Článek
Často se za „první komunisty“ vydávají Husité (jejichž hnutí skončilo velmi neslavně), ale pojmenování vzešlo z historicky prvního (zaznamenaného) pokusu - Pařížské komuny. Ta slibovala „rovnost, svornost a bratrství“, ale skončila masakry a hrůzovládou. Podobně Velká říjnová revoluce v Rusku vedla k občanské válce a nenaplnila líbivá hesla jako „každému podle jeho potřeb“. Po druhé světové válce zase komunisté v ČSR slibovali, že nebudou znárodňovat (mimo velké podniky). Zkrátka zatím vždy a bez výjimky skončily pokusy o zavedení „vlády lidu“ jen totalitou a úpadkem - zpravidla přímo diktaturou stvůr jako Stalin, Mao, Pol Pot, Kim Ir-sen, Castro, Maduro atd., kteří se soustředili zásadně na likvidaci konkurence, třeba jen zdánlivé. Mimochodem Hitler sice nebyl komunista, ale národní socialismus v jeho podání byl principiálně skoro stejný a používal obdobná hesla ("za všechno zlé mohou jiní" – v Německu Židé). Je pravda, že modernější komunismus není brutální celoplošně, ale jen vůči názorovým odpůrcům. Pokud si ale myslíte, že stačí „nebýt proti“ a plout s většinou, vězte, že jakékoli problémy vývoje (nejčastěji ekonomické, environmentální ale třeba i umělecké) musí mít původce, a v komunistických režimech stačí nepravdivé udání a „nepřítel“ je na světě.
Takže zvažte dobře fakta: výše uvedené diktátory (včetně Putina) nebylo a není možné v jejich systémech za žádných okolností kritizovat, natož odvolat, zatímco v demokratických systémech je střídání vlád normální. Takže běžte volit své oblíbence, ale pokud vám slibují „změnu systému“ ve váš prospěch, zkuste se zamyslet a projděte si také historická fakta, nejen volební sliby.
