na ochranu ohrožených druhů (EWT) znovuobjevení tohoto vzácného tvora.
Researchers in South Africa say they have rediscovered the De Winton's golden mole, a species of mole that had been lost to science since 1936. pic.twitter.com/Um1gZedrLf
— DW News (@dwnews) December 3, 2023
Jaký je příběh tohoto „krtka“?
Zlatokrt Wintonův byl naposledy vědecky zaznamenán v jižní Africe roku 1936. Po téměř celé století byl pro lidstvo ztracený a neexistovaly žádné fotografie ani podrobné záznamy o jeho chování či odlišnostech od jiných druhů. Známo je 21 druhů zlatých krtků, přestože ve skutečnosti nejsou zlatí. Své přezdívky se dočkali díky perleťovým odleskům svého kožichu na slunečním světle. Tento lesk je způsoben kožními výměšky, které jim pomáhají „plavat“ v písku. Kvůli jejich podzemnímu způsobu života bylo přirozeně velmi obtížné je najít.
Navzdory pochybám mnohých věřil vědec Cobus Theron z EWT, že tento druh ještě nevymřel. Byl přesvědčen, že se správnými metodami, správným načasováním a odhodlaným týmem bude možné krtka najít.
Hledání stop v písku
Při hledání zlatokrta použili vědci moderní techniku, kterou dosud nevyzkoušeli – environmentální DNA. Tato metoda zahrnuje extrakci DNA, kterou zvíře zanechává během pohybu v přírodě – kůže, chlupy, výkaly. Samantha Mynhardt, spolupracující s fondem EWT a Jihoafrickou univerzitou Stellenbosch, popisuje extrakci DNA z půdy jako náročný proces, který se však s nabytými zkušenostmi zrychluje a zdokonaluje. Díky tomu si mohli být před začátkem pátrání jistí, že jejich úsilí přinese výsledky.
Po sesbírání více než 100 vzorků půdy ze severozápadního pobřeží Afriky, včetně pláže Port Nolloth – jediného místa, kde byl tento tvor nalezen, proběhla rozsáhlá genetická analýza. Vědci zjistili, že na těchto pobřežích žijí hned čtyři druhy zlatokrtů.
Tři z nich identifikovali, u posledního si však nebyli jisti, protože pro zlatokrta Wintonova měli jen jeden genetický údaj pro porovnání, navíc s variacemi mezi tímto druhem a zlatokrtem hnědým. O rok později záhadu rozluštili, když byl veřejnosti zpřístupněn další vzorek DNA zlatokrta Wintonova. Na základě porovnání vzorků zjistili, že se skutečně jedná o onoho hledaného savce.
Speciální kolega
Při hledání na pláži kromě různých nástrojů spolupracovali i s border kolií, vycvičenou ke stopování zlatokrtů, která je dovedla k jejich stopám. Prohledali na 300 kilometrů pobřeží. Kolie byla sice cvičena jen na hledání příbuzných druhů tohoto tvora, ale i tak byla nápomocná při stopování. Když nalezli stopy zlatokrta, které kolie nerozpoznala, mohli si být vědci jisti, že našli něco nového.
Od této expedice se EWT podařilo nalézt čtyři další kolonie vzácného zlatokrta. Nyní se věnují jejich ochraně a výzkumu. Vědci se v tomto projektu zaměřili na zvíře, kolem kterého lidé chodí, aniž by o něm věděli. Většina pozornosti je věnována velkým zvířatům, která lidé znají a vidí. Přesto vzácná, nenápadná zvířata často potřebují větší pomoc a publicita by jim přišla vhod. Esther Matthew z EWT říká, že být v týmu, který hledá ztracený druh, bylo velmi vzrušující a jeho nalezení bylo skutečnou třešničkou na dortu.
Zdroje:
