Článek
Několik příkladů.
V rozhovoru pro deník.cz 29. 10. 2026: „A já se ptám, proč nemůžeme plnit náš program?“ Vláda má přece většinu a zatím všechny sporné předpisy schválila „převálcováním“ opozice, senátu i prezidentského veta. Takže otázka, proč vládní většina nemůže prosadit svůj program, je naprosto nesmyslná, ale pomáhá udržet auru dokonalého vládce, kterému opozice brání v plnění slibů.
„Já nejsem hloupý. Možná si to někdo myslí, ale my nechceme vůbec zasahovat do obsahu“ (veřejných médií). Jenže snížení financí o 15% je výrazný zásah do „obsahu“. To je fakt.
„Proč bych já měl se Zavoralem diskutovat veřejně? Takže já s Chudárkem budu diskutovat za dveřmi a se Zavoralem veřejně? A proč jako?“ Třeba proto, že rozhlas je veřejná služba?
„Už jsem naznačil, že hledám způsob získání peněz jinou formou než z rozpočtu“ (k zákonu o zrušení televizních a rozhlasových poplatcích). Takže zákon už prošel prvním čtením, ale premiér hledá(!), jak se bude uplatňovat v praxi? Nádhera.
„Já jsem dostal 6700 sprostých zpráv, esemesek, vyhrožování“. To je vážná situace, ale proč nepostupuje premiér jako ostatní politici a nenahlásí vyhrožování (dokonce prý vraždou) policii? Ostatně přečíst takové množství zpráv (za týden) znamená téměř nadlidský výkon, klobouk dolů (nebo pochybnosti?).
V článku pro MFD 5. 11. 2026: (údajný útok na demokracii a nezávislost médií) „Kdo mluví o zestátnění, vědomě lže“. Takže jeho koaliční partner (Motoristé sobě) před volbami vědomě lhal.
Premiér se také pokoušel vyvrátit „lež“ o pokoutním hlasování tím, že i jiná hlasování probíhala v noci. Zamlčel ale „drobný“ rozdíl: tehdy se vědělo, o čem se bude hlasovat, při uvedeném hlasování to předem nevěděli ani někteří vládní poslanci a už vůbec ne opozice. Jak jinak by mělo „pokoutní“ hlasování vypadat?
Babiš také „vyvrátil lež“ č. 3 o placení médií z daní tvrzením „Kvůli rušení poplatků daně zvyšovat určitě nebudeme“. Budiž, ale zrušením poplatků budou média placena z rozpočtu (čti: z daní), což občané pocítí (i kdyby jen zvýšením splátky státního dluhu a tedy snížením dostupných peněz na veřejné služby). Vyvrácení údajné lži se tedy nekoná a zůstává otázka, proč premiér píše černé na bílém takové nesmysly.
Čtvrtá lež, která údajně říká, že o penězích rozhodují politici, je realitou dnešní doby, přesto se ji Babiš snaží popírat.
Pátá a šestá lež (?) je diskutabilní subjektivní vnímání, které lze vynechat. Ale „sedmá lež“ je odvarem čísla 3 a je vysvětlena tím, že převedení poplatků na stát nemusí zvýšit celkové zadlužení (což je jistě pravda, ale je to možné jen a pouze za cenu snížení jiných výdajů a to občané pocítí těžko pozitivně).
Shrnuto a podtrženo: podle premiéra probíhala dlouhá debata o veřejnoprávních médiích (která ovšem není nikde zaznamenána) a jeho vláda navrhla zákon, který opozice zneužívá pro „rozdělování společnosti“. Podle mého názoru Babišova vláda pod heslem „měli jsme to ve volebním programu“ podcenila celou legislativní přípravu důležitého zákona, který zásadně mění financování uvedených institucí a bude ve druhém čtení čelit opozičním připomínkám, kterým se (držte se židle) vláda nebrání a je ochotná o nich diskutovat (když už kromě odborníků protestují i lidé na ulicích).
