Článek
Ve včerejší diskuzi na ČT24 pan Okamura, jinak uznávaný vytrvalostní řečník, prokázal, že jako diskutující je neukázněný a neslušný, protože nejen víceméně neustále přerušoval projev další diskutující i pokusy redaktorky o moderování diskuze, ale neváhal je také urážet. Někomu takové vystupování může imponovat, ale nechci psát o vkusu, nýbrž o diametrálně odlišných názorech pana Okamury na principiálně stejné události. Zmíněná diskuze se týkala možného řešení války na Ukrajině (nejlépe ukončením ruské agrese), jenže pan Okamura si nenechal ujít příležitost opakovat ruský výklad událostí: válku prý vyprovokovala Ukrajina, protože násilím potlačovala ruské obyvatelstvo na východě země, které údajně chtělo patřit k Rusku. Dokonce zdůraznil, že právo národů na sebeurčení je zakotveno v chartě OSN (a samozřejmě neuvedl právo suverénních států na územní svrchovanost, v daném případě dokonce písemně zaručenou i Ruskem). Když přistoupíme na takto zjednodušené „vysvětlení“ konfliktu dostáváme se ke slibované obdobné události.
Ke konci 20. století po rozpadu Jugoslávie se albánská menšina rozhodla (stejně jako na Ukrajině ruská), že nechce patřit do Srbska (tenkrát v unii s Černou Horou). Stejně jako na Ukrajině se rozhořel konflikt. Srbská armáda začala potlačovat „právo národa na sebeurčení“ do té míry, že kromě ozbrojených povstalců začala likvidovat také civilní obyvatelstvo. Podle pojetí spravedlnosti pana Okamury měla tehdy vtrhnout do Srbska albánská armáda a požadovat území obývaná albánskou menšinou. Jak ovšem víme, pan Okamura naopak odsoudil vojenský zásah NATO proti srbským ozbrojeným složkám. Pro jistotu: zásah OSN nebyl možný kvůli vetu Ruska, ale mezinárodní společenství etnické čistky nechtělo tolerovat, proto všechny hlavy členských států NATO (i prezident Zeman) schválily vojenský zásah, který měl bohužel i civilní oběti, nicméně řádově více obětem zabránil.
Kontrolní otázka pro voliče SPD tedy zní: má pravdu pan Okamura v případě Balkánu, nebo Ukrajiny? Obojí zjevně není možné.
