Článek
Poměrně dlouhou dobu mám dojem, že názorově je tento list ukotven v těsné bublině podivných souznících názorů. Včerejší vydání mě v tom utvrdilo. Namátkou: významné místo v „agenturních“ zprávách zaujímá tlumočení názoru ruského myslitele na aktuální globální situaci (možná uhodnete: Rusko prosperuje, Západ se rozkládá). Titulní stranu obsadila informace o počtu cizinců u nás (tomu není co vytknout, snad jen: kolik našinců žije v zahraničí?) a rozhovor s ministrem dopravy, kterému dominuje teze o „díře“ v rozpočtu. Tento nesčetněkrát omílaný nesmysl svědčí o tom, že ANO předpokládá u svých sympatizantů nepříliš bystrý úsudek. V rozpočtu totiž není ani koruna (takže tam nemohou chybět miliardy), je to návod, jak utratit peníze, které do rozpočtu pravděpodobně přitečou, a je normální, že jakoby levice má jinou představu než jakoby pravice. Jediný smysluplný ukazatel je deficit (a tam je ten rozdíl). Sloupek premiéra zase obviňuje minulou vládu jak z nedostatku bytů, tak z jejich cenové nedostupnosti. Nechybí kritika nedotažené digitalizace stavebního řízení (v níž ovšem čtyři roky předtím vláda ANO sama nepokročila ani o píď) a strašení progresivním zdaněním nemovitostí, pokud je jich víc než členů rodiny. Není těžké odhadnout, že jeden z nejbohatších majitelů v této zemi daně z nemovitostí nezvedne ani o korunu, takže klid. Tradiční „politický diář“ jen opakuje: „minulá vláda a její příznivci = špatně, současná vláda a její příznivci = dobře“. Je to v MFD taková sympatická jistota.
Ovšem první příčku u mě získal článek slibující, že „v čase čtvrtého výročí začátku války na Ukrajině je namístě realistický pohled na kořeny jejího vzniku a také na způsoby řešení“. Posuďte sami. Jako první informaci se dozvídáme, že náš prezident nosí flanelovou košili podle „politického marketingu“ G. W. Bushe a že o jeho kandidatuře prý rozhodlo velvyslanectví USA za administrativy demokratů. K úplnosti této fantasmagorie chybí jen dodatek, že to byli Židé. Druhá a tedy rovněž „důležitá“ informace spočívá v tom, že „válečník“ Fiala prohrál volby. Myslím, že už tady musí každý kritický čtenář pochybovat o zdravém rozumu autora, ne snad proto, že bezdůvodně a nepravdivě označuje Fialu za válečníka (takových je tu spousta), ale proto, že to považuje za významný aspekt nebo snad příčinu války. Postoj minulé vlády k válce autor prezentuje jako „politiku jednu jedinou“. Přitom ohledně postoje k válce jsou možné jen dva názory: za její rozpoutání může buď Rusko, nebo Ukrajina. Drtivá většina světové veřejnosti považuje za původce války Rusko. Autor má „jiný“ názor, což znamená , že za válku může Ukrajina. Chybí ovšem důvod, proč by slabší Ukrajina provokovala ruského medvěda. Že ji Západ ponoukal? Jak? Pokud je provokace žádost o vstup do obranného paktu nebo touha po členství v EU, pak končí veškerá logika a Země, jak každý vidí, je plochá, nikoli kulatá, jak si myslí pošahaní vědci.
Autor tvrdí, že nevyprovokovaný ruský útok „je propaganda“. Ve skutečnosti jsou propagandou srdcervoucí příběhy o genocidě Rusů, kterou mezinárodní pozorovatelé nezaznamenali, ale v ruských médiích tyto výmysly, doložené pouze údajným očitým svědkem, kolovaly opakovaně (bohužel počet takových anonymních svědků dosahuje sotva promile očitých svědků setkání s mimozemšťany). Zamlčuje záruku územní svrchovanosti, kterou Rusko „lehkovážně“ podepsalo, když v Kyjevě ještě vládli postsovětští komunisté. Zamlčuje nezákonnou anexi Krymu, přitom toto úspěšné porušení mezinárodního práva a současně popření vlastních záruk nesporně přispělo k přípravě války, protože reakce demokratického světa byla jen vlažná. Ovšem autor má za jeden z hlavních důvodů porušení Zelenského předvolebního slibu o poklidném usmíření s donbaskými separatisty (nechybí lež o jeho zvolení „klikou“). Jenže historie dokládá, že „nikdy nikde“ na světě nebyl ukončen spor s radikálními separatisty poklidně. Jednou z mála výjimek potvrzujících pravidlo bylo vnucené „poklidné“ předválečné urovnání konfliktu s německou menšinou v ČSR, které ovšem současně dokazuje, že takové řešení nefunguje. Podle autora „Ukrajina válku fakticky dávno prohrála“. Jenže to Ukrajina z neznámého důvodu neví (resp. „část tamních předáků tvrdošíjně odmítá přijmout historickou porážku“ – mimochodem, přesně takou rétoriku vedla německá propaganda, když byl Wehrmacht před Moskvou).
Zdánlivě „opoziční“ několikařádkový názor čtenáře upozorňuje na ruskou snahu o vypnutí další platformy, která umožňuje volně šířit názory a informace. Jenže závěr je takový, že je to celosvětový trend (takže žádná zlovůle Ruska), protože STÁTY (doplň: evropské) mají potřebu číst a blokovat soukromý obsah. Co na tom, že EU věnuje celosvětově nejvíce úsilí ochraně soukromí, pro MFD je zjevně důležité zasívat nedůvěru v instituce (a informace). Asi to udržuje sledovanost.
