Článek
Dnešní vláda (dřívější opozice) postavila proti současnému prezidentovi svého kandidáta, takže o jejich přízni a nezaujatosti vůči hlavě státu není pochyb. Už po volbách mu vyčítali, že oddaluje jmenování premiéra , když po něm chtěl informaci, jak vyřeší střet zájmů (protože zákony říkají, že střet nesmí být). Nakonec se tak stalo a kdyby Babiš svoje prohlášení neoddaloval, mohl být premiérem dříve. Takže prezident nemá problém s tím jmenovat někoho, koho v oblibě rozhodně nemá, jestliže ho vítězná strana nominuje. Mimochodem, všichni vidíme, jak premiér splnil svůj slib, že do 30 dní po jmenování střet vyřeší.
Kauza Turek je dost jiná (především nejde o vítěznou stranu): jeho jmenování prezident odmítá z pochopitelných důvodů, které uvedl písemně. (Nejen kvůli zápornému morálnímu kreditu, ale pro faktické "prohřešky"). Důležité: uvedl, že pokud ústavní soud dojde k závěru, že takového kandidáta jmenovat přesto musí, bude toto rozhodnutí respektovat. Jenže, přestože někteří aktéři (zejména pan Macinka) omílají, že prezident se pohybuje „mimo ústavu“, z nepochopitelných důvodů žalobu podat nechtějí (podobně jako pan Turek zatím nepodal slibovanou žalobu na ochranu osobnosti). Vrchol klikatosti některých názorů předvedl bývalý ministr zahraničí Svoboda, který výslovně uvedl, že žalobu může proti sobě podat prezident. Sic! Mimo jiné také uvedl, že střet se má řešit jednáním a ústupky všech zúčastněných stran. Obecně to jistě platí, ale: někdo vás chce vykrást (vy to nechcete). Výsledný stav po vyjednávání má být, že vás zloděj okrade jen o polovinu majetku? To asi většina respondentů odmítne. Jinými slovy: kompromis nemůže být, že Turek bude ministrem jen v liché dny.
Je pravděpodobné, že styl vyjadřování pana Macinky byl inspirován americkým prezidentem. Když tvrdí, že svoje vyhrožování nepovažuje za vydírání, tak nemá úplně jasno ve významu některých základních pojmů.
Někteří komentátoři tvrdí, že prezident se chová jinak k současné vládě, než se choval k minulé. Zjednodušeně tvrdí, že minulé šel na ruku a současné jde po krku. Jenže pravdě je mnohem blíž tvrzení, že obě vlády se k prezidentovi chovaly/chovají jinak. Když minulé vládě vytýkal některé návrhy, hodnotilo se to, že nakonec podepsal (odvážní komentátoři psali, že je loutkou vlády). Ale když nevyhověl okamžitému schválení změny důchodového zákona, tak se tito komentátoři soustředili na to, že oddálením podpisu připravil státní kasu o X miliard.
Shrnutí: prezident se chová předvídatelně a hodnotové názory nemění (že se zpočátku stavěl zdrženlivě k možnosti obhajovat mandát, je mnohem menší změna oproti Babišovu tvrzení, že kandidovat „nikdy nebude“).
